ARCHITEKTURA A STAVEBNICTVÍ

ARCHITEKTURA A STAVEBNICTVÍ - obsah:

2010-12-06T11:39:00.000-08:00

Obsah I Stavebnictví a rchitektura pro studenty

6. RESTAURACE ( verejné stravování ) - NAUKA O STAVBÁCH

2010-11-16T02:04:00.000-08:00

RESTAURACNÍ STRAVOVÁNÍ
jako soucást obcanského vybavení :
- Vybavení sídelních útvaru
- Vybavení ubytovacích zarízení
- Vybavení rekreacních oblastí
- Vybavení dopravních zarízení
(nádraží, letište, prístavy, dálnice, dopravní
prostredky)

FORMY SPOLECNÉHO STRAVOVÁNÍ :
• VEREJNÉ :
- samostatné
- odbytová strediska pri hotelích
• ZÁVODNÍ :
- stravování zamestnancu
• ÚSTAVNÍ :
- nemocnice, lécebny, domovy detí a duchodcu
• ŠKOLNÍ :
- školní jídelny, menzy

VLIVY NA PROVOZ RESTAURACE :
• Druh a zamerení restaurace
• Požadovaná úroven
• Velikost, pocet návštevníku a vyrobených
pokrmu, rozsah druhu jídla
• Technologie prípravy jídla (teplá jídla,
polotovary, „cook+chill“, dovoz jídel)
• Pocet jídel vydaných najednou (autobus)
• Pocet smen a zamestnancu, provozní
Doba

TYPY RESTAURACÍ :
S OBSLUHOU U STOLU :
• Snackbar
• Pivnice
• Vinárna
• Bistro

SE SAMOOBSLUHOU :
• Samoobslužná
restaurace
• Bufet
• Kantýna
• Pizzerie
• Kavárna
• Cukrárna
• Cajovna
• Restaurace
• Jídelna
• Rychlé obcerstvení
• Prodej pres pult

PROVOZ RESTAURACE :
• PROSTOR PRO NÁVŠTEVNÍKY
35 - 40% plochy
• PROSTOR PRÍPRAVY
35 - 40% plochy !!!!
• PROSTOR PRO ZAMESTNANCE
5 - 20% plochy

VELIKOST RESTAURACE :
• MALÁ 40 - 60 hostu
(bistra, snack bary, malé kavárny a restaurace se
specialitami)
• STREDNÍ 70 – 100 hostu
(plne vybavený provoz)
• VELKÁ více než 100 hostu
(motoresty, rychlá obsluha - kantýny, velké
hotelové provozy)

POTREBA PLOCHY :
RESTAURACNÍ MÍSTNOST :
- Prepychová restaurace 1,8 – 2 m2/ místo
- Bežná restaurace 1,6 – 1,8 m2/ místo
- Restaurace s castou výmenou u stolu
1,4 – 1,6 m2/ místo
- Hostinec, pivnice, výcep, bufet 1,3 m2/ místo

POTREBA PLOCHY :
PROVOZNÍ CÁST RESTAURACE :
- Do 100 míst : 1,6 – 2,1 m2/ místo
- Do 250 míst : 1,5 – 2 m2/ místo
- Od 250 míst : 1,3 – 1,8 m2/ místo

PROSTORY PRO HOSTY :
VSTUPNÍ PROSTORY :
• Vstup ze vstupní haly (hotelu) nebo z
verejného prostoru pres halu nebo zádverí
• Vazba na halu nebo zádverí :
- Šatna (30 – 40 hostu na 1 bm šatnového
pultu)
- U nižších kategorií odkládání svrchních
odevu v odbytových prostorech v dohledu
hostu
- WC pro hosty

TOALETY PRO HOSTY :
• Zrizovat povinne všude, kde je konzumace vsede u
stolu
• Vstup z haly nebo ze zádverí, výjimecne u nižších
kategorií z odbytového prostoru
• Záchody vždy oddelene pro muže a ženy :
ŽENY : 1 WC na 10 žen,pro každých dalších 20 žen
další WC
MUŽI : 1 WC+1pisoár na 10 mužu,pro každých
dalších 40 mužu další WC + pisoár
1 umyvadlo na 2 WC v predsíni
POVINNE BEZBARIÉROVÉ WC PRO MUŽE I ŽENY

PRÍKLAD REŠENÍ HYG.ZARÍZENÍ :
• 3 WC ženy / 50 žen
• 2 WC muži / 50 mužu
• 1 umyvadlo / 2 WC
• Príklad odpovídá
restauraci pro 100
osob

ODBYTOVÉ PROSTORY :
PRUCHODY MEZI STOLY :
• Hlavní pruchod mezi stoly : 1200 mm vyšší úroven
1000 mm standard
1400 mm samoobsluha
• Vedlejší pruchod : 900 mm vyšší úroven
600 mm standard
900 mm samoobsluha

PROVOZNÍ CÁST RESTAURACE :
PROVOZNÍ CÁST RESTAURACE
prostor prípravy :
• PRÍJEM :
príjem surovin, odvoz odpadku a obalu
• SKLADY :
POTRAVINOVÉ – chlazené potraviny
- mražené potraviny
- suché a sterilované potraviny
- pecivo
- korení a aromatické látky
NEPOTRAVINOVÉ – bio odpad
- obaly
- vybavení (nádobí, pomucky)
- prostredky pro mytí a úklid
- sklad prádla (uterky, ubrusy, pracovní odevy)

PROVOZNÍ CÁST RESTAURACE
prostor prípravy :
• PRÍPRAVNY HRUBÉ A CISTÉ :
HRUBÉ – zelenina
- maso
CISTÉ – zelenina
- maso
- testo
- studená kuchyne
- cukrárská výroba
- úprava a porcování tepelne zpracovaných pokrmu
• VARNA – teplá kuchyne
• MYTÍ – stolní nádobí
- varné nádobí
- prepravní nádoby

• ÚKLIDOVÉ PROSTORY – úklidové prostredky, stroje a náciní
• ZAMESTNANCI – šatny
- umývárny
- oddechové místnosti
- kanceláre provozu
• TECHNICKÝ PROVOZ – strojovna vzduchotechniky
- kotelna, výmeník tepla
- úpravna vody

TECHNOLOGICKÝ PROCES PRÍPRAVY POKRMU :
• PRÍJEM
• SKLADOVÁNÍ
• PRÍPRAVA SUROVIN
• TEPELNÁ ÚPRAVA
• VÝDEJ, DISTRIBUCE POKRMU
• MYTÍ STOLNÍHO A PROVOZNÍHO
NÁDOBÍ

PROSTOR MEZI DOMY
PÁR POZNÁMEK K VEŘEJNÉMU
PROSTORU

VEŘEJNÝ PROSTOR PRO POBYT
A REKREACI
• Rekreace je obnovování, znovunabývání tělesných a
duševních sil a je přirozenou součástí každodenního života
člověka.

• V historii vývoje lidstva se pracovní procesy zemědělské a
řemeslné výroby volně střídaly s odpočinkem, místo práce a
místo pro odpočinek nebylo výrazně prostorově odděleno.

• Až se zavedením průmyslové výroby se jasně odděluje čas i
místo pro práci a pro odpočinek - rekreaci. Termín rekreace
se objevuje v Athénské chartě CIAM v roce 1933.
Rekreace je zařazena k základním urbanistickým funkcím
města - bydlení, práce (výroba), rekreace.

VOLNÝ ČAS
• Rozvoj rekreační funkce je podmíněn
ekonomickou vyspělostí společnosti a souvisí
s prodlužováním volného, mimopracovního
času.

• Narůstá počet osob, které nejsou ekonomicky
aktivní (nezaměstnaní, důchodci, rodiče na
rodičovské dovolené) a disponují velkým
objemem volného času, který často tráví v místě
bydliště.

• V současnosti rovněž dochází díky vyspělým
technologiím k opětovnému slučování místa
pracoviště a bydlení (práce z domova).

DRUHY REKREACE :
• - krátkodobá rekreace (každodenní - v pracovní dny po práci)
• - střednědobá rekreace (víkendová - ve dnech pracovního volna, 1 až 4 dny)
• - dlouhodobá rekreace (jedno a vícetýdenní)
• Krátkodobá rekreace :
• Každodenní rekreace slouží k zotavení po práci. Probíhá podle možností přímo v bydlišti –
v bytě nebo v bezprostředním okolí. Kvalita obytného prostředí je zejména posuzována podle
nabídky rekreačních ploch, které poskytuje. Pro každodenní rekreaci je velmi důležitá zeleň,
hřiště pro pohybové aktivity a venkovní plochy pro pobyt.
• Střednědobá rekreace :
• Několikadenní, nejčastěji víkendová rekreace má větší nároky na kvalitu prostředí. Obyvatelé
měst často využívají rekreační objekty, které vlastní v blízkosti města (chaty,chalupy).
Víkendový odjezd mimo město klade velké nároky na dopravu. Obyvatelé, kteří tráví víkendy
v místě bydliště, využívají celoměstská rekreační zařízení dostupná veřejnou dopravou.
• Dlouhodobá rekreace :
• Souvislá dlouhodobá rekreace probíhá nejčastěji sezónní formou o dovolených v létě a
v zimě. Do období dovolených spadají i školní prázdniny. Dovolené tráví obyvatelé
v rekreačních a turistických oblastech v tuzemsku i v zahraničí.

REKREACE VE MĚSTĚ :
• Pro kvalitu bydlení ve městech jsou rozhodující příležitosti
pro krátkodobou, případně střednědobou rekreaci.

• Nedostatek a nízká kvalita rekreačních ploch ve městech je
jedním z důvodů, proč je stavba rodinného domu
v příměstské oblasti cílem snažení mnoha rodin a rodinný
dům s vlastním pozemkem je považován za nejatraktivnější
formu bydlení.

• Pokud k cílům společnosti patří zpomalit překotnou
zástavbu volných ploch v okolí měst, je zkvalitnění obytných
ploch města jednou z cest. Obzvlášť volné meziblokové
prostory v sídlištích mohou po úpravě poskytovat přitažlivé
prostředí pro relaxaci ve vnějším prostředí mimo byt.

KRÁTKODOBÁ REKREACE :
Formy každodenního odpočinku mimo byt :
• hry dětí všech věkových kategorií
• odpočinek dospělých (procházky, posezení na sluníčku,
přátelská setkání se sousedy a vrstevníky, venkovní
posezení s přípravou jídla (grilování, opékání u ohně)
• rekreační sport – individuální, ve dvojici, ve skupinách
• péče o rostliny a zvířata (zahrádky, procházky se psy)
• kulturní aktivity, ruční práce a řemesla

PROSTORY PRO KRÁTKODOBOU
REKREACI :
• Kvalita a umístění ploch pro každodenní rekreaci
rozhoduje o kvalitě bydlení a uspokojení potřeb
souvisejících s bydlením.
U nízkopodlažní obytné zástavby lze zřizovat
soukromé zahrádky, které umožňují rekreaci
v návaznosti na bydlení v soukromém prostoru.

• U hromadného bydlení s vyšší hustotou obyvatel
je nutné vytvořit polosoukromé, vyhražené
prostory v bezprostřední blízkosti domů, které
budou pro pobyt dětí i dospělých bezpečné a
bezbariérově přístupné.

DĚTSKÁ HŘIŠTĚ :
• Hřiště pro nejmenší děti ( 1 – 6 let ) :
• Hřiště pro nejmenší děti je vždy využíváno dětmi v doprovodu dospělých. Vybaveno
je pískovištěm (písek v pískovišti je proti znečištění chráněn sítí), herní plochou doplněnou
houpačkou nebo domečkem, s lavičkami pro posezení a s nízkým oplocením s vrátky.
• Tato hřiště musí být v bezprostřední blízkosti bydlení (do 100 m, nejlépe s vizuálním
kontaktem z bytu), protože děti se seznamují s vrstevníky z okolí a zájem pobývat venku je
podporován vznikajícími kontakty mezi dětmi i jejich rodiči.
• Není žádoucí koncentrovat tyto herní plochy do větších celků s větší docházkovou vzdáleností.

• Hřiště pro mladší školní věk ( 6 – 12 let ) :
• Děti této věkové kategorie už vyhledávají skupiny vrstevníků a kamarádů a mohou dojít i na
kratší vzdálenost, pokud je cesta bezpečná (docházková vzdálenost do 500 m). Hřiště může
být vybaveno atraktivními herními prvky, prostorem pro míčové hry a symbolickým
vymezením herní plochy. Pro děti tohoto věku může být vhodné i využití školních hřišť
v odpoledních hodinách.

• Hřiště pro starší školní věk až po dospělé ( 12 – 100 let ) :
• Hřiště pro tuto náročnou věkovou kategorii se umisťují do prostorů mimo bezprostřední
blízkost obytných domů, kde bude hra nejméně rušit okolí a poskytne teenagerům trochu
soukromí. Hřiště může být vybaveno lezeckými prvky a lanovými systémy, musí přinášet
dobrodružství a napětí. Vhodná vazba je na vnitřní sportovní aktivity v sousedství (sportovní
centra). Vzhledem k velkým nárokům na vybavení a mobilitě uživatelů je možno tato hřiště
koncentrovat v přiměřené pěší vzdálenosti, dostupné např. po cyklostezce.

DOPADOVÉ PLOCHY :
• Pro vybavení dětských hřišť platí ČSN EN 1176 a ČSN
EN 1177

• Protože na dětských hřištích dochází z nejrůznějších
příčin i k úrazům, byla vydána bezpečnostní pravidla,
aby tyto situace mohly být eliminovány. V České
republice se touto problematikou zabývá česká
technická norma ČSN EN 1177. Tato norma stanoví
požadavky a podmínky na povrchy tlumící náraz – ztv.
dopadové plochy.

• Příklady běžně používaných materiálů tlumících náraz
s odpovídající výškou pádu: drny, kůra, dřevotříska,
písek, štěrk, jiné materiály – plast

DOPRAVA :
• Doprava má v území významnou funkci, propojuje a tvoří vazby a
musí sloužit potřebám obyvatel. Funkce dopravy je v území velmi
důležitá, ale nesmí se stát dominantní, doprava není cílem, ale
prostředkem spojení a rozvoje území.
• Požadavky na dopravní infrastrukturu :
• má pozitivní vliv na tvorbu prostředí, krajiny a veřejného prostoru
• přispívá k rozvoji území, umožňuje obsluhu území
• při plnění požadovaných funkcí podporuje a upřednostňuje
bezpečnost všech účastníků
• Rizika rozvoje dopravy :
• Rozvoj dopravy umožňuje decentralizaci osídlení a rozšiřování měst,
které má za následek další požadavky na dopravní kapacity.
Budování a provoz dopravní infrastruktury má značný vliv na životní
prostředí – zábor půdy, vytváření bariér v krajině i v sídlech,
znečištění vzduchu a vody, zátěž hlukem apod.

DOPRAVA VE VEŘEJNÉM PROSTORU OBCE :
• Ve veřejném prostoru na území měst a obcí musí být zajištěn bezpečný provoz pro všechny
účastníky a uživatele (automobilisté – řidiči, chodci, cyklisté). Součástí uličního prostoru jsou
komunikace, chodníky, zeleň, uliční mobiliář – funkční (dopravní značky, veřejné osvětlení,
prostory pro ukládání odpadu apod.) a užitný, obytný příp.výtvarný (drobná architektura,
lavičky apod.).

• Řešení veřejného prostoru vyžaduje zklidnění dopravy s bezpečnostními a zpomalovacími
prvky. Automobilová doprava je regulována a omezována na nezbytnou míru (zóny
s omezenou rychlostí, obytné zóny).

• Veřejná hromadná doprava (městská hromadná doprava – na území města) slouží
k hromadné přepravě osob mezi jednotlivými regiony i ve městech. Spoje tvoří sítě, které
pokrývají obsluhované území (autobusy, trolejbusy,tramvaje, metro, vlak). Jednotlivé zastávky
se stávají výraznými prvky veřejného prostoru, napojují se na ně další aktivity. Hlavní zastávky
(nádraží) jsou významnými body v obci.

• Rozvoj veřejné dopravy je důležitou podmínkou udržitelného rozvoje sídel a krajiny.
Atraktivita veřejné dopravy je závislá na zdokonalování dopravních prostředků, hustotě a
provázanosti dopravních sítí (linek). Součástí kvality veřejné dopravy je architektonické řešení
a vybavení zastávek (přístřešky, mobiliář, informační systém apod.).

• Docházkové vzdálenosti k zastávkám :
• centrum : do 300 m
• okrajové části měst : do 600 m
• rozptýlená zástavba : do 1000 m

AUTOMOBILY V OBCI :
• Automobilová doprava v obcích je tvořena dopravou obslužnou
(zásobování) a osobní individuální dopravou. Tato doprava má velké
nároky na prostor ve fázi dynamické i statické.

• dynamická fáze dopravy musí být cílevědomě usměrňována a regulována
s hlavním důrazem na bezpečnost a uchování příjemného veřejného
prostoru pro chodce

• statická fáze dopravy – odstavné a parkovací plochy musí být zajištěny, ale
je nutno předpokládat regulaci a poplatky odstupňovaně podle místa a
podmínek

• Parkování ve veřejném prostoru je služba, jejíž využívání je regulováno
poplatky. Nejvyšší stupeň regulace je v centrech měst, kde je
upřednostňováno většinou pouze krátkodobé parkování (omezení
dlouhodobých parkovišť - max. do 8 hod.).

• Ve městech se pro parkování využívá systémů navazujících na veřejnou
dopravu (odstavná parkoviště a garáže na okrajích měst s návazností na
hromadnou dopravu) pro návštěvníky a obyvatele navštěvující centrum
města.

KOMUNÁLNÍ ODPAD :
• Komunální odpad – veškerý odpad, který
vzniká na území města nebo obce při činnosti
obyvatel (odpad z domácností). Složky
komunálního odpadu jsou látkové skupiny,
zastoupené v komunálním odpadu, které lze
odděleně shromažďovat (např. papír, sklo,
plasty, jiné obaly, biologicky rozložitelný
odpad, směsný odpad, nebezpečné složky,
objemný odpad, stavební odpad).

RECYKLACE ODPADŮ :
Každý člověk vyhodí za rok asi 150 - 200 kg odpadů. Pokud se odpady v domácnostech třídí a odkládají do speciálních
kontejnerů, je možná recyklace více než třetiny tohoto množství. Za rok tak lze vytřídit až 30 kg papíru, 25 kg plastů, 15 kg
skla.
Proces recyklace odpadu spočívá v třídění, odkládání odpadů do speciálních nádob nebo odevzdávání ve sběrném dvoře,
předání zpracovatelským firmám ke zpracování na surovinu a nové výrobky..

DRUHY KOMUNÁLNÍHO ODPADU :
• - Směsný odpad (zbytkový)
• je ta část komunálního odpadu, která zůstane po vytřídění všech využitelných a
nebezpečných složek.
• - Nebezpečný odpad
• jsou všechny složky komunálního odpadu, které jsou současně označeny jako
nebezpečné odpady (např. baterie, zbytky barev a rozpouštědel, zářivky, zbytky
spotřební chemie, pesticidy, upotřebené motorové a převodovkové oleje, léky,
ledničky,televizory, monitory).
• - Objemný odpad
• je odpad, který nelze pro jeho rozměry odkládat do sběrných nádob na směsný
odpad (např. matrace, nábytek, koberce a další odložené předměty z domácností).
• - Stavební odpad
• je odpad z provádění, rekonstrukcí a odstraňování staveb (např. cihly, dřevo, beton,
izolační materiály, keramika, výkopová zemina)
• - Tříděný odpad
• je vytříděný odpad bez obsahu škodlivin (papír, plasty, sklo)
• - Rostlinné zbytky
• biologicky rozložitelný odpad ze zahrad (tráva, listy, větve, plevel, rostlinné zbytky,
vánoční stromky)

SHROMAŽĎOVÁNÍ ODPADU :
• Odkládání komunálního odpadu je umísťování komunálního odpadu na určených
místech, to je do sběrných nádob k tomu určených, případně do pytlů určených
k pytlovému sběru.

• Odevzdávání komunálního odpadu je předávání vytříděných druhů komunálního
odpadu svozové společnosti ve sběrných dvorech v souladu s provozním řádem, při
pravidelném mobilním sběru nebezpečného odpadu, dále pak do sběrných nádob v
lékárnách, ve specializovaných obchodech , ve veřejných budovách a školách (pokud
je zde sběr určité složky komunálního odpadu zaveden).

• Odvozný způsob sběru komunálního odpadu je takový způsob, při kterém jsou
sběrné nádoby umístěny přímo v objektu nebo co nejblíže u objektu, přitom sběrné
nádoby jsou umístěny u každého objektu zapojeného do systému v určené oblasti.

• Donáškový způsob sběru komunálního odpadu je takový způsob, při kterém jsou
sběrné nádoby umístěny v určité docházkové vzdálenosti na veřejně přístupném
místě a slouží pro odkládání složek komunálního odpadu fyzickými osobami
zapojenými do systému z většího počtu objektů.

• Sběrný dvůr je oplocené místo vybavené pro odkládání a shromažďování vytříděných
složek komunálního odpadu. Sběrný dvůr je fyzickým osobám přístupný v provozní
době a za podmínek stanovených v provozním řádu zařízení. Sběrné dvory by měly
být umísťovány v dostupných místech mimo obytnou zástavbu.

KONTEJNERY :
• Sběrná nádoba je typizovaná nádoba určená k odložení složek
komunálního odpadu (popelnice nebo kontejner), která splňuje technické
parametry podle zvláštních předpisů s vnitřním objemem od 0,08 do 3,50
m3, která je ve vlastnictví nebo nájmu svozové společnosti. Sběrná nádoba
na směsný odpad musí mít dostatečný objem s ohledem na četnost svozu
odpadů.

• Ve sběrné nádobě jsou složky komunálního odpadu přechodně
shromážděny do doby svozu komunálního odpadu.

• Sběrnou nádobou je rovněž velkoobjemový kontejner s vnitřním objemem
větším než 5m2, splňující ustanovení zvláštních předpisů, určený pro
odkládání stavebních odpadů a objemné složky komunálního odpadu.
Velkoobjemový kontejner slouží pro sběr i svoz těchto odpadů.

• Jako možnost řešení odkládání odpadu v centrálních částech měst existuje
tzv. podzemní kontejner, který má nad zemí pouze část pro ukládání
odpadu o velikosti městského odpadkového koše.

• Pytlový sběr komunálního odpadu nahrazuje sběr do typizovaných
sběrných nádob (např. v centrech měst, případně tam, kde není možné
umístit sběrné nádoby).

5. PROSTŘEDÍ BEZ BARIÉR - NAUKA O STAVBÁCH

2010-10-21T07:22:00.000-07:00

Osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace :
• Osoby postižené pohybovĚ, zejména osoby na vozíku pro invalidy
• Osoby postižené zrakovĚ, sluchově
• Osoby pokrocilého veku
• Těhotné ženy
• Osoby doprovázející dítě v kočárku
• Dítě do tří let
• Osoby s mentálním postižením
• Osoby dočasně omezené např. po úraze nebo
Onemocněním

Hendikepovaný člověk není nemocný.
• Lidé s hendikepem mají pouze ztíženou
možnost pohybu nebo orientace v daném
prostředí.
Většina objektů slouží všem lidem – jsou to
prostory pro běžný život.
Malá část objektu je specializovaná – různá
zdravotnická zařízení a stavby pro sociální účely.

PŘÍSTUPNOST :
• Pozemní komunikace a veřejná prostranství
• Společné prostory a domovní vybavení
bytových domu s víc než 3 samostatnými
byty
• Občanské vybavení v částech určených pro
užívání veřejností
• Stavby pro výkon práce více než 25 osob,
pokud provoz umožnuje zaměstnávat osoby
se zdravotním postižením

OBCANSKÉ VYBAVENÍ :
• Veřejná správa, soudy, státní zastupitelsví,policie,
zařízení pro obviněné a odsouzené
• Sdělovací prostředky
• Obchod a služby
• Ochrana obyvatelstva
• Stavby pro sport
• Školy, predškolní a školská zařízení
• Stavby pro kulturu a duchovní osvětu
• Stavby pro zdravotnictví a sociální péči
• Budova pro veřejnou dopravu
• Stavba ubytovacího zařízení pro cestovní ruch s
celoročním i sezónním provozem pro více než 20 osob

ZÁKLADNÍ POTŘEBY :
P R O S T O R
• Vozíčkář shora :
- manipulační prostor pro
otočení o 360°je kruh
o průměru 1500 mm

BEZBARIÉROVÝ PROSTOR :
• Výškový rozdíl max. 20 mm
• Pochozí šikmé plochy – sklon max. 1:12 (8,33%)
• Komunikace pro chodce – celková šířka 1500 mm
• RAMPY :
- sklon 1:16 (6,25%)
- šířka 1500 mm
- madlo po obou stranách do výšky 900 mm, doporučuje se druhé
madlo ve výšce 750 mm
- do délky rampy 3 m možný sklon 1:8 (12,5%)
- od délky rampy 9 m podesta min. 1500 mm
• SCHODIŠTĚ :
- Sklon schodišťového ramene max. 28°, výška stupně do 160 mm pro
hlavní a úniková schodiště (mimo bytové domy s výtahem)
- Schodišťová ramena musí být vybavena madly ve výšce 900 mm

BEZBARIÉROVÝ PROSTOR :
• Minimální šířka chodníku 1500 mm, v místě
přechodu snížený obrubník (max.2 cm)
• Vzdálenost mezi vymezujícími sloupky min. 900
(1200) mm
• Ovládací prvky ( zvonky, tlačítka, automaty ) cca
1000 mm ( horní hrana 1200 mm)

POHYB ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH :
• Vodicí linie – spojnice hmatných orientačních bodu v
pochozích plochách a na vnitřních i vnejších
komunikacích
• Přirozená vodicí linie – spojnice hmatných orientačních
bodu vzniklých usporádáním stavby
• Umělá vodicí linie – spojnice vytvořených hmatných
bodu v pochozích plochách
• Signální pás – umělá vodicí linie, která určuje přesný
směr chůze (při přecházení vozovky, při přístupu k
nástupu do vozidel MHD)
• Varovný pás – označuje místo trvale nebezpečné

PARKOVÁNÍ :
• 1 stání při celkovém počtu do 20 stání
• 2 stání při celkovém počtu 21 - 40 stání
• 3 stání při celkovém počtu 41 - 60 stání
• Dále dle vyhlášky 398 § 4 odst. 2
K temto stáním musí být zajištěn bezbariérový přístup
z chodníku, blízko východu z parkoviště nebo vchodu do
budovy.
Šířka stání nejméně 3500 mm – z toho manipulační plocha
1200 mm, dvě stání můžou využívat jednu manipulační
plochu
Délka podélného stání 7000 mm.

VSTUPY :
Vstup do budovy vizuálně rozeznatelný vůči okolí.
Před vstupem do budovy :
- vodorovná plocha 1500x1500 mm
- při otvírání dveří ven 1500x2000 mm
- Vstup do objektu min. 1250 mm (hlavní
křídlo dvoukřídlových dveří min. 900 mm)
- ochrana proti mechanickému poškození
vozíkem (nerozbitné sklo) nebo sklo od
výšky 400 mm

VÝTAHY :
• Nástupní plocha před výtahem 1500x1500 mm
• Šířka šachetních a klecových dveří min. 900 mm
• Pouze samočinné posuvné dveře
• Klec výtahu š.1100 mm, hl. 1400 mm
(změna stavby š.1000, hl. 1250 mm, š. vstupu 800)

HYGIENICKÁ ZAŘÍZENÍ :
• Ve stavbě, kde je hygienické zařízení pro užívání veřejností,
musí být v každém tomto zařízení nejméně jedna kabina v
oddělení pro muže a nejméně jedna kabina v oddělení pro ženy
• Kabina nemusí mít předsíňku, je-li přístupná z prostoru, který
není pobytovou místností
• Pokud jsou záchodové kabiny maximálně dvě, může být
bezbariérová pouze jedna z nich, přístupná z veřejného
komunikačního prostoru určená pro obč pohlaví
• U změn staveb s více kabinami lze zřídit jednu kabinu
přístupnou z chodby

WC
š. 1800
hl. 2150

HYGIENICKÁ ZAŘÍZENÍ :
• Velikost WC kabiny šířka 1800, hloubka 2150 mm
• U změn dokončených staveb minimálně 1600 x 1600 mm
• V kabině musí být záchodová mísa, umyvadlo, koš na odpadky
a háček na oděvy
• Záchodová kabina s využitím asistence musí mít šírku nejméně
2200 mm a hloubku 2150 mm

SPECIÁLNÍ ZAŘIZOVACÍ PŘEDMĚTY
• WC :
hloubka 750mm,
výška cca 450-500mm,
sklopná madla,
vedle mísy manipulační
prostor 850mm

BEZBARIÉROVÉ BYDLENÍ

BYTOVÉ DOMY
• Domy s byty zvláštního určení ( permanentní
asistenční služba )
• Domy s bezbariérovými byty
• Byty v bežné bytové výstavbě ( použitelné
s malými úpravami )
• Rodinné domy

BEZBARIÉROVÉ BYDLENÍ
• Vstup do domu :
- krytý, osvětlený, vodorovná plocha před
vstupem 1500x1500 mm, protiskluzná,
žádné výškové stupně
- Prostor pro kočárky a vozíky
• Odpadové nádoby :
- Umístit v objektu v samostatné místnosti
nebo shoz na odpadky

• Recepce

• Chodba :
- postací šírka 1500-1800 mm
• Únikové cesty :
- Evakuační výtahy ve stavbách s více než 3
podlažími, pokud se tam pravidelně vyskytuje
více než 10 osob s omezenou schopností
pohybu a orientace
- Rampy
• Výtahy :
- Minimální velikost 1400x1100 mm + manipulační
prostor před vstupem 1500x1500 mm
• Centrální uzávěry a hlavní vypínače, hasící
Přístroje

PROSTOR BYTU
• Dostatek prostoru pro pohyb ( kruh
o průměru 1500 mm )
• Úložné prostory ( šatny, komory )
• Návaznost obývacího pokoje a kuchyně
• Zařízení kuchyně s možností podjetí
vozíkem – individuální řešení
• Pracovní místo
• Balkon, lodžie, terasa min.šířka 1500 mm

HYGIENICKÉ ZAŘÍZENÍ
• Sloučit koupelnu a WC do jedné místnosti
• Dveře otvíravé ven - šířka min.800 mm
• Počítat s manipulačním prostorem pro
pomocníka
• Sprcha se sedátkem nebo vana s madlem
• Podlahová vpusť

4. PŘECHODNÉ UBYTOVÁNÍ - NAUKA O STAVBÁCH

2010-10-21T06:54:00.000-07:00

HOTEL
odedávna místo setkávání
cestujících, Často poblíž
kostelu a obchodních cest.
Ottuv slovník naučný :
Hostinec (hotel), budova určená za
společenské shromáždiště, jejíž majitel
(hostinský) za určitý plat poskytuje nápoje
jídla, byt aj., v užším slova smyslu jest
hostinec závod, jehož majitel dle hostinského
řádu má právo cizincům a hostům vubec za
přiměřený plat poskytovati dočasné
zaopatření.

TYPY HOTELU PODLE FUNKCE :
• hotely
( ubytování, stravování, společenský styk,
zábava, sport )
• hotely garni „bed and breakfast“
( omezené společenské funkce, pouze
ubytování a snídaně )
- vetšinou městské hotely

HOTELY PODLE UMÍSTĚNÍ :
• Hotely městské
• Hotely v lázních nebo v turistických
oblastech
• Hotely v horských oblastech ( horský
hotel, horská chata, bouda )
• Hotely v historických objektech

HOTELY PODLE DÉLKY POBYTU :
• Hotely pasantní ( převážně do 1 týdne
pobytu )
• Hotely pobytové ( pro ubytování rodin,
skupin hostů i jednotlivců na delší dobu –
od 1 týdne – v lázních, rekreačních
oblastech turistických nebo horských )

HOTELY PODLE VELIKOSTI :
• Malé ( do 100 lůžek )
• Střední ( od 100 do 250 lůžek )
• Velké ( od 250 lůžek )

HOTELY PODLE KOMFORTU :
* hotely cenově výhodné
** ekonomická třída
*** střední třída
**** první třída
***** luxusní třída

PROVOZ HOTELU :
• Provoz hostu - oddelene od provozu
personálu !!!
• Vstupní prostory
• Komunikační prostory
• Ubytovací prostory
• Restaurační provoz
• Služby hotelu
• Zázemí hotelu

KOMUNIKACNÍ PROSTORY :
• Oddělené pro hosty a zaměstnance
• Schodiště : šířka 1100 mm
• Chodba hosté : šířka 1500 mm
(opt.1800mm)
• Chodba zaměstnanci : šířka 1200 mm
• Ubytovací zařízení s více než dvěma
nadzemními podlažími musí mít výtah, od
4.n.p. evakuační výtah

VELIKOST HOTELOVÉHO POKOJE :
* ** jednolůžkový pokoj 8 m2
dvoulůžkový pokoj 12,6 m2
*** jednolůžkový pokoj 9,5 m2
dvoulůžkový pokoj 13,3 m2
**** jednolůžkový pokoj 11,4 m2
dvoulůžkový pokoj 13,3 m2
***** jednolůžkový pokoj 12 m2
dvoulůžkový pokoj 16 m2

POKOJ HOSTA :
základní buňka hotelu
• Světlá výška : min. 2600 mm
• Předsíň : min. průchozí šířka 900 mm
• Hygienické zařízení ubytovací jednotky
min. 4 m2 , u *** až ***** přístupné z
předsíně, jinak alepoň umyvadlo v pokoji
( koupelna na každých 10 pokojů a záchod
oddělené pro muže a ženy )

VYBAVENÍ POKOJE :
• Postel 100x200 cm, queensize
165x200cm, kingsize 200x200 cm
(přestavitelné)
• Křesílka, židle podle počtu lůžek, stolek
(servírování jídla)
• Pracovní (toaletní) stůl s osvětlením
• Lavice na kufry
• Televize, minibar
• Možnost zastínění oken, zvuková izolace

VYBAVENÍ PREDSÍNKY A KOUPELNY :
• Předsíň :
- vestavěná skřín, zrcadlo,
lavice na zavazadla
• Koupelna :
- Umyvadlo a zrcadlo, sprcha (vana), WC,
bidet, fén, odkládací prostory

ZÁKLADNÍ KONFIGURACE HOTELU :
• PLÁT
• VĚŽ
• ATRIUM

HOTEL – PLÁT
jednostranná nebo oboustranná chodba
umístění jádra – vzdálenosti k pokojům

HOTEL – VĚŽ
centrální jádro obklopené chodbami a pokoji
omezený počet pokojů na podlaží (max.24)

HOTEL ATRIUM
pokoje spojené chodbou
s vyhlídkou do atria
skleněné výtahy
efektní prostor
méně ekonomické,
doplňuje se přímými
krídly

MOTELY
• Situované u dálnic a komunikací,
v blízkosti měst a rekreačních oblastí
• V blízkosti autoúdržba, čerpací stanice,
restaurace
• Průjezd přes recepci, parkování u pokoju
• Vetšinou přízemní na velké ploše
• Vetšina hostu na 1 noc

UBYTOVÁNÍ DETÍ - DETSKÉ DOMOVY
- Internátní
- Rodinné
- Dětské vesničky
- Pro obtížně vychovatelné děti
Základní jednotkou je výchovná skupina
pro 10 – 15 detí.

Provozní úseky dětského domova :
• Úsek ubytovací
• Úsek společenský
• Úsek zdravotnický
• Úsek hospodářský
• Úsek stravovací
• Úsek tělovýchovný
• Ubytování bývalých absolventů
• Vedení domova

DOMOVY MLÁDEŽE - INTERNÁTY
• Ubytování žáků středních škol
• Dělí se na domovy pro chlapce a dívky

VYSOKOŠKOLSKÉ KOLEJE
• Vetšinou jsou součástí jednotlivých
vysokých škol
• Základem je obytná buňka – část
odpočinková, pracovní a spolecenská,
soucástí je hyg. Zařízení

3. BYTOVÉ DOMY - NAUKA O STAVBÁCH

2010-10-21T06:42:00.000-07:00

DEFINICE :
• BYTOVÝ DUM : stavba pro bydlení, ve
které prevažuje funkce bydlení
• BYT : soubor místností, případně
jednotlivá obytná místnost, které svým
stavebně technickým uspořádáním a
vybavením splňuje požadavky na trvalé
bydlení a je k tomuto účelu užívání určen

TRENDY V REŠENÍ BYTOVÝCH
DISPOZIC
• Individuální řešení bytu, variabilita dispozice
• Obývací prostor se prolíná s kuchyní a jídelnou – místo
pro společný život rodiny
( minimální pracovní kuchyně se v rodinných bytech
neosvedčila )
• Spaní je oddělené od obývání – samostatné ložnice
• Duraz na kvalitní hygienické vybavení bytu – relaxace
• Diferencované úložné prostory
• Nové audiovizuální a počítacové technologie
• Požadavek soukromého exteriérového obytného
Prostoru

BYTOVÉ DOMY PODLE UMÍSTENÍ
V SÍDELNÍ STRUKTURE :
• Bloková zástavba
• Radová zástavba
• Bodová zástavba
• Terasová zástavba
• Velkorozmerové objekty
• Multifunkční domy
• Prostorové struktury

BYTOVÉ DOMY PODLE UMÍSTĚNÍ
V SÍDELNÍ STRUKTUŘE :
BLOKOVÁ ZÁSTAVBA :
A) bytový dum tvoří blok
B) bytový dum doplňuje blok

BYTOVÉ DOMY PODLE UMÍSTĚNÍ
V SÍDELNÍ STRUKTUŘE :
ŘADOVÁ ZÁSTAVBA :
A) bytový dum doplňuje řadu
B) bytový dum tvoří řadu
( řádková zástavba )
C) deskové objekty

BYTOVÉ DOMY PODLE UMÍSTĚNÍ
V SÍDELNÍ STRUKTUŘE :
BODOVÁ ZÁSTAVBA :
A) Domy bodové
B) Domy věžové
C) Bytové vily – „viladomy“

BYTOVÉ DOMY PODLE
UMÍSTĚNÍ
V SÍDELNÍ STRUKTUŘE :
• VELKOROZMĚROVÉ OBJEKTY
• MULTIFUNKČNÍ DOMY
• PROSTOROVÉ STRUKTURY

PŘÍKLADY ZÁSTAVBY RUZNÝMI
TYPY BYTOVÝCH DOMU :
• Zástavba tvoří
menší bloky
• Zástavba tvoří
jeden velký blok

PŘÍKLADY ZÁSTAVBY RUZNÝMI
TYPY BYTOVÝCH DOMU :
• Řadová ( řádková ) zástavba
• Bodová zástavba

BYDLENÍ
Poucení z minulosti
VŠB – TU Ostrava
25/03/2010

Bydlení – analýza pojmu
• bydlení = proces
• obydlí = stavba
• byt = prostor pro bydlení
• bytí = existence (sloveso „být“)
• bytelný = solidní
• dum = domov
• sídlo / sídliště / osídlení

Třídící kritéria / Hlediska
• Mnohost ruzných hledisek
• Funkce bydlení – základní + doplňkové
• Protiklady:
- město x venkov
- dům x byt
- jedinec / rodina x kolektiv
• Přechodnost a stálost obydlí
• Typologie obytných budov

Prapůvod bydlení
• Ochrana proti nepříznivému počasí (déšť,
vítr, zima)
• Obrana proti divoké zvěři a nepřátelům
• Skladování (potrava, nástroje,…)
• Kolektivní život kmene
• Lovci, sběrači a pastevci – přístřešky,
lehká, rozebíratelná obydlí
• Zemědělci – stabilní budovy, specializace

Bydlení zemedelcu
• Zemědělství – pobyt na jednom místě
• Vymezování hranic území a obrana
• Hospodářské budovy nezbytné – stáje,
kůlny, sýpky
• Obytný dvůr
• Dnes v podobě „druhého bydlení“
• Poučení z lidové architektury
• Sociální experimenty

Bydlení kolektivní
• Starší než individuální
• Společné funkce
• Malý osobní prostor (spaní, ukládání
osobních věcí)
• Přetrvává dodnes – hotely, internáty,
penziony
• Extrémní prípady – vězení, gulag,
koncentrační, zajatecké a pracovní tábory

Bydlení individuální
• Jedna rodina / jeden byt
• Přechodné typy – dvojdomky, čtyřdomky
• Nejvíce možností k rozvoji
• Spjatost s ideologiemi – zahradní města,
Zlín, Spořilov
• Považováno za nejkomfortnejší
• Možné spojení s podnikáním

Byt
• Základní jednotka bydlení
• Funguje jako celek
• Externí služby – technické, dodavatelské
• Proměnlivé složení a velikost místností
• Bytové domy se společným příslušenstvím
• Bydlení nájemné

Bydlení dnes
• Atomizace rodiny
• Velmi složité a proměnlivé vztahy
• Složitost technické infrastruktury domu
• Vysoké finanční náklady na pořízení domu
/ bytu
• Rekonstrukce a konverze objektu

2. DUM A MÍSTO - NAUKA O STAVBÁCH

2010-10-21T06:16:00.000-07:00

UMÍSTOVÁNÍ STAVEB :
• Soulad s územne plánovací dokumentací
• Urbanistický a architektonický charakter
prostredí
• Zachování pohody bydlení
• Možnost napojení na síte technického vybavení a pozemní komunikace
• Umísťovat stavby lze jen na základě územního rozhodnutí ( Stavební zákon )

VZÁJEMNÉ ODSTUPY STAVEB :
• Musí splnovat požadavky :
- urbanistické, architektonické
- životní prostředí, ochrana vod, hygiena
- ochrana památek
- požární ochrana, bezpečnost
- osvětlení a oslunění
- údržba a užívání prostoru mezi stavbami

POŽÁRNĚ NEBEZPEČNÝ PROSTOR :
• Požárně nebezpecný prostor je prostor kolem hořící stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení
požáru ( sáláním tepla nebo padajícími Částmi stavby ).
• Nesmí přesahovat hranici pozemku.

ODSTUPY MEZI RODINNÝMI DOMY :
• Volný prostor mezi rodinnými domy min. 7m
( 4 m, pokud tam nejsou okna obytných místností )
• Průčelí budov, kde jsou okna obytných místností,
min. 3 m od okraje vozovky

PRIPOJENÍ NA SÍTE
TECHNICKÉHO VYBAVENÍ :
• Prípojky :
- pitná ( užitková ) voda
- energie ( elektrická energie, plyn… )
- telekomunikační síť
- zneškodňování odpadních vod
( kanalizace, žumpa, malá čistírna )
Přípojky musí být samostatně uzavíratelné,
přístupné a označené.

OCHRANNÁ PÁSMA :
- Technická infrastruktura :
Prostor v bezprostřední blízkosti zařízení určený
k zajištení jeho spolehlivého provozu a k ochraně
života, zdraví a majetku.
- Silnice, dráha, letište
- Státní hranice
- Ochranné pásmo kulturních památek
- Příroda : les, vodní zdroje, chráněná území

PRIPOJENÍ NA POZEMNÍ KOMUNIKACE,
PARKOVÁNÍ :
• Pripojení stavby na pozemní komunikaci
musí vyhovovat požadavkum bezpečného
užívání staveb a bezpečnosti a plynulosti
provozu na komunikaci.
• Podle charakteru stavby musí připojení
splňovat požadavky na dopravní
obslužnost, parkování a přístup požární
techniky.

PARKOVÁNÍ :
CSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel
• Příjezdní ( výjezdní ) komunikace na vlastním pozemku pro osobní automobily :
- Jednopruhové 2,5 m
- Dvoupruhové 4,5 m
Zaústění príjezdu a výjezdu na komunikaci :
- prímo na místní sberné komunikace
- obslužné místní komunikace

ODSTAVNÁ A PARKOVACÍ STÁNÍ :
• Parkovací pruhy a
parkovací pásy podél
komunikací
• Samostatné plochy –
razení stání podél
vnitřních komunikací

ZAHRADA
Zahradu plánujete podle toho, co od ní chcete, jak ji
budete využívat a jak má sloužit domu, který na ní stojí.

USPOŘÁDÁNÍ ZAHRADY
Hmota zahrady ( listí ) vyvažuje otevřený prostor ( prázdnotu ).

BYDLENÍ UVNITŘ A VENKU
• Plánování se zřetelem k vzájemnému propojení interiéru
domu se zahradou během celého roku.
• Zima : výhled na zasněženou zahradu z obytného
prostoru
• Léto : možnost přecházet dovnitř a ven, stolování, hry a
zábava
• Historický puvod : starořímské atrium, maurské patio –
prostory zařízené nábytkem tak, jako se zařizuje obývací
pokoj ( fontána – bazén )
• Propojení zvenku dovnitř
• Propojení zevnitř ven

ETAPY PLÁNU ZAHRADY :
( autor : John Brookes )
• 1. etapa :
základní mřížka odvozená z
výchozího prostoru
• 2. etapa :
rozšírená mrížka
podmínky pozemku
možné charakteristické prvky
• 3. etapa
volba kompozice
charakteristické plochy a povrchy
• 4. etapa
Konečný základní plán

Další podrobné plány :
Výber vhodných rostlin
Technické provedení a
architektonické řešení staveb
( zpevněné plochy, bazén,
oplocení, posezení, pergoly …)

1. POHYB V DOMĚ - NAUKA O STAVBÁCH

2010-10-21T06:12:00.000-07:00

PROVOZ V DOMĚ
• PROVOZ – jakákoliv lidská činnost, která probíhá
v určitém prostoru
( práce, odpočinek, zábava, údržba apod.)
• Provoz celkový ( souhrn všech provozu )
• Provoz dílčí ( provoz jednotlivých místností, prostoru )
Provoz má ustálená pravidla, pohyb a rytmus, vznikají
provozní křivky ( stopy ).
Zásady provozu :
nekřížení, přímočarost, přiměrené vzdálenosti,
bezbariérovost

VSTUPNÍ PROSTORY
• VNEJŠÍ
- závetří ( pergola, veranda, markýza,
žudro - zapuštěné zádveří, pavlač, loubí…)
• VNITRNÍ
- zádveří
- předsín, hala

VNEJŠÍ VSTUPNÍ PROSTORY
ZÁVĚTŘÍ
• Závetří je krytý venkovní prostor ( min.100 cm),
který chrání vstup před nepřízní počasí (muže to
být i pavlač)
• Využívá se na očištění obuvi, případně
krátkodobé odložení věcí před vstupem
( deštník, kočárek, kolo)
• Umisťuje se zde zvonek, osvětlení vchodu,
případně označení domu a listovní schránka
• Vnejší vstupní prostory jsou vizitkou domu

VNITŘNÍ VSTUPNÍ PROSTORY
ZÁDVEŘÍ
• Zádveří tvoří hygienický a akustický filtr domu
• Zádveří musí umožnit pohodlné otevírání a zavírání
vstupních dveří a dobrý průchod (stěhování, vstup více
osob najednou – rodič s dětmi, návštěva)
• Může sloužit k odkládání oděvů a obuvi
- šírka min.1100 mm
- výška podchodu 2100mm
Přes zádveří by neměla probíhat komunikace mezi
jednotlivými obytnými místnostmi.

VNITŘNÍ VSTUPNÍ PROSTORY
PŘEDSÍŇ, HALA, CHODBA
• Předsíň, hala :
- tvorří komunikační jádro bytu
- Zvukový filtr mezi místnostmi bytu
- Musí umožnit stehování nábytku 180x60x180 cm do
všech obyt.místností
- Zařízení – skříňové stěny, odkládání oděvů
• Chodba :
- Spojuje jednotlivé prostory a místnosti, někdy úložný prostor
- Šířka spojovací chodby min. 80 cm
- V dispozici bytu má být co nejméně chodeb

NÁZVOSLOVÍ :
• Schodiště je vertikální komunikační prostor se schody, které
spojují jednotlivá podlaží
• Schodiště se skládá ze schodišťových ramen se stupni a
schodišťových podest.
• Schodišťové rameno je souvislá sestava schodišťových stupňů, ve
které jsou nejméně tři výšky schodišťových stupňů
• Stupeň schodiště - schod vychází z délky lidského kroku
• Podesta – vodorovná plošina spojující nebo ukončující schodišťová
ramena, slouží pro přechod nebo odpočinek osob
• Stupnice – horní vodorovná plocha schodišťového stupně, na
kterou se našlapuje
• Podstupnice – přední svislá plocha schodišťového stupně
• Výstupní čára – myšlená čára spojující přední hrany schodišťových
stupňů v teoretické ose výstupu

• Počet výšek schodišťových stupňů v jednom schodišťovém rameni
smí být nejvýše 16, u pomocných schodišť, schodišť v rodinných
domcích a schodišť uvnitř bytu 18
• Šířka schodišťového ramene – násobek 550 mm, u rodinného domu
min. 900 mm, u bytového domu 1100 mm
• Pruchodná šírka podlažních a mezipodlažních podest musí být
nejméně tak široká, jako je šířka přilehlého schodišťového ramene
• Otvírání dveřního křídla do prostoru podesty nesmí zůžovat
pruchodnou šířku podesty
• Dveře otvíravé mimo prostor podesty mají vzdálenost vnitřní hrany
zárubně aspon 300 mm od hrany nejbližšího stupně

DRUHY SCHODIŠŤ
• Podle umístění :
- vnitřní – uvnitř budovy, chráněné před
povětrností
- vnější – vně budovy, vystavené vlivům počasí
• Podle použití :
- hlavní
- pomocné

SCHODIŠTĚ PODLE SKLONU :
• Podle sklonu ramen :
- rampové – sklon 10°až 20°, výška stupně 85 -130 mm
- mírné – sklon 20°až 25°, výška stupně 130 – 150 mm
- běžné – sklon 25°– 35°, výška stupně 150 – 180 mm (175 mm)
- strmé – sklon 35°- 45°, výška stupně 180 – 210 mm
- žebříkové – sklon 45°- 58°, výška stupně 210 – 240 mm

ZÁBRADLÍ
• Madlo – prvek sloužící k přidržování při chůzi po schodišti nebo
rampě, může být součástí zábradlí nebo samostatné
• Rameno schodiště širší než 2750 mm je vhodné rozdělit mezilehlým
zábradlím
• Zábradlí pro schodišťová ramena je min. 90 cm vysoké u rodinných
domu, 100 cm u bytových domu do 8 podlaží, 9 a více podlaží 110
cm
• Zábradlí na volném okraji pochuzné plochy – nejmenší povolená
výška zábradlí včetne madla :
- Snížená 90 cm ( hloubka do 3 m )
- Základní 100 cm
- Zvýšená 110 cm ( hloubka vetší než 12 m )
- Zvláštní 120 cm ( hloubka vetší než 30 m )

Plasty (polymery)

2010-03-24T05:28:00.000-07:00

Syntetické makromolekulární látky o vysoké molekulové hmotnosti. V jejich struktuře se opakuje jeden stejný strukturní motiv.

Strukturní jednotka z 1 monomeru-(homo)polymer

Strukturní jednotka ze 2 různých monomerů-kopolymer

Vlastnosti

Kladné: pevné, lehké, snadno tvarovatelné, nepodléhají korozi, trvanlivé, tepelně a

elektricky izolují

Záporné: hořlavé, vznik statické elektřiny, trvanlivé (ekologie)

Rozdělení

1. podle chování za tepla

a) termoplasty

b) termosety

c) reaktoplasty

d) elastomery

2. podle způsobu výroby

a) plasty vzniklé polymerací

b) plasty vzniklé polykondenzací

c) plasty vzniklé polyadicí

Výroba

A) POLYMERACE. Řetězová reakce velkého množství monomerů . Při polymeraci se vyskytují vedle sebe makromolekuly syntetizované látky i monomeru, nevzniká žádný vedlejší produkt.

B) POLYKONDENZACE. Stupňovitá reakce 2 různých monomerů, přičemž každý obsahuje 2 reaktivní funkční skupiny. Kromě polymeru vzniká nízkomolekulární vedlejší produkt (H2O, NH3 apod.). V průběhu reakce lze zachytit postupně dimery, trimery atd.

C) POLYADICE. Stupňovité reakce se účastní 2 různé monomery s různými funkčními skupinami, jedna z nich obsahuje kyselý H. Nevzniká vedlejší produkt.

Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

Plasty

2010-03-24T05:22:00.000-07:00

( Maturitní otázka č.8 )

Vlastnosti

- Jsou to moderní materiály stále více používány ve strojírenství

- Lehké, odolné proti korozi, el. nevodivé, snadno zpracovatelné, někdy recyklovatelné

- Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa a uhlí

- Základní stavební jednotkou je monomer, který se získá z ropy nebo uhlí a z těch tzv. polyreakcí vytvoříme polymery ( toho jsou schopny jen látky, které mají aspoň 2 místa schopné reakce => lineární makromolekula )

Rozdělení plastů

Termoplasty:
- monomer má 2 místa schopné reakce

- mají lineární řetězec, který je prostorově zkroucen a propleten => Amorfní ( beztvarý ) termoplast ( např. PVC )

- nebo je část řetězce uspořádán do lamel, kolem kterých je řetězec amorfní => Částečně krystalický ( např. sáčky, láhve )

- díky tomu se vlivem tepla roztahují, dají se tvářet a ochlazováním opět tuhnou

Reaktoplasty:
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce

- mají řetězce propojené ve všech směrech chemickými vazbami a vytvářejí hustou síť

- dodáním tepla zvětšuje síť svou pohyblivost, ale řetězce se neoddělí, takže hmotu nelze roztavit

- vyrábí se vytvrzováním, během tváření působí teplo, po zchladnutí není další tváření možné ( např. laminát )

Elastomery ( Pryže ):
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce

- mají na rozdíl od reaktoplastů řídce zesíťované řetězce, což umožňuje velkou pohyblivost atomů

- vyrábí se vulkanizací, během tváření působí teplo a přidáváme síru

- mají typickou kaučukovitou pružnost ( např. guma )

Stavy plastů

- Stav plastů je závislost pružnosti E na teplotě t

1, Sklovitý:
- Plast je ve stavu pevném ( tvrdý a křehký )

- Dochází pouze k nepatrným pružným deformacím, vlivem mechanického napětí

2, Přechodová oblast:
- Po zahřátí se zvětšuje pohyblivost řetězců => klesne modul pružnosti, hmota měkne

3, Kaučukovitý stav:
- Hmota se chová jako by byla viskózní i elastická zároveň

4, stav viskózního toku:
- Objevuje se pouze u termoplastů nad teplotou tf

- Řetězce se volně přemisťují => nastává trvalá ( nevratná ) deformace

Výroba plastů

TERMOPLASTY
- Z pevného stavu se roztaví a následně ve formě ztuhnou

- Formy jsou chlazené

REAKTOPLASTY
- Vznikají chemickou reakcí – VYTVRZOVÁNÍM

- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané

ELASTOMERY ( PRYŽE )
- Vznikají chemickou reakcí – VULKANIZACÍ

- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané

Stavy termoplastů

- Používají jen ve stavu sklovitém a zpracovávají se v 2, někdy ve 4 oblasti

1…stav sklovitý ( pevný )

2…přechodová oblast, Tg

3…stav kaučukovitý

4…stav viskózního toku

Stavy reaktoplastů a pryží

- Reaktoplasty se používají jen ve stavu sklovitém a pryže ve stavu kaučukovitém

1…Stav pevný

2…Přechodová oblast, Tg

3…Stav kaučukovitý

Přehled plastů

Termoplasty amorfní

PVC ( polyvinilchlorid) – Potrubí, armatury, hračky, obaly, izolace

PS ( polystyrén) – Izolace

Termoplasty částečně krystalické
PE ( polyetylén) – Sáčky, láhve, hadice

PA ( polyamid) – Textilní vlákna, struny, ozubená kola, kladky, řemenice

PTFE ( teflon) – Dobré kluzné vlastnosti a odolnost proti vysokým teplotám

Reaktoplasty
UP ( polyester) – Pojivo pro skelná vlákna

EP ( epoxidy) – Lepidla, izolace

Elastomery (pryže)

Kaučuky

Zpracování termoplastů

Válcování ( kalandrování )
- Pro výrobu pásů a PVC

- Termoplast se zahřeje do kaučukovitého stavu a je dopravníkem dopravován a mezi dvěma válci tvarován ( kalandrován )

Vstřikování
- Pro výrobu hotových tvarových výrobků

- Šnek svým otáčivým pohybem posouvá granule plastu směrem k trysce a zároveň jsou topnými tělísky zahřívány. Nakonec se šnek přestane otáčet a jako píst vstříkne taveninu do chlazené formy. Po ztuhnutí se forma otevře a výrobek se z formy vyhodí za pomocí vyhazovače.

Vytlačování
- Pro výrobu tyčí, trubek, hadic

- Šnek vytlačuje granule plastu, které jsou topnými tělísky zahřívány, přes tvarový otvor ve výtlačné hlavě ( Podobný způsob jako vstřikováním, ale místo do formy je plast vytlačován do výtlačné hlavy )

- Plast se pak většinou dále zpracovává válcováním, střiháním, vyfukováním nebo…

Vyfukování dutých těles
- Pro výrobu lahví, hraček

- Na vtlačovacím stroji s příčnou hlavou se vytlačuje trubka za pomocí stlačeného vzduchu do formy tvaru budoucího výrobku tlakem až 1 MPa

Vyfukování fólií
- Pro výrobu fólií

- Trubka z výtlačné hlavy je ještě teplá a tvárná. Za pomocí trysky se trubky vyfukují a tímto se stěna trubky ztenčuje. Potom se fólie za pomocí vodících desek navíjena na soustavu válců a dále je buď potiskována, skládána, svařována či řezána.

Ohýbání
- Pro ohýbání trubek a desek

- Ohýbá se ručně nebo za pomocí šablon

- Nejprve materiál zahřejeme plamenem a poté desky ohneme do požadovaného tvaru

- Trubky se musí před ohýbáním naplnit pískem nebo pružinami, aby se nezměnil průřez

Zpracování reaktoplastů

Lisování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků

- Do ocelové vytápěné formy se vloží tablety prášku. Forma se zavře a působením tepla a tlaku dojde k vytvarování a vytvrzení. Po vychladnutí se forma otevře a za pomocí vyhazovače se výrobek vyjme.

Vstřikování
- Viz Termoplasty, s tím rozdílem, že je materiál vstřikován do zahřáté formy, kde vlivem tepla a tlaku dojde k vytvrzení

Laminování, Navíjení
- Pro výrobu materiálu ze skelných vláken, např. lodí nebo dutých rotačních těles: cisterny, obilná sila…

- Laminování spočívá v nanášení látky ( skleněná tkanina + pryskyřice ) na jednostrannou formu

- Navíjení spočívá v natáčení směsi na pomalu se otáčející formu. Po nanesení několika vrstev se materiál prosytí pryskyřicí a nechá se vytvrdit.

Přetlačování

- Pro výrobu různých tvarů výrobků ( záleží na formě )

- Do lisovací komory vložíme tablety, uzavřeme formu a poté co se směs roztaví jí zaponoví pístu přetlačíme do formy, kde dojde k vytvrzení. Poté formu otevřeme a vyhazovačem vyjmeme výrobek

- Výhodou je výroba tenkostěnných a tvarově složitých výrobků, ale zase zůstává v tokové soustavě zbytek plastů. Konstrukce formy je složitá.

Odlévání

- Pro výrobu modelů ke slévání, elektrické izolanty

- Roztavený materiál se odlévá do kovových nebo nekovových forem, kde dochází k vytvrzení

Zpracování plastů v tuhém stavu

Obrábění
- Používá se soustružení a frézování

- Protože je plast tepelně nevodivý musíme zabezpečit odvod tepla: proudem vzduchu, chladící kapalinou

- Nástroje musí být dokonale ostré, používají se větší řezné rychlosti a menší hloubka třísky než u kovů

Svařování
- Dají se svařovat pouze termoplasty

- Kondukční svařování: svařované plochy se nahřejí dotykem s vytápěným tělesem

- Radiační svařování: plasty se nahřejí sálavým zdrojem tepla a poté s k sobě přiloží, stlačí a ochladí

- Svařování třením: Jeden kus plastu se točí a druhý je na něj tlačen silou, tím vzniká teplo.

Podpora článku:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty

Spoje v dřevěných konstrukcích

2010-03-02T08:06:00.000-08:00

Dřevo bylo v historii stavebnictví nejpoužívanějším materiálem pro střešní konstrukce. S vývojem se postupně měnil způsob spojování dřevěných částí střechy a s ním i používané konstrukce zastřešení. Od tradičních vázaných krovů se přechází na úsporné konstrukce sbíjené nebo lepené.

Spoje v dřevěných konstrukcích rozeznáváme:
· Tesařské
· Sbíjené (hřebíkové)
· Svorníkové (šroubové)
· Lepené

Tesařské spoje – dále je rozdělujeme na podélné a příčné.

K podélným spojům patří:
· Sraz – nejjednodušší spoj vzájemně rovnoběžných dřev, která se k sobě přikládají buď čely, nebo bočními plochami
· Plátování – podélné nastavování dřev, při němž se spojovaná dřeva stýkají částí čel i podélných ploch, tzv. plátem

K příčným spojům patří:
· Lípnutí – nejjednodušší spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, při němž se čelo jednoho dřeva prostě přiloží k podélné ploše druhého dřeva.
· Zapuštění – spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, přičemž čelo jednoho dřeva je zapuštěno celou dosedací plochou do výřezu ve druhém dřevu.
· Čepování – spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, z nichž konec jednoho dřeva je opatřen čepem a boční plocha druhého dřeva dlabem odpovídajícím čepu.
· Přeplátování – spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, jež jsou opatřena vzájemně si odpovídajícími zářezy, takže hloubka přeplátování se rovná součtu hloubek obou zářezů.
· Kampování – jedno dřevo má zářez a druhé je buď bez zářezu, nebo se zářezy nezbytnými pro vzájemné sesazení obou spojovaných dřev. Hloubka zapuštění se rovná hloubce jednoho zářezu.
· Osedlání – spojení dvou dřev ležících v různých rovinách, z nichž jedno je opatřeno zářezem (sedlem) a druhé je zpravidla bez zářezu.

Tesařské spoje musí být zajištěny proti vzájemné změně polohy spojovaných dřev nebo vytažení či vypadnutí dřev ze spoje. Provádějí se spojovacími prvky dřevěnými nebo ocelovými a jejich vzájemnými kombinacemi. K dřevěným spojovacím prvkům patří kolíky, hmoždíky, klíny, příložky, vložky. K ocelovým prvkům patří tesařské skoby, hřebíky, vruty, šrouby, svorníky, ocelové příložky, objímky, třmeny, hmoždíky. U konstrukcí větších rozpětí se nejčastěji používají svorníky s ocelovými hmoždíky buď zazubenými (Bulldog) nebo kroužky (Tuchscherer).

Z tesařských spojů se užívá v zastřešení u vázaného krovu např.
srazu - ke spojování pozednic,
plátování - k nastavování vaznic,
zapuštění - ke spojení vzpěr a sloupů,
čepování - ke vzájemnému spojení krokví,
přeplátování - při výměně krokví u komína, kampování ke spojení kleštin s krokvemi,
osedlání - ke spojení krokví s pozednicí nebo vaznicí.

Spojů sbíjených se používá pro konstrukce z prken nebo fošen. Spojovacím prostředkem pro tyto konstrukce jsou hřebíky. Spoje jsou při spojení dvou prken jednostřižné, tj. namáhané na střih v jednom místě, nebo dvojstřižné. Únosnost hřebíků ve sbíjených spojích nezáleží celkem na směru vláken dřeva. Lepených spojů se používá pro konstrukce vyráběné z prken. Lepením se mohou spojovat jednotlivé části konstrukce, např. pásnice se stojinou u plnostěnných konstrukcí nebo diagonály s horním a dolním pásem u příhradových konstrukcí, nebo se mohou nastavovat jednotlivé pruty.

Trámové stropy

Monolitické železobetonové stropy trámové a žebrové jsou staticky efektivnější než deskové konstrukce. Nosníky jsou spojeny monoliticky s deskou a vytvářejí tak statický výhodný "T"průřez, kde namáhání v mezipodporovém průřezu přenáší výztuž ve spodní části nosníku a tlak je přenášen betonem v horní části nosníku a desky. Mají menší hmotnost. Nevýhodou je pracnost bednění, pracnější vyztužování a nerovný podhled.

Nosné trámové a žebrové konstrukce dotvářely zajímavé stylově čisté interiéry budov, příkladem je ve své době největší funkcionalistická stavba tohoto druhu na světě – budova Veletržního paláce z let 1925 až 1928 od architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse, sedmipodlažní skelet garáží na Maninách z roku 1927 nebo monumentální oblouková žebrová konstrukce v interiéru Podolské vodárny od arch. Antonína Engla z let 1929 až 1931.

Dle tvaru a způsobu provádění je dělíme:
· trámové stropy s viditelnými trámy (tzv. Hennebique systém)
· trámové stropy s rovným podhledem

Stropy s viditelnými trámy
Tyto stropy bez podhledů se užívají všude tam, kde není podhled důležitý, např. sklady, průmyslové a tovární haly, zemědělské stavby. Jejich nosnou část tvoří železobetonové desky monoliticky spojené se soustavou železobetonových trámů. Jedná se o tzv. Hennebique systém, který byl pojmenován podle francouzského technika, průkopníka v používání železobetonových konstrukcí - F. Hennebiqua (1842 – 1921). Typickým znakem jeho systému byla důsledná monolitičnost celé konstrukce, což z hlediska statiky mimořádně zvyšovala její tuhost a únosnost. Minimální vzdálenost trámů u těchto stropů je 120cm, v případě, že jsou trámy podporovány průvlakem, má být počet trámů pokud možno sudý (počet osamělých břemen zatěžujících průvlak bude také sudý a počet polí lichý) - odstraní se tak momentová špička osamělého břemene ve středu průvlaku a uspoří se výztuž, šířky žeber trámových stropů jsou navrženy po 20 mm.

Kazetové stropy
zvláštní druh stropů s viditelnými trámy uspořádány ve dvou, obvykle na sebe kolmých směrech. Mezi nimi se vytváří kazety s tenkou železobetonovou deskou. Jsou vhodné pro stropní konstrukce větších rozpětí čtvercového nebo obdélníkového půdorysu.

Trámové stropy s rovným podhledem
Žebírkové stropy - trámy jsou umístěny ve vzdálenosti 600 až 1200 cm, podhled se dodatečně přibíjí nebo zavěšuje. Trámové stropy s dodatečně prováděným podhledem mají stejné materiálové výhody jako předchozí konstrukce. Také provádění je stejné. Pro tradiční úpravy podhledu se opatřují trámy dřevěnými příložkami, které jsou buď z prken připevněných po celé délce a šířce podhledu trámu, nebo z latí, které se připevňují na jednu nebo na obě boční plochy trámu. Druhá varianta je výhodnější proto, že nezmenšuje světlou výšku místností.

Bedničkové stropy (strop se ztraceným bedněním)
Jsou žebrové stropy s podhledovou železobetonovou deskou (monierkou) o tloušťce 30 až 45 mm. Jsou spojeny žebry, jejichž osová vzdálenost je 60 až 100 cm. Vyžadují zhotovení vnitřního bednění – bedniček, obvykle dřevěných. Toto zabudované řezivo zůstává ve stropě a do určité míry zlepšuje zvukově i tepelně izolační vlastnosti stropní konstrukce. Snaha po nahrazení řeziva jinými materiály vedla k užívání bedniček z papíroviny a jiných odpadních hmot. Většinou se ale tato náhradní řešení neosvědčila. Dříve se také používalo nafukovacích vaků ve tvaru bedniček z gumy nebo plastických hmot, které po vypuštění vzduchu bylo možné vyjmout a opakovaně použít. Nyní se bedničkové stropy uplatňují zejména při ústředním sálavém vytápění se zabetonovanými trubkami v podhledové desce. Konstrukce bedničkového stropu je pracná a vzhledem ke značné spotřebě dřeva velmi nákladná.

Skloželezobetonové stropy
Jsou to železobetonové konstrukce, kde nosnou část vytváří soustava vyztužených žebírek ve spárách mezi skleněnými tvárnicemi. Žebírka mohou být stejně vysoká jako je tloušťka tvárnice, pak mluvíme o deskové konstrukci, nebo žebra vyčnívají pod spodní plochy skleněných tvárnic a vytváří se tak žebrový, popř. kazetový strop. Používají se převážně na zastropení pasáží, světlíků a místností pod úrovní terénu (zároveň slouží jako střešní konstrukce).

Výroba a montáž ocelových konstrukcí

2010-03-02T07:52:00.000-08:00

Celý proces výroby a montáže ocelových konstrukcí je velmi složitý, proto musíme dobře zvážit výrobní faktory již při návrhu konstrukce.

Nejdůležitější je výběr vhodného materiálu a technologie svařování. Výběr
materiálu je ovlivněn mnoha faktory – charakterem a intenzitou namáhání,
požadavkem na deformace, vlivem prostředí (agresivita ovzduší, vod, půdy, záření), účelem použití a v neposlední řadě také technologičností konstrukce. V procesu výroby je rozhodující strojírenskou technologií svařování, tzn. svařitelnost jako vlastnost materiálu. Svařování je nevratný proces, který vyžaduje přezkoušení přímo ve výrobě (ověření provádění svarů), tím se stává výroba ocelových konstrukcí tzv. regulovanou oblastí, kde je nutno přísně dodržovat zásady a postup výroby s možností kontroly.

Z pohledu svařování a výroby lze obecně materiál rozdělit na:
· uhlíkové konstrukční ocele (klasické konstrukční a vysokopevnostní)
· korozivzdorné ocele (dle intenzity korozního namáhání)
· technický hliník a jeho slitiny (svařitelné, pro stavebnictví především slitiny Al-Mg, Al-Mn, Al-Mg-Si)

Tyto skupiny materiálů by se ve výrobě neměly potkat. Výrobu je nutné oddělit a to především z důvodu negativního působení uhlíku na korozivzdorné ocele i slitiny hliníku.

Klasické uhlíkové konstrukční ocele

Jsou tradiční materiály, jejichž užitné vlastnosti již dávno neodpovídají požadavkům moderního ocelářského stavitelství, ale pro svou cenu a mnohdy i dostatečné mechanické vlastnosti jsou stále ve velké většině používány.

Vysokopevnostní ocele
Termomechanickým zpracováním dosahují vysokou mez kluzu a lomovou houževnatost, tím se liší od klasických ocelí, ostatní mechanické vlastnosti jako tažnost a vrubová houževnatost zůstávají stejné. Nachází uplatnění tam, kde je nutné snížit hmotnost např. v mostním a pozemním stavitelství, hodí se také pro konstrukce na těžbu ropy a plynu na moři, včetně produktovodů a nádrží.

Korozivzdorné ocele
Jsou využívány nejen pro svou odolnost proti korozi, ale též pro svůj atraktivní vzhled.
Podle chemického složení je dělíme na:
· chromové
· chromoniklové
· chromnikl molybdenové
· chromomanganové

Podle mikrostrukturního hlediska je dělíme na:
· martenzitické
· feritické
· austenitické
· duplexní
– feriticko austenitické
– martenziticko austenitické
– martenziticko feritické

Svařování korozivzdorných ocelí je náročné, neboť mají větší tepelnou
roztažnost, vyšší elektrický odpor, ale naopak menší tepelnou vodivost. Z těchto důvodů musíme přistupovat ke každému typu oceli individuálně a musíme dbát na správnou manipulaci a zpracování těchto ocelí.

Hliník a jeho slitiny

Má velmi dobrou korozní odolnost na vzduchu, ve vodě, oleji a mnohých chemikáliích. Má přibližně čtyřikrát větší tepelnou a elektrickou vodivost než ocel, tím vzniká potřeba relativně většího tepelného příkonu než při svařování ocelí a nezřídka je potřeba svařované části předehřívat. Další jeho charakteristikou, se kterou je nutné při výrobě počítat, je velký koeficient teplotní roztažnosti, zvětšení objemu při změně skupenství do tuhého. Při
výrobě svařovacích přípravků a při vytváření svařovacích postupů je nutné s
těmito vlastnostmi počítat, zejména z důvodu velkého smrštění po svařování.

Podle chemického složení se hliníkové materiály dělí na:
· technický hliník
· slitiny hliníku

Hliníkové slitiny lze rozdělit do dvou hlavních skupin:
· vytvrditelné,
· nevytvrditelné, zpevněné tvářením

Ocel a konstrukce

2010-03-02T07:43:00.000-08:00

Nosná konstrukce

Ve stavebnictví pojem nosná konstrukce znamená základ (kostru) celé stavby. K jejím hlavním funkcím patří hlavně to, že zajišťuje pevnost, stabilitu a ochranu a slouží jako základ pro montáž dalších součástí a prvků. Dříve pro tyto konstrukce bylo používáno hlavně dřevo (hrázděné stavby), nyní se využívá hlavně beton, železobeton, ocel. Naše stavebnictví je osobité v tom, že ve srovnání s průmyslově nejvyspělejšími zeměmi dáváme přednost betonovým a železobetonovým konstrukcím i v místech, kde by z technického, ekonomického, estetického a ekologického hlediska byla lepší konstrukce ocelová. Proto je vhodné poukázat na její výhody.

Ocel

Ocel je slitina železa s uhlíkem, s jistým obsahem manganu, křemíku, fosforu, síry, případně jiných prvků. Vyrábí se hutnickými pochody ze surového železa.
Je to přírodní materiál (jeho surovinovým zdrojem je železná ruda). Z chemického hlediska je základem oceli železo, které patří k jednomu z nejrozšířenějších prvků v zemské kůře, a proto nezatěžuje životní prostředí škodlivými vlivy. Ocel je snadno recyklovatelná, proto velké množství z ní vyrobených (už nepotřebných) produktů se vrací zpět do oceláren jako cenná druhotná surovina.

Ocelová konstrukce

Hlavní výhoda spočívá v rychlosti výstavby, která spolu s náklady na dopravu a montáž může přispět nejen ke zkrácení doby mezi zahájením stavby a uvedením do provozu, ale také k její hospodárnosti. To je často opomíjeno, hlavním argumentem pro prosazení např. betonu, bývá jeho nižší cena. Další její předností je nízká hmotnost, která má příznivý vliv na stálé zatížení základů a podloží, a proto může snižovat nároky na zakládání. Snadno se demontuje a kovový materiál je recyklovatelný, proto ji lze doporučit jak z ekonomického, tak i z ekologického hlediska. Má schopnost překonávat velký rozsah střech a stropů v poměrně malých dimenzích nosníků. K tomuto výsledku přispívá rovněž vhodný tvar příhradové konstrukce nebo možnost realizovat prostupy plnostěnnou konstrukcí téměř v jakémkoli místě. Pokud je vhodně navržena, má schopnost pohlcovat vlivy nerovnoměrného sedání či otřesů. Spojením s betonem, tzv. spřažená ocelobetonová konstrukce dokáže optimalizovat hmotnost použité oceli a minimalizovat nutnost protikorozní a protipožární povrchové ochrany a tím ušetřit náklady. Velmi často se nosné konstrukce upravují v průběhu výstavby (na základě změněných či zvýšených požadavků stavebních profesí nebo investora), vzhledem k dnes běžným mimořádně krátkým lhůtám na zpracování projektové dokumentace celé stavby, k tlaku na snižování ceny a tím vyvolaným změnám technologií a doplňkových požadavků stavebních profesí se jedná o dlouhodobý proces. Ocelová konstrukce je lépe než ostatní materiály připravena splnit i tyto nároky. Ve spojení s dalšími konstrukčními materiály, jako jsou např. sklo, dřevo, hliník je zajímavá také z estetického hlediska

Vlastnosti oceli ve výstavbě můžeme shrnout takto:
krátká doba výstavby
nízká hmotnost celé stavby
odolnost proti přírodním živlům a zemětřesení
schopnost spojení s jinými materiály
dlouhá životnost ocelové konstrukce

Kovové konstrukce

Kovy jsou chemické prvky, které jsou velmi často využívány pro svoje fyzikální vlastnosti a pro svoji snadnou zpracovatelnost. K jejich prvnímu zpracování došlo již cca 7000 let před naším letopočtem na území dnešního Turecka. V přírodě se kovy v ryzí podobě téměř nevyskytují, ale s jinými prvky vytvářejí mnoho sloučenin – rud, z některých se pak kovy získávají a pak upravují, čistí a slévají. Jejich hlavní fyzikální vlastností je dobrá elektrická a tepelná vodivost, snadná zpracovatelnost – jsou kujné a tažné. Jsou to výborné stavební materiály, především pro nosné konstrukce staveb. Ve stavebnictví se uplatňují mimo ocel i kovy neželezné, především hliník, měď a zinek.

Hliník

Je to velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin i ve stavebnictví. Objevil ho v roce 1807 Humphrey Davy a nazval jej aluminium. V roce 1825 dánský fyzik Hans Christian Oersted vyrobil první vzorky čistého hliníku. Je to materiál, který má životnost stejnou jako měď a je až extrémně bezúdržbový. Trvalý vývoj a náročné zkoušky materiálu a výroby zaručují kvalitu na nejvyšší úrovni. Hliník má se svými technickými vlastnostmi budoucnost ve stavební technologii stálostí forem i barev. Je lehký, má vysokou pevnost, dobře se obrábí, tvaruje pod lisem, nerezaví, dá se recyklovat, ale má také dobrou svařitelnost. Používá se hlavně ve slitinách jako konstrukční materiál např. dural, což je slitina s hořčíkem, mědí a manganem. Tento materiál má oproti samotnému hliníku mnohem větší pevnost a tvrdost při zachování velmi malé měrné hmotnosti. Zároveň je i značně odolný vůči korozi. Všechny uvedené vlastnosti předurčují dural jako ideální materiál pro mnoho průmyslů, setkáme se s ním při výrobě výtahů, jízdních kol, lehkých žebříků apod.

Přestože hliník patří mezi prvky nejvíce zastoupené v zemské kůře, patřila jeho průmyslová výroba do ještě poměrně nedávné doby k velmi obtížným procesům. Je to především z toho důvodu, že elementární hliník nelze jednoduše metalurgicky vyredukovat z jeho rudy jako např. železo koksem ve vysoké peci. Koncem roku 1880 byla vyvinuta technologie na jeho komerční využití. Martin Hall a Paul Lois Toussaint Héroult vynalezli proces na jeho tavení. Tento proces byl obohacen vývojem na Bayer proces, který produkuje oxid hlinitý z bauxitu, který je nejběžnější surovinou pro výrobu hliníku.

Patrně největší hliníkárnou ve střední Evropě je závod ve slovenském Žiaru nad Hronom, kam se převážná většina bauxitu dováží z Maďarska.

Svařování hliníku

Je oblastí, která má pravděpodobně velkou budoucnost. Hliník a jeho slitiny lze svařovat všemi způsoby obloukového svařování, plamenem, elektrickým odporem, elektronovým paprskem, laserem, plazmou, difuzně, ultrazvukem, výbuchem, tlakem za studena. Největšími problémy při svařování hliníkových materiálů je pórovitost svarů, náchylnost na vznik horkých trhlin ve svarových spojích, přítomnost lidické vrstvy na povrchu svařovaných materiálů, její rychlá tvorba během svařování a výrazný pokles pevnosti svarového spoje u vytvrditelných slitin.

Hliníkové konstrukce

Nabízí plné využití nejvzácnějšího architektonického prvku, jímž je sklo.

Minimalizují pohledové plochy rámů a rastrování natolik, že vytváří dojem
jednolitosti. Díky svým vlastnostem mohou být otvíravé plochy hliníkových konstrukcí větší a pevnější než u jiných materiálů. Hliníkové systémy zároveň umožňují zasklívat nadrozměrné tabule skel o hmotnosti přesahující 500 kg.

Historie cihly

2010-03-02T07:07:00.000-08:00

„Cihlářská hlína je barvy žluté až žlutočervené, geologicky je to spraš čtvrtohorní (diluviální) nebo naplavenina, mastného vzhledu, obsahující jílovité součásti , někdy pak vrstvičky písku a zbytky předhistorické flory a fauny, z nichž se během doby vyloužily vápenité součásti . v podobě takzvaných cicvárů. Vyskytuje se někdy v mohutných, rozlehlých vrstvách a tvoří naleziště kostí vymřelých tvorů (Pálavské vrchy u Dol. Věstonic, Šárka u Prahy a mn. j.). Na mohutných sprašových vrstvách vyvinul se výborný humus takzvaná . černozem na př. jižní Moravě . v j. Rusku, USA., v Číně, Argentině atd. Pro výrobu cihel nutno hlínu zvl. čistiti a připravovati (práti a hnísti)“.

Tak praví Wikipedie a já ji bezesporu věřím, podívejme se ale trochu zevrubněji na to co,co to vlastně taková cihla je a odkud se vzala.

Starověk.

Dle historiků se první cihly objevili v Přední Asii, u Sumerů mezi řekami Eufratem a Tigridem. Nejstarší “zděné domy” napodobovaly rákosové chýše a lidé je stavěli z hlíny přibližně stejným způsobem jako vlaštovky svá hnízda.

Teprve pak se objevila cihla.

Nejstarší nálezy nepálených tvarovaných cihel se datují do 7500 př. n.l Pocházejí z Çayönü v oblasti horního Tygrisu v jižní a východní Anatolii poblíž Diyarbakiru. Další nedávné objevy, datované mezi 7000 a 6395 př. nl pocházejí z Jericha a Catal Hüyük.

Z poznatků archeologů vyplývá že, vynález pálené cihly (na rozdíl od předchozích na slunci sušených nepálených cihel)lze datovat do třetího tisíciletí před naším letopočtem Ale přirozeně nepálené cihly dlouhodobě vítězili.

První sumerské cihly měly tvar kulatých bochníků uhnětených z hlíny na protilehlých stranách seříznutých. Byly tedy dole ploché a nahoře zaoblené (tzv. plochovypuklé). Teprve v další fázi se objevují cihly s hranami, podobně jako dnes. Nebyly však obdélníkové, jako ty dnešní, ale čtvercové – pro stavby byli výhodnější a stabilnější.

Tyto cihly byly dlouhodobě sušeny na slunci (až 2 roky). teprve pak se mohly použít.
Spojovali je hlínou nebo asfaltem.

Egypťané vyráběli cihly z bahna a slámy. Výroba cihel spočívala v namáčení této směsi po dobu několika dní, což způsobilo počátek rozkladu slámy, z které se pak uvolňovala lepkavá buničina, která dávala cihle potřebnou celistvost a pevnost.

Řecko a Řím

Asi od 4. tisíciletí př. n. l. se objevují cihly na řeckém území. Jsou ve tvaru čtverce (o straně 37 nebo 22 cm.) Ty pálené se začaly objevovat v řeckých městech až v polovině 4. století př. n. l. Byly však vzácné.

I v Římě se zpočátku používaly cihly nepálené. Pálené se začaly vyrábět teprve za císařství (začátek 1. století n. l.). Na rozdíl od Řeků techničtěji založení Římané je postupně začali vyrábět ve velkém a dokonale využili jejich výhod. Římané používali cihly nejen k běžnému zdění budov, ale zdili z nich i sloupy a pilíře, používali je na klenbu i na podlahu. S dokonalou organizací práce a maximálním využitím otrocké práce pak byli schopni stavět celé cihelné čtvrti i několikaposchoďových domů .

Římské legie, které používali mobilní pece, uvedly cihly do mnoha částí Římské říše. Tyto cihly jsou často označovány,značkou té legie která pod jejichž správou se vyráběla. Použití cihel například v jižním a západním Německu, již popisuje spis „ De architectura“ římského architekta a spisovatele Vitruviuse. (80-70 př.n.l. až cca 15 př.n.l)

Starověká Čína

Příprava materiálu pro výrobu cihel byla práce pro ty nejchudší a nekvalifikované dělníky, na rozdíl od mistra který cihlu vypaloval ten patřil díky svému umění a mistrovství mezi vážené a ctěné občany. Nejstarší popis výrobní techniky nalezneme z období dynastie Song, v příručce Yingzao Fashi .Tato příručka shromažďovala předpisy a standardy které vydala císařská kancelář pro stavitele, architekty a řemeslníky.

Také zde bylo zvykem,že mistr svůj výrobek označil vlastní značkou, což nebylo ani tak jeho marnivostí ,ale moudrým rozhodnutím vládců z dynastie Qin (221 př. nl-206 př. nl) mající za účel aby kdokoliv objeví špatný výrobek, mohl jej zpět vrátit výrobci.

Středověk až současnost.

Ve 12. století došlo k masovému rozšíření cihel ze severní Itálie do severního Německa . Její používání vyvrcholilo v tak zvané cihlové gotice , určitém typu gotické architektury, která vzkvétala v severní Evropě , především v regionech v oblasti Baltského moře, v místech kde byl nedostatek stavebního kamene. Cihlové gotické budovy, se nachází hlavně v Dánsku Německu , Polsku a Rusku . I když roku 1619 vynalezl J. Etherington strojní formování cihel, ty se většinou i nadále vyráběly ručně. Ve větším rozsahu se pálené cihly začaly používat až v renezanci. Normalizované cihly navrhují v Německu až koncem 18. stol. U nás měla tehdejší cihla téměř dnešní rozměry 6,5x14x29 cm.

V našich zemích, se v době středověku na cihly “zapomnělo ”.V té době se spíše používalo nepálených cihel , největší rozkvět těchto takzvaných vepřovic byl v 17. století.Pálená cihla byla v těchto dobách drahá a dostupná jen pro majetné vrstvy obyvatelstva, objevuje se v bohatších oblastech jen jako fasádní vrstva , na nechráněných štítech domů či nadstřešních částech komínů. Dlouho pak zůstávala cihlářská výroba v principu podobná, základem byla plná cihla (mnoha rozměrů), větší formáty se nevyráběly z důvodů technologických i pracovních (problematické sušení, vysoká hmotnost, dostatek lidí pro manuální práci…). Rozvíjí se použití lícového zdiva, především v pobřežních oblastech na severu Evropy (kvalitní, pohledné zpracování fasád, odolávajících tamějšímu agresivnímu prostředí), nicméně další výrazný pokrok v cihlářství nastává až v období průmyslové revoluce s objevem lehčené dutinové cihly (1813).
Tento výrobek je předzvěstí dalšího bouřlivého vývoje cihlářského průmyslu, samozřejmě i v důsledku stále se zvětšujícího podílu strojní práce. Bylo totiž nutno stavět ve velmi krátké době stále více budov, jak obytných tak průmyslových, pro množství lidí proudící do měst. Běžná plná cihla přestává stačit a v rychlém sledu se objevují nové a nové cihlářské výrobky, umožňující rychlejší a levnější výstavbu.Hlavním keramickým stavivem, spolu s plnou cihlou, se stává lehčená cihla, která je základním prvkem cihlových systémů dodnes.

České republika se dnes řadí v prodeji zdících cihlářských materiálů na druhé místo v Evropě s množstvím 0,237 m3 na obyvatele (Rakousko 0,350m3/obyv., Belgie 0,254 m3/obyv., Itálie 0,264 m3/obyv.).

Historie výroby střešních tašek

2010-03-02T06:59:00.000-08:00

Už od okamžiku kdy člověk opustil jeskyně, musel začít přemýšlet nad tím,čím si zjistí příbytek dešti a nepohodě .
Zkoušelo se všelicos , drny, sláma dřevěné šindele a došky a mnoho jiného.

Došky :

Došky, jako krytina šikmých střech, měly svůj vývoj hlavně ve vesnických oblastech (první a doložený výskyt došků na střechách je z období Lužické kultury 5 st. př. n. l.), kde svého času dominovaly. Jako základní materiál se použita sláma z obilí, s názvem žito nebo také rež a rovněž kukuřičná sláma a dále rákos, orobince.

Konec masivního rozvoje doškové krytiny u nás znamenalo vydání Stavebního řádu pro venkov ze 17. května 1833, který tuto krytinu zakazoval zhotovovat na novostavbách.

Dřevěné šindele :
Dřevo bylo využíváno na krytinu šikmých střech všude tam, kde bylo k dispozici v blízkém okolí. Ze dřeva se vyráběly šindele – dříve jen štípané. Trvanlivost tohoto materiálu je závislá vždy na výběru vhodného dřeva a rychlosti jeho růstu. Tzv. rychle rostoucí dřeviny proto nejsou k výrobě šindelů vhodné. V minulosti byly šindele vyráběny ze dřeva smrku, jedle, borovice, modřínu ale i dubu a buku. K hodnocení kvality se používá počet letokruhů na 100 mm šířky, kde ideálem je minimální počet okolo 60. Dřevo, rostoucí v drsnějších přírodních podmínkách – Sibiř, Kanada a jejich druhy – sibiřská borovice, cedr apod. jsou pro výrobu vhodnější s ohledem na počty letokruhů, přesahujících hodnotu 100 až 200. I v tomto případě je životnost závislá na vnějších podmínkách, způsobu zpracování a mnoha dalších, ale i tak se může pohybovat bez problému okolo 30 let. Největším výskytem střech, se šindeli mimo oficiální skanzeny, jako je Rožnovský skanzen apod., může pochlubit město Štramberk.

To vše byl vývoj až do roku 1844 / některé prameny uvádějí 1843/ kdy byla vyrobena první střešní taška z betonu.

Střešní tašky .:
Podle dochovaných dokumentů je toto prvenství přisuzováno obchodníkovi a továrníkovi Adolphu Kroherovi, který si také betonovou tašku přihlásil k patentování.Pro pozdější vývoj bylo velice příznivé , že Staudach se nalézá v blízkosti Grassau kde se nacházely ideální surovinové zdroje potřebné k výrobě kvalitního cementu .

První tašky tohoto výrobce tašky byly většinou kosočtvercové, tvarované do jednoduchých forem ze železného rámu a dřevěného hranolu. Jeden zručný a zaškolený pracovník jich podle tehdejších záznamů vyrobil 125 kusů za jednu pracovní směnu . Betonová směs se připravovala z cementu a suchého ostrého písku na každou jednotlivou tašku zvlášť.

Taška kosočtvercového tvaru vážila poctivých 3,2 kg. A na krytí 1 m2 plochy střechy bylo potřeba 15 kusů této tašky a 1 m2 vážil tedy 48 kg

Prameny hovoří o tom, že továrník Kroher dbal na vysokou kvalitu a upřednostňoval ji nad rychlým výdělkem. Při rozšiřování výroby betonových tašek se sám snažil ovlivňovat trh. Proto také prodával nejen ceněný a kvalitní »Staudachovský cement«, ale prodával a zapůjčoval i své stroje na výrobu střešních tašek. Ne úplně se mu to vyplatilo, i tehdy se našli draví soupeři, bez odborných znalostí a nedbající na kvalitu, ale na levnost a rychlost výroby, kteří zaplavovali trh nekvalitními výrobky. Sám pan továrník na tuto nestandardní výrobu upozorňoval ve své brožuře, vydané roku 1878.

V Kroherových závodech se kvalita tašek kontrolovala několikrát. V dílně se nechávaly po dobu 8 - 14 dní, v závislosti na počasí. Po dalším dvou- až tříměsíčním skladování byly tašky volné pro prodej a připraveny pro pokládku na střechu. Správně vyrobená taška měla odolat povětrnostním vlivům bez jakýchkoli změn nejméně 30 let. Dnes, s odstupem času víme, že tašky vydržely mnohokrát déle. Rodina Kroherů podnikala v oblasti výroby betonových tašek až do roku 1929.

Nástup průmyslové výroby betonových střešních tašek se rozběhl v Anglii v roce 1895. A od roku 1930 můžeme hovořit právě v Anglii o automatizované výrobě betonové tašky. Na výrobky byly dávány dlouholeté záruky, což značně podpořilo jejich rozšíření. Britská firma Redland, která používala zajímavou produkční technologii, se zasloužila o velký převrat ve výrobě betonových střešních tašek.

Po roce 1945 začíná výrobu betonové tašky Rudolf H. Braas v závodě v Hausenstammu u Frankfurtu. Tato společnost zavedla mnoho doplňků a vytvořila komplexní střešní systém.

Firmy Braas a Redland spojily posléze svoje síly a v roce 1954 zahájily výrobu dodnes nejrozšířenější betonové drážkové tašky – tašky Frankfurtské.A v roce 1967 zakládá firma Braas společně s rakouským stavebním koncernem Hoffman Maculan společnost BRAMAC dodnes jednu z vedoucích firem na evropském trhu střešních krytin.

Hlína jako stavební materiál

2010-03-02T06:53:00.000-08:00

Nepálená hlína, stejně tak jako dřevo a kámen, je vlastně jedním z nejstarších a nerozšířenějších materiálů, které člověk používal na stavbu svých obydlí téměř po celém světě. Existuje několik technologií, které měly různé názvy a měnily se podle místa použití, ale v podstatě se jedná o několik základních principů vytváření konstrukcí. Hloubení staveb do hlíny bylo v některých zemích použito k vytvoření obytných staveb, v našich zemích se do hlíny hloubily sklepy.

Hlína se v kombinaci se dřevem užívala ve formě omazávek roubených staveb, proutěných výplní hrázděných stěn či k vytváření válečků, které se také používaly na vodorovné konstrukce stropů. Monolitické masivní stěny se prováděly nejčastěji dusáním hlíny nebo hliněné směsi do bednění, někdy se hliněná směs vršila i bez bednění. Dodnes je dusání nejjednodušším způsobem výstavby hliněné stěny. Posledním typem je zeď skládaná z kusového staviva na hliněnou maltu. U nás to byly stavby z válků, později stavby z nepálených cihel.

Podle způsobu výroby tedy můžeme hliněné stěny rozdělit:

· Stěna nakládaná - lepenice
Její princip spočívá v nakládání jednotlivých vrstev stavební hmoty na sebe. Nejprve se písečná hlína promísila s nasekanou slámou a plevami, na dvoře se rozprostřela do silné vrstvy, která se prolila vodou. Do vzniklého bahna byl nahnán dobytek, který svými kopyty bahenní hmotu dokonale prohnětl. Někdy se do ní přidávaly i kamínky pro dosažení větší pevnosti. Tato hmota se pak plnila do nádob (nejčastěji necek) a pak pomocí vidlí se vrstvy nakládaly na sebe, až pokryly celou výšku stěny. Ta se pak přikryla slámou a nechala se jeden až dva roky vysychat. Nakonec se sekyrou zarovnala do přesných rozměrů.

· Stěna nabíjená
Principem této stěny je pěchování již rozdělané hmoty do oboustranného bednění z prken, které mohlo fungovat i jako posuvné.

· Válková stěna
Omotáváním tyčí slámou a hlínou se ručním hnětením vyrobily tzv. války, které se po oschnutí a opětovném namočení skládaly do tvaru zdi. Skládaly se zpravidla šikmo, aby po sobě neklouzaly. Jejich sklon byl v jednotlivých vrstvách střídán.

· Stěna ze sušených cihel
Sušené cihly vyrobené z jílovité hlíny s příměsí vepřových štětin a plev, proto nazývané vepřovice se vyráběly do zásoby. Zhotovovaly se v dřevěné formě, pak se sušily na slunci. Krajově měly různé názvy jako např. kotovice, vepřovice, bačkora, bejk, buchta, aj. Zdilo se z nich tak, že se buď kladly do hliněné malty jako vazáky, nebo se střídaly vrstvy vazákové a běhounové.

· Dusané zdivo
Také nazývané lepeničné, se zřizuje z hlíny, která není ani příliš mastná, ani příliš hubená; dobře se hodí hlína cihlářská. Nakopaná hlína se nechala na vzduchu rozležet, promísila se senem, aby se soudržnost zvětšila. Dobře propracovaná a navlhčená se nanášela ve vrstvách do dřevěného bednění a pěchovala se dřevěnými nebo železnými dusadly.

· Hliněné stěny technikou vyplétání
Hliněná mazanina se nanášela na stěny, jejichž ztužující část tvořilo vyplétání. Vyplétalo se slámou nebo slabšími pružnými pruty zpravidla přes svislou tyčovinu, nejčastěji pro vytváření různých dělících stěn a přepážek v objektech.

Dodnes je na světě více staveb z hlíny než z pálených cihel a jiných materiálůzpracovaných průmyslově. Pevnost a technika staveb z nepálené hlíny v Egyptě či v Mezopotámii svědčí o tom jakou má doposud nepálená cihla životnost a v mnoha případech si ještě pořád udržuje i funkčnost a mechanickou pevnost.

Nejstarší stavby z nepálených cihel na kamenné podezdívce vznikaly již v době 8000let př. n. l. na území Jericha. Civilizace na Indu 2500 – 1800 př. n. l. znala hlínu dusanou do bednění a nepálené cihly. Z Číny jsou známá opevnění z dusané hlíny (např. část čínské zdi z 3. století př. n. l.) Také hlavní město starých Asyřanů Ninive bylo zbudováno z hlíny. V Římě bylo běžné užívání nepálených cihel. Římané měli dokonce rozsáhlou stavební teorii, ale dochovaly se jenom dvě práce. A to kniha „Deset knih o architektuře“ od Marcuse Vitruviuse Pollia a práce od Frontinuse.

Toto stavivo má ale jeden velký nedostatek, a to je citlivost na vodu. Tekoucí voda může na konstrukci z nepálené hlíny způsobit poruchy a v příliš velkém množství pak může dojít až k její destrukci. To je hlavní příčina, proč se staré hliněné stavby nedochovaly vůbec nebo se z nich nachází jenom malé zbytky zdí.

Podlahové vytápění

2010-03-02T06:48:00.000-08:00

Historie

Podlahové vytápění známe již ze starého Říma, kde jeho obyvatelé využívali teplo spalin. Tyto spaliny proudily pod dům do kanálků a tím ohřívaly podlahu. Teplo nerozváděla voda, ale vzduch. Klasické teplovodní podlahové vytápění v dnešní podobě se poprvé objevuje ve Francii v 18. století. Podstatně větší rozšíření pak nastává v Německu a od 20.století se teplovodní podlahové vytápění stává běžným typem topení.

Využití
Podlahové vytápění lze použít pro všechny typy staveb s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, dostatečně velkou volnou plochou a u podlah s vhodnou podlahovou krytinou. Je to velkoplošné vytápění, které má řadu předností. Jeho výhodou je zvýšení relativní vlhkosti v místnosti, což pomáhá lidem náchylným k alergiím. Minimalizuje cirkulaci vzduchu a tím i víření prachu. Měrný výkon podlahového vytápění závisí na rozdílu teploty povrchu podlahy a teploty vzduchu. Pokud se teplota vzduchu zvýší např. slunečním zářením, projeví se u podlahového vytápění tzv. samoregulační efekt, tak se sníží jeho měrný výkon. Je vhodné ho navrhovat ve spojení s nízkoteplotními zdroji tepla jako jsou např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo solární zdroj. Při správné ochraně kotle proti nízkoteplotní korozi může být zdrojem tepla i klasický ocelový či litinový plynový kotel. Řadu problémů představuje spojení kotle na tuhá paliva a podlahového vytápění. U tohoto typu zdroje je vždy nutná instalace akumulačního zásobníku topné vody. Správně navržené a dobře instalované systémy podlahového vytápění přinášejí uživateli provozní spokojenost a finanční úsporu po celou dobu životnosti, která se u renomovaných dodavatelů pohybuje kolem 50 let.

Teploty povrchu podlahy

Pro povrch podlahy jako přímou kontaktní plochu k uživateli je ze zdravotních a fyziologických důvodů nutno dodržet tyto maximální přípustné teploty povrchu:
· místnosti s pracovišti, ve kterých se převážně stojí: 27°C,
· obytné a kancelářské místnosti: 29°C,
· galérie chodby a předsíně: 30°C,
· koupelny,sauny a kryté bazény: 33°C,
· oblasti s řídkou návštěvností ( okrajové zóny): 35°C.

Podlahové krytiny vhodné pro podlahové vytápění

Nejvhodnějšími typy krytin jsou:

Minerální podlahové krytiny
Jedná se o kámen, kabřinec nebo jiné keramické krytiny. Při řemeslné pokládce obkladů a dlažeb mohou být bez omezení používány běžné metody pokládání.

Podlahy z plastů
Plastové podlahové krytiny jsou pro toto vytápění v podstatě vhodné. Je doporučeno lepení plastových desek nebo pruhů.

Dřevěné podlahy
Dřevěné parkety jsou pro podlahové vytápění použitelné. Musíme však zvolit parkety k tomuto účelu vyrobené. Dále musíme zvolit správný typ lepení podlahy, použité lepidlo musí zůstat trvale pružné. Vlhkost dřeva a mazaniny při pokládání musí odpovídat normám.

Textilní podlahové krytiny
Koberce by měly být za účelem dosažení lepšího průchodu tepla zásadně lepeny. Tloušťka koberce by neměla překračovat 1 cm. Je bezpodmínečně nutné přesně dbát pokynů výrobce v souvislosti s montáží, pokládáním a provozem textilní podlahy nad podlahovým vytápěním.

Článek podporuje:
dřevěné podlahy, laminátové plovoucí podlahy, PVC podlahy
ohebné kloubové plastové hadice

Kanalizace

2010-03-02T06:43:00.000-08:00

Kdy a kde byla vynalezena vůbec první kanalizace na světě se přesně neví.. První zmínky o existenci kanalizačního systému a odpadové jámě se vyskytují v mytologii semitských Akadů, kteří přesídlili do Babylonu okolo roku 2 600 př. Kr. V mezopotámských a protoindických městech budovali kolem roku 2 510 př. Kr. speciální kanalizační systémy na odvádění odpadních vod a podle vykopávek v městech Harapo a Mohendžo – daro, můžem mluvit dokonce i o koupelnách a toaletách . Z vykopávek je známo, že v Mezopotámii byly používány splachovací záchody, z kterých byly fekálie splachovány přímo do kanalizace. Rovněž v městech na území tehdejší Sumeru byla budována městská kanalizace. Z ní byly vedeny přípojky do jednotlivých domů, kde byly ukončeny svislými šachtami. Do nich se pak vléval otvorem odpad. Přípojky byly budovány z hliněných trub, někdy byly čtvercového nebo obdélníkového průřezu z pálených cihel a byly přikryty čtverhrannými deskami. Měly značný sklon, aby voda mohla rychle odtéci. Hlavní stoky byly rovněž zděné. Dokonce již kolem roku 2 600 př. Kr. tehdejší stavitelé znali techniku valené klenby. Uliční stoky sváděly splašky buď přímo do velkých řek nebo do sběrných jam či rybníků.
Jak dokazují archeologické vykopávky učiněné v Knóssu na Krétě, byly tehdy (1 500 let př. Kr.) běžné koupelny, splachovací záchody a dokonce i oddílná kanalizace. Rovněž vykopávky z Kartága dokladují, že Féničané měli zavedenou kanalizaci (kolem roku 800 př. Kr.).

Na území Českých zemí jsou první zmínky o “odvádění” odpadu zachyceny z doby raného středověku. K likvidaci fekálních odpadů na hradech sloužily suché záchody. Jejich situování bylo takové, že z něho fekálie vypadávaly přímo na hradby. Tyto tzv. prevéty jsou jedním z nejstarších kanalizačních útvarů , je nesporné že měli vlastně dvojí funkci, jak tělesnou úlevu, tak i zvyšovaly nedobytnost hradeb J

Ve středověku začal prudce vzrůstat počet obyvatel. Stavěly se víceposchoďové domy, ovšem bez odpovídajícího hygienického zařízení. Středověk si s hygienou nedělal problémy. Města to řešila veřejnými latrínami na březích řek, ale přesto byla už z dálky nevábně cítit. Pokrok přišel až z Anglie - prvním anglickým domem, který měl podzemní kanalizační systém a toalety a umývárny u každého pokoje, byl ve 13. století Westminsterský palác. Ale první funkční splachovací klozet měla teprve v roce 1596 královna Alžběta I. V Richmondském paláci (dar kmotřence sira Harringtona, který jej vynalezl a nechal nainstalovat ve svém domě v Kelstonu nedaleko Bathu). Její hygienické zařízení se podobalo dnešním. Mělo nádržku s čistou vodou, mísu a místo splachovadla kličku u sedátka. Voda do mísy tryskala z důmyslně rozmístěných kanálků. Odpad neústil do kanalizace, ale do žumpy. Používání tohoto záchodu se všeobecně neujalo hlavně proto, že většina domů neměla přívod vody ani kanalizaci.

Patent prvního skutečného splachovacího záchodu na světě přihlásil roku 1775 Alexander Cummings, anglický hodinář, který vymyslel posuvný uzávěr mezi mísou a odpadem. Do té doby používala chudina obyčejné kýble, v lepším případě dřevěné latríny, a vznešení páni, hrabata a králové elegantní a bohatě zdobené nočníky (pro cestovní účely ukládané do kožených pouzder), zavírací stoličky potažené sametem nebo saténem a zdobené třásněmi, zlatými hřebíky a stužkami, cestovní latríny a tzv. bourdalou (dámské nočníky). Na nich plánovali vraždy (Richard III.) a byli také vražděni (skotský král James I., Král Edmund „Železný“).

Postupem času se ustálily dva druhy splachovacích záchodů. V prvém případě je nádržka splachovače – sloužící k dávkování vody – umístěna na zdi nad klozetovou mísou, ve druhém případě s ní tvoří jeden celek (tzv. provedení kombi). Další vývoj se zaměřil prakticky jen na způsob dávkování vody.
V posledních letech umožňují tzv. úsporné dávkovače také zvolit si potřebné množství vody.
Poslední novinkou je pohyblivá odpadní trubka, která se díky pružnému těsnění přizpůsobí různým šířím vývodu a může pokračovat dál prakticky libovolným směrem. Tedy bez ohledu na to, zda je odpad umístěn rovně nebo třeba půl metru bokem.
Dá se pořídit i klozetová mísa se sprchou. Náročnější varianta má vyjížděcí sprchu, jejíž teplota se dá nastavit, bezdotekový teplovzdušný vysoušeč a zabudovaný odsávač pachů.
A jaké bude WC budoucnosti?

Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

Druhy dlažby

2010-03-02T06:35:00.000-08:00

Dlažbu můžeme rozdělit na základě mnoha kriterií, jako je např. povrchová úprava, druh materiálu, údržba, estetický vzhled apod.

Základní rozdělení dlažeb je podle jejich tvrdosti, nasákavosti a z toho plynoucí možnosti použití na vnitřní či vnější. Podlaha musí splňovat náročná kritéria, jako je bezpečný neklouzavý povrch, odolnost proti opotřebování, dobrou tepelnou i zvukovou izolaci, stálobarevnost a také zdravotní nezávadnost.

Důležitá je i barva a zvolený vzor.

Jedním z nabízených vzorů je tzv.

šachovnicový vzor, kde si můžeme vybírat nejrůznější barevné kombinace, vždy jedna barva by měla být tmavší a druhá světlejší. Tento vzor byl obzvláště populární v polovině minulého století, kde byl hojně využíván např. na chodbách domů, ve školách, nemocnicích apod.

Jeho méně výraznou variantou je tzv. radiální dlažba, která se liší pouze v odstínech barvy, nikoli v barvě samotné. Své využití nalezne např. na příjezdových cestách.

Dalším typem vzoru je úhlopříčná drobná dlažba, která je složena z dlaždic podobné barvy. Ty jsou uloženy k sobě pod úhlem 45 stupňů. Jedná se o velmi přirozené vydláždění, které nevypadá extravagantně. Jedním z nejjednodušších druhů dlažby je tzv. běhounová cesta, která je jednoduchá i na vytvoření. Tento typ dlažby může (podle typu stavby) opticky zmenšit, nebo naopak zvětšit prostor. Pokud budete skládat dlažbu střídavě podélně a napříč, prostor se bude působit větším dojmem. Populárním typem dlažby je tzv. velká dlažba, kde by všechny dlaždice měly mít stejnou barvu i odstín. Rozdíl barev nepůsobí u této dlažby příliš dobře.

Stejně jako všech stavebních materiálů, je i u dlažeb velmi důležitá kvalita. Pokud chceme opravdu kvalitní dlažbu, musíme sledovat pevnost dlažby, tzn. druh materiálu, glazuru a výšku dlaždic, dále její otěruvzdornost a v neposlední řadě také její desing.

· Pevnost dlažby určuje materiál, ze kterého je dlaždice vyrobena. Rozlišujeme v tomto směru tři druhy dlažeb - glazované dlažby s klasickým střepem, glazované se střepem slinutým a slinuté dlažby bez glazury. Každá z těchto variant má své využití. Dlažby na klasickém střepu mají poměrně široké použití, ale vzhledem k jejich horším mechanickým vlastnostem jsou vhodnější spíše do interiérů. Slinutá neglazovaná dlaždice je velmi vhodná pro pracovní prostředí s velkým provozem, kde díky probarvenému střepu a absenci glazury budou místa případného porušení velmi málo nápadná. Další výhodou je poměrně nízká pořizovací cena. K jejím nevýhodám patří např. zbytková nasákavost (právě díky absenci glazury), tak se v některých případech může stát, že bude obtížné vyčistit z ní některé materiály, jako např. kuchyňský olej apod. K jejím dalším nevýhodám patří poměrně malá variabilita desingu. Asi nejuniverzálnějším a také nejpoužívanějším typem dlažeb jsou slinuté dlažby s glazurou. Spojují většinu výhod obou předchozích variant, jako je glazurou uzavřený povrch a tím pádem také absolutní nepropustnost povrchu na straně jedné a výborné mechanické vlastnosti slinutých dlažeb, kde máme většinou zaručenou například i mrazuvzdornost, na straně druhé. V tomto druhu dlažeb také existuje největší nabídka jak designu, tak i rozměrů dlažby. Pokud se zaměříme na výšku dlažby, měli bychom si uvědomit, že dlažba nižší než je 8mm (resp. 7 mm u formátu 20*20 cm a menších) je už nevyhovující. Tyto dlažby nás mohou překvapit popraskáním i v případě poměrně kvalitního položení.

· Otěruvzdornost je dalším důležitým faktorem, který je pro dlažbu určující. Podle standardních evropských norem se označuje číslicemi 3 až 5, přičemž dlažba s otěrem 5 je ta nejkvalitnější, tedy s nejpevnějším povrchem. Takový materiál je možné použít i do nejnáročnějších provozů, jako jsou obchody, pasáže, garáže a podobně (ale samozřejmě i kamkoli do soukromých prostor). Dlažby s otěrem 4 můžeme využít kdekoli v privátních prostorách, včetně těch, kde běžně chodíme v botách. Oproti tomu dlažby s otěrem 3 jsou nejvhodnější do koupelen a místností s menším provozem, kde používáme pouze domácí obuv.

Nátěry proti dřevokazným houbám a živočišným škůdcům

2010-03-02T06:29:00.000-08:00

Jedním z nejstarších a nejpoužívanějších stavebních materiálů je dřevo, jeho nevýhodou je hořlavost, nízká odolnost proti povětrnostním vlivům a proti napadení dřevokaznými škůdci, houbami a plísněmi.

Dřevokazné houby
Houby vyžadují ke svému růstu určitou teplotu, vlhkost a množství vzduchu. Narušují především konstrukční pevnost materiálu a tím i statiku objektu. To může v krajním případě vést až ke zničení celého objektu. Jejich spory mohou vyvolávat alergie a mohou produkovat nebezpečné mykotoxiny. Některé druhy také dřevo zbarvují, čímž je narušen jeho estetický vzhled.

Nejobávanější z dřevokazných hub je

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans), na povrchu dřeva se nejdříve objeví bělavé vatové vlákno, později plodnice, která tuhostí a tvarem částečně připomíná choroše. Má sytě oranžovou až hnědočervenou barvu a často bílé okraje. Dřevo se začne rozpadat do charakteristických kostkovitých tvarů, nejdříve u povrchu, rozklad však rychle postupuje. Při dodržení některých zásad je ochrana poměrně jednoduchá. Základní podmínkou prevence je udržení vlhkosti pod 18 procent. Do stavby nesmí zatékat, toho lze docílit řádnou údržbou střech a okapů. Důležitá je také dokonalá izolace zdiva. Další metodou prevence je chemické ošetření dřeva, je náročnější a z hlediska ekologického poněkud problematičtější. Na trhu je obrovské množství přípravků, mezi osvědčené výrobky patří například řada produktů Lignofix, Dřevosan a další. Prostředky mají mít typové označení podle ČSN 490600, musí být schváleny hlavním hygienikem ČR a Státní zkušebnou č. 227. Nejúčinnější je máčení dřeva nebo jeho tlaková impregnace. Je však třeba si uvědomit, že neexistuje metoda, která by houby trvale zlikvidovala. Spory jsou ve vzduchu stále přítomné a začnou růst všude, kde se jim naskytnou vhodné podmínky.

Kromě dřevomorky u nás žijí i další dřevokazné houby ohrožující stavby. Většinou mají vyšší nároky na životní prostředí, tj. potřebují ke svému zdárnému růstu vyšší teplotu nebo vlhkost, případně obojí. Přesto je nelze podceňovat. Patří k nim např. Koniofora sklepní(Coniophora puteana), Pórnatka zprohýbaná (Poria vaporaria), Trámovky (rod Gloephyllum)

Dřevokazný hmyz

hlavním a nejvíce obávaným škůdcem dřeva je červotoč:

Červotoč umrlčí (Anobium pertinax L.) je 4,5 až 6 mm velký, celý černý se štítem v rozích zbarveným žlutě. Dává přednost vlhkému prostředí (sklepy).

Červotoč proužkovaný (Anobium punctatum Deg.) jeho tělo je 3 až 4 mm velké, černé nebo hnědočerné, krovky rýhované. Jeho larvy jsou bělavé, se žlutou hlavou, požírají nejprve měkké jarní dřevo, později žerou tvrdší. Jejich vývoj trvá asi rok. Brouci se rojí v červnu a červenci, zůstávají většinu doby ve svých chodbách, jen k vlastnímu páření vylézají ven.

Červotoč hnědý (Ernobius mollis L.) jeho velikost se pohybuje mezi 3 a 6 mm. Krovky má hladké,hnědé bez rýh. Rojí se v květnu a červnu. Napadá především střešní stropy a krovy. V bytech se vyskytuje málo.

Mezi další škůdce patří i Tesařík fialový (Callidium violaceum L.), krásně kovově modře nebo sytě fialově zbarvený 9 až 15 mm velký brouk. Jeho larvy jsou dlouhé cca 10 mm. Létá od května do července, kdy napadá suché smrkové či borové dříví. Poškozuje nejčastěji střešní konstrukce a nábytek.

Ochrana dřeva - shrnutí
· Povrchová úprava (konzervace)
Spočívá v napouštění dřeva účinnými látkami a má preventivní charakter.
Provádí se štětcem, štětkou, válečkem.

· Hloubková úprava
Konzervační látky se vpraví do dřeva, hloubka průniku závisí na použité
metodě napouštění.

· Nátěr, případně postřik
Je metoda pomocná a málo účinná

· Chemická ochrana
Bývá velmi problematická. Látky, které jsou k tomu účelu na trhu, jsou
převážně vysoce toxické a působí jako kontaktní jedy. Proto při práci
s nimi používáme gumové rukavice a chráníme oči.

Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

Barevné řešení interiérů

2010-03-02T06:16:00.000-08:00

Estetická pravidla, volba tónů, výzdoba doplňkovými technikami

Aby na nás prostředí, v němž žijeme, působilo co nejpříznivěji, musí být nejen dobře a účelně vybudováno, ale i barevně dokončeno. Vhodná volba barev souvisí s architektonickým řešením prostoru, jeho dominujícím prvkem jsou stěny v místnosti, proto je nutné věnovat náležitou pozornost jejich barevnému řešení. Každý prostor vyžaduje takové barevné řešení, které se řídí účelem a druhem činnosti. Účelem malby je dosáhnout harmonie, pocitu klidu a jistoty. Barevná úprava interiérů má vliv na rozptýlení světla, působí na náladu a zlepšuje osobní pohodu.

Při návrhu interiérů je nutné zvažovat:
- převládající činnost v místnosti
- tvar, velikost a polohu prostoru ke světovým stranám
- způsob a intenzitu osvětlení
- tepelné poměry na pracovišti
- věk a pohlaví uživatelů prostředí

Volba barevného řešení místnosti:
Nejprve si rozmyslíme, jakého působení chceme barvami dosáhnout. Místnost má působit teple nebo studeně, živě nebo klidně? Tvůrčí prvky v odstínech stejné barvy působí také u sytých barev klidněji než kompozice v barvách odlišných. V malých místnostech působí velké různobarevné plochy mírně tísnivě. Malé barevné plochy jsou méně vtíravé a mohou opticky zvětšit místnost, ve velkých místnostech pak ztrácejí účinnost.
Při malbě:
· předsíně volíme výraznější barvy, sytost vybíráme podle světelnosti
· ložnice použijeme spíše studenou, uklidňující barvu ve světlém tónu
· obývacího pokoje musíme sytost a barevnost tónu přizpůsobit světelným podmínkám.

Volba tónů

Volbu tónů přizpůsobíme přání obyvatel a podle vybavení místnosti volíme u:
· pracovny uklidňující neutrální řešení s malým kontrastem
· kuchyně výraznější barevné řešení, větší kontrast sytějších tónů
· administrativních prostor uklidňující tóny v malém barevném kontrastu,
přizpůsobíme vybavení a světlosti prostoru
· průmyslových prostor viditelné plochy, stěnu stropu můžeme navrhnout
v pestřejších barvách, které kontrastují strojům a zařízení
· zdravotních zařízení – jemnou barevnou kombinací, která podporuje účinnost léčení. Vhodné jsou světlé, teplé tóny
· obchodů – světlé interiéry, které svou barevností nesmí konkurovat zboží

Barva a světlo

Každá barva buď posiluje nebo zeslabuje účinek denního světla. Černě vymalovaná místnost ani za přímého slunečního svitu nevypadá světle a příjemně. Stěny dopadající světlo pohlcují. Teplá žlutá naproti tomu účinek světla zesiluje, místnost již při nepatrném dopadu světla vypadá zářivě. Při volbě barev musíme proto dávat pozor na to, jak světlá je místnost a jaké je působení dopadajícího světla v různou denní dobu.

Výzdoba doplňkovými technikami
Používáme různé doplňkové techniky malby - válečkování,vzornicování, tupování, linkování, šumrování, stříkání, žilkování, batikování. Jsou v zásadě založeny na principu:
· Krouživé roztírání – barvu nanášíme na stěnu krouživými pohyby smotanou tkaninou namáčenou do barvy.
· Houbičková technika – čerstvě nanesenou barvu částečně snímáme ze stěny nebo na stěnu barvu nanášíme pomocí mořské houby.
· Technika barevných stříkanců – štětcem nebo kartáčkem nanášíme na stěnu barvu ve formě stříkanců.

Druhy nátěrových vrstev, druhy nátěrových hmot, příprava podkladu

2010-03-02T06:06:00.000-08:00

Druhy nátěrových vrstev

– napouštěcí - používáme pouze u savých podkladů (dřevo).
– základní - nanášíme na nesavé podklady (kov).
– vyrovnávací - tmelení a plastické nátěry
– podkladová
– vrchní
Základní požadavek je vzájemné prolnutí vrstev a jejich dobrá přilnavost k podkladu.

Vodou ředitelné nátěrové hmoty

Jsou materiály pro vnitřní i venkovní nátěry.
Dělíme je na :

Vodou ředitelné základní barvy
Jsou určeny k základním nátěrům

Vodou ředitelné vrchní barvy a emaily
Slouží pro vrchní nátěry kovových předmětů, dřeva,betonu,…

Vnitřní malířské barvy
Používají se k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, papíru, strukturních tapet, tapet ze skelných vláken atd.

Fasádní malířské barvy
Používáme je k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, břizolitových omítek.

Jejich užití má mnoho výhod:
- jsou ekologicky i zdravotně nezávadné
- při míchání a zasychání nevznikají nebezpečné výpary
- nehrozí nebezpečí výbuchu a požáru
- při práci nevzniká zápach
- mají velmi dobrou přilnavost k podkladu
- propouští vodní páry
- dlouhá životnost
- odolnost proti působení UV záření
- můžeme natírat více vrstev na sebe
- možnost nanášení všemi způsoby

Jejich nevýhodou je:
- nesnášejí teploty pod bodem mrazu
- teplota podkladu nesmí klesnout pod + 10°C
- všechny se mohou nanášet jenom na určitý podklad
- poněkud vyšší cena

Fasádní nátěrové hmoty

Dělíme na:

Akrylátové nátěrové systémy (penetrační nátěr a konečný nátěr - omítka)
Velkou výhodou akrylátových barev je pestrá barevná nabídka, výborná krycí schopnost a stálobarevnost. Jsou vhodné jak pro novostavby s dobrou izolací proti vlhkosti, tak i na starší omítky (stavba musí být dobře odizolovaná a chráněná proti vlhkosti)

Silikonové nátěrové systémy
Mají dlouhou životnost a do jisté míry spojují výhody silikátových a akrylátových nátěrů. Mají zvýšenou paropropustnost , díky silikonové složce výborně odolávají vlivům počasí. Jejich vlastnosti závisí na tom, kolik silikonové složky nátěr obsahuje. Je však třeba počítat s tím, že tyto barvy patří mezi ty dražší. Bývají vhodné i pro minerální podklady, přírodní kámen, beton či pro renovační nátěry.

Silikátové minerální nátěrové systémy
Mohou se použít pro všechny druhy fasád včetně sanačních omítek. Pojivem je draselné vodní sklo. To se při vytvrdnutí dobře pojí s omítkou a zpevňuje ji. Aby zůstaly tyto vlastnosti zachovány, nesmíte silikátové nátěry nanášet na akrylátové nátěry nebo na stěny obsahující solné výkvěty, na laky apod. Silikátové nátěry se vyznačují vysokou prodyšností a lehkou zpracovatelností, zpravidla bývají omyvatelné. Jejich nevýhodou je omezená barevná škála a jsou agresivní zejména na sklo, laky a plasty, které narušují. Nátěr usychá za 4 – 6 hod. Po této době můžeme provést další nátěr – asi 1l na 5 m2. Nanášíme štětkou a válečkem.

Informační a výstražné nátěry

2010-03-02T05:57:00.000-08:00

Účel bezpečnostních barev, jejich rozdělení a barevné značení

Účelem bezpečnostních barev je upozornění na místa, která jsou důležitá z hlediska bezpečnosti práce.
Bezpečnostní barvy musí umožnit rychlé rozpoznání možných rizik a nebezpečí
a také rozlišení bezpečnostních a ochranných pomůcek.

Bezpečnostní barvy lze rozdělit do dvou základních skupin
1. Barvy upozorňující na nebezpečí – teplé barvy
2. Barvy označující nebezpečí – studené barvy

Barevné značení potrubí

Barevný nátěr potrubí má z určité vzdálenosti upozornit na možné nebezpečí.
Toto nebezpečí může vzniknout např. při poruchách potrubí, opravě, atd.
V případě požáru barva potrubí určí způsob hašení.
· Voda – zelená (5400)
· Pára – červená (8140)
· Vzduch – modrá (4550)
· Plyn – žlutá (6200)
· Kyseliny – oranžová (7550)
· Hydroxidy – fialová (3302)
· Minerální oleje – hnědá (2430)
· Sypké hmoty – černá (1999)
· Jiné chemické látky - bílá (1000)

Barevné značení v dopravě a komunikačních prostředcích

Rozdělujeme je na značení : 1. Informační
2. Příkazové
3. Zákazové

Značení je :
vodorovné – na silnicích je značené zpravidla bílou barvou, jsou to:
- dělicí pruhy a ohraničení vozovky
- stop čáry, přechody
- šipky zúžení komunikačního pruhu, odbočení (značí se žlutou barvou)
- dělicí pruhy na dálnicích, dopravní cesty

svislé – dopravní značky, návěstí, překážky na silnici. Pro značení se používají luminiscenční barvy, které dobře odrážejí světlo, ale neoslňují řidiče. Značení svítí jen po dobu osvícení světly.
V dopravě se používají plné nebo přerušované čáry, šipky, vykřičníky, blesky, světla ve formě šipek na zadní části strojů nebo jiných prostředků pro práci na silnici.

Ostatní značení

Červenou barvou se označují:
- signály k zastavení pohybu zařízení
- v dopravě strojů
- stop tlačítka a páky požárních zařízení
- hasicí technika

Oranžovou barvou se označují:
- místa kde hrozí nebezpečí, kde části strojů ohrožují zdraví a život, nádoby z výbušnými, otravnými a snadno vznětlivými látkami
- zdroje radioaktivity
- kryty točných částí strojů a nebezpečných míst
- osob pracujících na silnicích, železnicích a v jiných nebezpečných provozech

Zlatou barvou se označují:
- trvalé i dočasné překážky na komunikacích
- vnitropodnikové dopravní prostředky
- světla upozorňující na nebezpečí
Zlatá barva se kombinuje s červenou v pruzích pod úhlem 45° šířka 10 – 25 cm
u tyčových zábran, v menších šířkách (0,7 příčného rozměru).

Zelenou barvou se označují:
- bezpečnostní zařízení
- zdravotní a hygienická zařízení
- bezpečnostní přechody a únikové východy
- zapínací tlačítka a páky strojů
- světelná návěstí – semafory
- ochranné vodiče v elektrickém zařízení

Modrou barvou se označují příkazy zajišťující bezpečnost (používání brýlí u brusky, použití přilby, rukavic, ..).

Nátěr

2010-03-02T05:43:00.000-08:00

je souvislý povlak požadovaných vlastností, který účelově chrání jakýkoliv podklad.

Kvalitu nátěru ovlivňuje:
- úprava podkladu
- počet vrstev
- druh nátěrové hmoty v jednotlivých vrstvách
- způsob namáčení
- pořadí jednotlivých vrstev

Nátěry v exteriéru

Nátěry v exteriéru jsou nutností. Všude tam, kam má volný přístup voda, začíná rychlý proces rezivění. Děravými okapy voda postupně zničí omítku, střechou začne zatékat do domu, atd. Vše co podléhá korozi je třeba natřít – okapy, plechové střechy, garážová vrata, zábradlí, ploty, … Vrchní laky navíc dodají povrchu i pěkný vzhled. Na všechny nátěry používáme barvy speciálně určené k druhu nátěru. Důležitá je pojivová báze, která určuje použití vybraného nátěrového systému v konkrétním prostředí nebo namáhání. Nejčastěji se jedná o ochranu proti povětrnostním vlivům, občas požadujeme odolnost vůči kondenzované vlhkosti, agresívnímu prostředí nebo trvalému ponoření do vody. Na ochranu proti atmosférické korozi používáme barvy alkydové, akrylátové a polyuretanové, jak vodou ředitelné, tak i klasické, u nichž k ředění používáme rozpouštědla. Dobrou přilnavost si zajistíme, když zvolíme základovou barvu určenou na konkrétní kov. Většinu základních antikorozních barev určených pro ochranu oceli nelze aplikovat na pozinky nebo hliník. Obecně platí, že emaily určené pro venkovní nátěry jsou použitelné i v interiéru, obráceně to ale neplatí nikdy. Pokud natíráme okapy nebo střechy z pozinkovaného plechu, postačí nám při současné kvalitě barev systém základní barvy a vrchního emailu. Natíraný povrch nejprve důkladně očistíme a odmastíme, např. horkou vodou se saponátem, a opláchneme. Jestliže obnovujeme starý nátěr, který se ještě neodlupuje, pouze jej odmastíme, povrch lehce zdrsníme drátěným kartáčem a natíráme. Když se loupe, musíme jej kompletně odstranit. U nátěrů kovových předmětů se neobejdeme bez vypracování nátěrového systému. Pro méně náročné prostředí se skládá z jednoho nátěru základní barvou a z jednoho nátěru vrchním emailem. Čím víc je povrch ohrožován korozními vlivy prostředí, musí být nátěrový systém kvalitnější a v silnější vrstvě. Dociluje se toho obvykle dvojnásobným až trojnásobným nátěrem vrchní barvou či emailem. Nátěrový systém lze také obohatit podkladovým nátěrem, který tvoří vrstvu mezi základním a vrchním nátěrem a mimo některé speciální vlastnosti se podílí na celkové tloušťce nátěrového systému, pomáhá tak chránit proti korozi. Používáme k tomu nátěrové hmoty, označované jako podkladové, případně i jako plniče.

Základové barvy
Hlavním účelem základního nátěru je ochrana kovu proti korozi a zajištění dobré přilnavosti a soudržnosti nátěrového systému. Neposkytuje film odolný delší dobu vlivům počasí, zejména dešti, slunečním paprskům a plynným exhalátům, proto musí být základní nátěr chráněn a včas opatřen vrchním nátěrem, obvykle emailem.

Emaily upravující povrch
Pro vrchní vrstvu jsou vhodné barvy, které si i po zaschnutí zachovají pružnost. Lépe se tak přizpůsobí rozměrovým změnám, k nimž dochází vlivem teplotních změn. Moderní nátěrové hmoty se neomezují jen na několik základních odstínů, lze si je podle přání nechat natónovat v prakticky neomezené barevné škále. Díky tomu můžeme v interiéru i v exteriéru barevně sladit stávající zařízení s nově natíranými kusy.

Nátěry v interiéru

předměty v interiéru podléhají korozi podstatně méně než ty venkovní, ale i tak potřebují ošetřit ochranným lakem. Pro nátěry v interiéru vybírejte speciální barvy k tomu určené.

Nátěrový systém – technologické postupy, významy vrstev

Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty a jejich pořadí při zhotovení určitého nátěru.

Technologický postup při savém podkladu na nové omítce
1. Vyrovnáme hrubosti a nerovnosti broušením a tmelením
2. Upravíme nasákavost povrchu pačokováním nebo penetrováním, pro pačokování použijeme řídké vápno a pro penetraci Duvilax
3. Naneseme první vápenný nátěr, pak druhý a třetí.

Technologický postup při nátěrech na nových kovech
1. Odmastíme, přebrousíme a oprášíme
2. Naneseme základní nátěr
3. Dokončíme vrchním nátěrem – emailovým

Technologický postup při starých nátěrech
1. Odstraníme starý nátěr
· fyzicky (opalováním)
· chemicky (louhováním, hydroxidem, chemickým odstraňovačem)
· mechanicky (broušením, škrabáním a otryskáváním)
2. Přebrousíme brusným papírem, je-li potřeba oprášíme, zatmelíme nerovnosti, přebrousíme a oprášíme.
3. Naneseme základní nátěr
4. Pak vrchní nátěr – emailový

Význam vrstev v nátěrovém systému

1. Napouštěcí nátěr (penetrační) chrání proti škůdcům a zabraňuje růst dřevokazných hub. Je u něj menší spotřeba nátěrových hmot a není potřeba tolik peněz. Barva nemá na povrchu předmětu vytvářet souvislou vrstvu, proto po 1 – 3 hodinách musíme přebytek napouštědla setřít hadrem, abychom mohli po zaschnutí pokračovat s prací. Napouštěcí nátěr se používá k penetraci savých podkladů např. dřeva, omítky, zdiva, dřevotřískových desek a dřevovláknitých desek.

2. Základní nátěr slouží k vytváření nátěru na nesavých materiálech (kovy, sklo, PVC, starý nátěr) nebo na savé materiály opatřené napouštěcím nátěrem. Zajišťuje přilnavost nátěru k podkladu, často má antikorozní charakter.

3. Vyrovnávací nátěr (tmel) se nanáší na základní nebo napouštěcí podklady za účelem vyrovnání povrchu. Vzhledem k tomu, že každé tmelení vede ke snížení životnosti nátěrového systému, je nutné u venkovních prací (např. okna, dveře) tmel omezit na minimum, nebo raději úplně vyloučit.

4. Podkladový nátěr tvoří mezivrstvu mezi základní a vrchní nátěrovou vrstvou, příp. mezi tmelem a emailem. V praxi obvykle dělíme podkladový nátěr na:
- nátěr na tmel
- nátěr načisto

5. Vrchní nátěrová hmota chrání celý systém a určuje konečný vzhled nátěru. Je to obvykle lesklý, pololesklý, polomatný nebo matný email. Vrchní email, na rozdíl od barev, poskytuje nátěry s lepší kvalitou povrchu (zejména lesk), má větší krycí vlastnosti.

Počet jednotlivých nátěrových vrstev je značně individuální dle požadavků kladených na celý systém. Pro nátěry vystavené zvýšenému namáhání je obvyklý systém pěti vrstev

Psychologické působení barev

2010-03-02T05:38:00.000-08:00

Aby prostředí, v němž žijeme, na nás působilo co nejpříznivěji, musí být nejen dobře a účelně vybudováno, ale i barevně sladěno. Vhodná volba barev souvisí s architektonickým řešením prostoru. Pokud se ocitneme v prostoru, který není barevně vyvážen, začneme podvědomě cítit, že nás něco ruší, a to je důsledkem nevhodné barevné kombinace. Z hlediska působení jednotlivých barev na člověka můžeme barvy rozdělit na barvy teplé a studené.

Teplé barvy – žlutozelená, žlutá, žlutooranžová, oranžová, červenooranžová, červená, červenofialová. Tyto barvy jsou aktivní, vyvolávají dojem tepla, povzbuzují a působí živě.

Studené barvy – zelenožlutá, zelená, modrozelená, modrá, modrofialová, fialová, fialově červená. Odstíny těchto barev jsou pasivní, uklidňují, vyvolávají dojem chladu, vzdalují.

Barevné odstíny:
Světlé odstíny vyvolávají dojem lehkosti, zjasňují pracovní prostor, na rozdíl od
temných odstínů, které působí těžkým dojmem, odstíny syté a pestré oživují prostor a vytváří dobrou náladu.

Barevný soulad (harmonie)
Je kombinace barev, která působí příznivým dojmem.

Barevný kontrast
Je rozdílnost dvou sousedících barev. Působením kontrastu vidíme zdánlivě barvy jinak
· ve světlosti - tmavá je ve světlém okolí tmavší
· v sytosti - lomená světlá je vedle syté ještě bledší
· v barevném tónu - žlutozelená oranžová je vedle červené nevýrazná

Působení barev

Bílá
Na ploše působí samostatně, vytváří dojem čistoty, používá se hlavně pro zesvětlování.

Černá
Působí hluboce, stísněně, používá se hlavně pro ztmavení.

Šedá
Neutralizuje prostor, dá se různě kombinovat a neruší.

Žlutá
Zesvětluje tmavé místnosti, vnáší do nich světlost a působí dobře na nervový systém ( ne sytá).

Červená
Vyzařuje temperament, na velkých plochách potlačuje jiné barvy, sytá červená působí těžce.

Modrá
Změkčuje a rozšiřuje prostor, navozuje pocit vnitřního klidu.

Zelená
Působí hlavně uklidňujícím dojmem.

Při vnímání barevných sestav vedle sebe vzniká dojem plastičnosti
- prostorový dojem
Odstíny žluté, oranžové a červené se vedle modrých zdají oku blíže. Zelený tón vystupuje před modrým. Tmavé odstíny ustupují za jasnými, plochy pozlacené nebo postříbřené výrazně vystupují tím nápadněji, čím je podklad tmavší. Bílá a černá slouží k zesvětlování a ztmavování barev. Chromatické barvy lomené šedou působí příjemněji než syté barvy namíchané ze základních barev.

Vady nátěrů

2010-03-02T05:07:00.000-08:00

Příčiny a druhy vad, jejich popis, vady nástřiků a předcházení těmto vadám, obnova nátěru.

Vady nátěrů - příčiny
a) nesprávný technologický a pracovní postup
b) škodlivé vlivy prostředí
c) užití nevhodné nátěrové hmoty
d) použití nekvalitní nátěrové hmoty

Druhy nátěrových vad
· stékání nátěru – nejčastější vada na svislých plochách, způsobená nedodržením technologie, jako je hustota, teplota, podklad, špatné rozetření, atd.
· smršťování nátěru – projeví se zvrásněním povrchu nátěru. Příčinou bývá nestejnoměrně tlustá vrstva, teplota, vlhkost, atd.
· trhání nátěru – typická vada nedodržení technologie např. nestejné vrstvy nátěru, nátěr do živého, tlustá vrstva tmelu
· tvoření puchýřů - vada z nejvyšším množstvím příčin. Špatná příprava podkladu, vlhký podklad, hustý nátěr, vysoká teplota, atd.
· praskání a odlupování nátěru – je typická vada způsobená špatnou přilnavostí na podklad. Příčinou může být vlhkost, koroze, špatně promíchaný email, nevhodná nátěrová hmota, atd.
· křídovatění nátěru – způsobuje titanová běloba u starších nátěrových hmot.

Vady nástřiků
a) suchý nástřik – projevuje se nelesklou až drsnou plochou nátěru. Příčinou bývá velká vzdálenost při stříkání, vysoký tlak a řídká barva, vyšší teplota.
b) pomerančová kůra – hustá nátěrová hmota, její silná vrstva a rychle těkavé ředidlo

Vady nátěrových hmot
1. zákal – projevuje se přítomností vody, která vnikla do nátěrové hmoty v průběhu dopravy nebo skladování. Zakalená barva se opatrně slije a tím se zachrání její čistá část.
2. houstnutí a gelování – vzniká při nedůsledném uzavření obalů a je známkou ztráty těkavé složky a přístupu vzdušného kyslíku. Olejové barvy přechází až do gelovitého stavu, syntetické houstnou a vločkují, nitrocelulózové houstnou na vnitřní straně obalu
3. škraloupy – vznikají vlivem vzdušného kyslíku na povrchu pigmentovaných nátěrových hmot. Škraloup se musí vždy odstranit a barva přecedit.
4. usazování pigmentů – projevuje se u emailů skladovaných při vyšších teplotách po delší čas a u antikorozních pigmentů. Většinu emailů před použitím rozmícháme, aby dobře kryly.

Obnova nátěru
Po určité době ztrácí nátěr nejen pěkný vzhled, ale přestává již plnit i svůj původní účel. Je nutno zjistit přilnavost nátěru k podkladu, jeho soudržnost, pružnost a tloušťku dosavadních vrstev. Zachované neoprýskané a nepříliš tlusté vrstvy se nemusí vždy zcela odstraňovat. Starý nátěr se zbaví nečistot omytím (kartáčkem a vodou s přídavkem saponátu). Plocha se důkladně opláchne čistou vodou a za mokra se brousí brusným papírem č. 180 – 220, nebo za sucha papírem skelným č. 60 – 80. Účelem je zdrsnění plochy avšak nikoli hrubé poškrábání. Před dalším postupem musí být předmět dokonale suchý a oprášený. Značně poškozené, oprýskané nátěry se z podkladu odstraňují. Záleží na podkladovém materiálu, vlastnostech a stavu staré nátěrové vrstvy.

Staré nátěry se odstraňují několika způsoby:
· mechanicky – broušením, škrábáním, otryskáváním
· fyzikálně – opalováním
chemicky – louhováním,chemickým odstraňovačem, čpavkováním

Válečkování, vzornicování, linkování, tupování

2010-03-02T04:56:00.000-08:00

Válečkování

Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.

Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.

Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.

Vzornicování

Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.

Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.

Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.

Tupování

Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.

1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.

2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.

3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.

Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.

Nátěrové hmoty a jejich členění

Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické" (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.

A - asfaltové nátěrové hmoty
B - bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C - celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H - chlorkaučukové nátěrové hmoty
K - silikonové nátěrové hmoty
L - lihové nátěrové hmoty
O - olejové nátěrové hmoty
S - syntetické nátěrové hmoty
U - polyuretanové nátěrové hmoty
V - vodou ředitelné nátěrové hmoty
P - pomocné prostředky

Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S" - syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S" zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny" charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.

První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 - bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 - nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 - pasty
5000 - tmely
6000 - ředidla
7000 - tužidla, iniciátory, sušidla
8000 - pomocné přípravky a jiné

Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů" navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 - 1999 bílé, šedé, černé
2000 - 2999 hnědé
3000 - 3999 fialové
4000 - 4999 modré
5000 - 5999 zelené
6000 - 6999 žluté
7000 - 7999 oranžové
8000 - 8999 červené
9000 - 9999 hliníkové a ostatní

Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.

Barva jako fyzikální pojem

2010-03-02T03:02:00.000-08:00

Barva

Barva je část zrakového vjemu a je určena spektrálním složením světelného podnětu vstupujícího do oka. Barevné vidění je subjektivní, nesdělitelné.
Barva jako pojem fyzikální
Výchozí barvy pro tónování barev a pro práci s hmotnými materiály jsou červená, žlutá a modrá. Tyto základní (primární)barvy nelze připravit hmotovým míšením.
Z těchto tří základních barev lze připravit vzájemným míšením a tónováním smíšené barvy 1. stupně, kterým říkáme podvojné. Typické podvojné barvy jsou ve středu obou primárních barev:
červená + žlutá = oranžová
červená + modrá = fialová
žlutá + modrá = zelená

Ze základních a smíšených podvojných barev lze sestavit řadu podobnou spektrálnímu pruhu nebo také barevný kruh, na němž můžeme vyhledávat protilehlé barvy doplňkové, dvojice největších kontrastů. Smíšením barev podvojných vznikají barvy smíšené barvy 2. stupně, kterým říkáme podtrojné.

oranžová + fialová = červenohnědá
fialová + zelená = modrošedá
zelená + oranžová = okrová
Míšením nelze vyrobit základní barvy a barvu bílou a černou.

Vlastnosti barvy:

Barevný tón
Je vjem jedné určité barvy ze spektrální stupnice, neutrální tóny jsou bílá, černá a šedá.
Sytost barvy
Určuje podíl bílé, černé nebo šedé ve spektrální barvě – barva lomená.

Světlost barvy
Je poměr množství světla odraženého k množství světla dopadajícího na povrch.

Barevný odstín
Představuje souhrn všech vlastností (tón + sytost + světlost).

Spektrum
Spektrum je rozložení slunečního světla (pomocí skleněného hranolu) na jednotlivé paprsky – červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, modrozelená, modrá, fialová (spojení červená + fialová = purpurová, není ve spektru).
Pozn.: složení všech spektrálních barev je čiré bezbarvé světlo.

Příkladem spektra v přírodě je duha, která vzniká, pokud svítí slunce a současně drobně prší. Jemný déšť vytváří miliardy malých kapek, které rozkládají (stejně jako hranol) bílé světlo do jednotlivých barev spektra.
Anglický vědec Isaac Newton (1643 – 1727) podrobně popsal vznik spektra lomem na optickém hranolu v knize Optika. Před ním popsal spektrum profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Marek Marci (1595 – 1667) ve spisu De arcu coelesti, v něm se zabýval duhou a barvou těles.

Barevný kruh uspořádal německý badatel Wilhelm Ostwald (1853 – 1932), nositel Nobelovy ceny za teorii o barvách. Použil spektrum pouze k spojení jednotlivých barev a doplnil kruh o purpurový tón, který se ve spektru nevyskytuje. Jeho hlavní práce v této oblasti jsou Die Farbenfibel (Slabikář barev), Die Farbenlehre (Barva teorie), Die Harmonie der Farben (Harmonie barev).
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování

Linkování, šumrování, žilkování, stříkání, batikování

2010-03-02T02:52:00.000-08:00

Linkování

Je dekorativní technika, která se používá pro optické zvětšení a snížení místnosti a také pro oddělení barevných tónů.

Postup při linkování:
Stěna musí být rovná a dobře zahlazená. Rozměříme umístění linky na stěnu a vyznačíme brnknutím, svislou linku kontrolujeme olovnicí. Pravítko musí být čisté a štětec podvázaný. Linkovací barva má být mírně zaklížená, nesmí být hustá ani řídká. Do linkovací barvy můžeme přidat malé množství rozředěného vaječného žloutku nebo latexu.

Druhy linek
· ostrá
· šumrovaná
· rozmívaná na jedné straně
· rozmívaná na obou stranách

Šumrování

Je malířská technika, která spočívá v roztírání barvy polosuchým štětcem.
Používá se hlavně při opravách a při roztírání nejasných obrazů.

Postup:
· poškozené místo přetřeme plně namočenou štětkou
· polosuchým štětcem barvu rozetřeme do ztracena

Použití – zejména při opravách malby a při zdobení.

Žilkování

Je malířská technika, která napodobuje látky, používá se jako doplňková dekorativní technika.

K práci používáme lazurovací barvu a speciální štětce.

Před prací se stěna vyměří a zkontroluje se kvalita podkladu. Podklad musí být rovný a kvalitní. Má-li technika působit esteticky, musí se dodržet tyto zásady:
· pečlivě připravený podklad
· použití kvalitní barvy

Na žilkování máme speciální štětce.

Stříkání

Je technika, která může být použitá na celou stěnu i v kombinaci s jinými
technikami. Používá se pro sjednocení odstínů, přechodů do barvy, stínování, apod. Na stříkání můžeme použít novou štětku. Barva se rozstřikuje úderem štětky o rohy. Hustá barva dává hrubé zrno, řídká barva zrno jemné, vhodné pro stínování (vytracené stříkání a jemný přechod do barvy)

Vytracené stříkání
Při vytraceném stříkání má tmavší povrch menší šířku. Nejmenší pás má poloviční šířku světlého pásu. Vytrácíme vždy tmavší odstín do světlejších.

Stříkání fixírkou
Používá se zejména na menší plochu. Barva musí být řídká. Vzdálenost od zdi je půl metru. Je to poměrně namáhavá technika. Používá se malířská fixírka o velikosti asi 12 – 15 cm, do 2 mm nebo přes vzornici. Při vícebarevném fixírkování musí být šablony vždy čisté a suché.

Batikování

Je zdobení ploch pomocí smotané husté tkaniny (juta, pytlovina), namočené v řídké klihové barvě. Batikujeme po ploše nebo mozaikou.

Příprava látky
látka musí být hrubá a hustá, čistou tkaninu nastříháme nebo natrhneme na okrajích i ploše. Před použitím namočíme do vody a vyždímáme.

Vhodnými barvami pro batikování jsou barvy pastelových odstínů, málo krycí, lazurovací. Pojí se nejčastějí kostním klihem.

Postup práce:
připravenou hadru válíme lehce po ploše nebo do vyznačeného rastru. Batikujeme různými barvami postupně, po uschnutí předcházející barvy nebo do čerstvých barev (za mokra)

Jak si vybrat barvu do bytu, domu, fasády, jak vymalovat

2010-02-23T11:08:00.000-08:00

Barvy nás provázejí od chvíle, co otevřeme oči. Jsou pro nás také samozřejmé, že si bez nich neumíme představit život, a myslíme si, že jim i rozumíme. Zatímco v dávné minulosti lidé používali výhradně produkci samotné přírody, dnes si domácnosti zkrášluje barvami, které jsou vyrobeny průmyslově. A to je hotová věda. Výrobci o tom vědí své, vždyť stále přísnější ekologické normy je nutí vyvíjet nátěrové látky, které jsou nejen pěkné, ale také neškodné.

Pojem ekologické barvy není výmyslem současnosti. Již v 60. letech minulého století se vývojem barev s klesajícím negativním vlivem na životní prostředí začali zabývat v USA. Rychle se rozvíjející automobilový průmysl do té doby používal pouze syntetické nátěry s obsahem organických rozpouštědel, které zamorovali životní prostředí. Na tlak veřejnosti přijala tamní vláda vůbec první vyhlášku (tzv. Rule 66), která stanovila na to období přísné emisní limity pro používání organických rozpouštědel. Lakovny museli rozšířit své linky o drahé čisticí jednotky, což byl impuls pro vývoj nových nátěrových hmot ředitelných vodou. Po automobilovém průmyslu se touto cestou vybralo stavebnictví s ekologicky příznivějšími nátěry na fasády a omítky. Ekologické barvy nejsou módním rozmarem, vždyť každý z nás chce bydlet nejen ve vizuálně přitažlivém, ale i neškodným prostředí. Výrobci pečlivě sledují společenské trendy a názory spotřebitelů. Informace využívají při inovaci výrobních procesů a postupně ekologizujú své výrobky, zejména snížením podílu nebo úplným odstraněním organických rozpouštědel v barvách a nátěrech.

Proč ekologické barvy?
Ekologické barvy nezatěžují životní prostředí, protože obsahují biologicky rozložitelné složky. Konvenční barvy obsahují organická rozpouštědla, které se vedle negativním vlivu na zdraví lidí podílejí i na rozšiřování ozonové díry. Výrobci proto neustále vyvíjejí nové, neškodnou receptury. Evropská environmentální legislativa "nutí" výrobců ekologizovať technologii výroby i samotné výrobky. Obecně lze říci, že ekologické barvy a nátěry se vyrábějí na bázi pojiv, které se ředí obyčejnou, neškodnou vodou. Nátěry na bázi vody mají řadu výhod. Při sušení se z nich neuvolňují škodlivé výpary a při malování netreba intenzivně větrat. Rychlé sušení zkracuje čas potřebný na malování, což umožňuje nanést více vrstev v kratších intervalech. Nátěry na bázi vody nezapáchají. Zpravidla je není třeba ředit, a pokud taková potřeba nastane, ředidlem je obyčejná voda. A kromě toho si dlouhodobě udržují estetický vzhled, protože časem nežloutnou.

Pozor na těkavé organické sloučeniny
Od 1. ledna 2010 vstoupila v platnost evropská směrnice VOC 97 / C 99/02, která bude upravovat podíl těkavých organických sloučenin v nátěrech. VOC (Volatile Organic Compounds - těkavé organické sloučeniny) jsou organické látky obsahující uhlík a jeden nebo více těchto prvků: vodík, kterýkoli halogen, kyslík, síra, fosfor, silikon nebo dusík s výjimkou oxidů uhlíku, uhlíků a bikarbonátov. Množství rozpouštědel v nátěrech umožňuje kontrolovat aplikační vlastnosti barev, jakož i proces schnutí. Při vypařuje rozpustných složek se uvolňují škodlivé výpary, které mají negativní dopad nejen na bezprostřední okolí, ale také přispívají ke vzniku ozonové díry. Proto se dnes výrobci ve zvýšené míře snaží nahrazovat organická rozpouštědla jejich ekvivalentem na vodní bázi. Lze tedy očekávat vyostření boj výrobců o co nejlepší vlastnosti nátěrových látek nové generace, ale to může nás zákazníků jen těšit. V našich domech a bytech používáme nejvíce dekorativní nátěry. Ty v Evropě představují 54% všech použitých nátěrů, přičemž 72% z nich je založených na vodní bázi. Tlakem na životnímu prostředí šetrnější podíl nátěrů na vodní bázi ještě poroste.

Ekologie optikou výrobců
Výrobci nátěrů ve stále větší míře používají vodu jako základní složku iv případě nátěrů, při kterých byli domácí kutilové donedávna zvyklí na přítomnost organických rozpouštědel (zejména nátěry na dřevo a kovy). Dnes jsou na trhu i ekologicky příznivější nátěrové hmoty a zákazníci je na pultech najdou označené vizuálním znakem evokující odkaz na přírodní původ. "Vedle výrobcích, které vyhovují přísným standardům směrnice VOC už dnes, máme připravenou generaci produktů, které vyhoví přísným ekologickým normám od roku 2010. Známe tři různé postupy: zvýšení obsahu suché látky v nátěrech na bázi organických rozpouštědel tak, aby se dosáhlo přípustný limit, přesměrování na nátěry na bázi vody nebo přidávání podílu vody do nátěrů na bázi organických rozpouštědel. Využíváme všechny tři postupy, abychom našim zákazníkům nabídli široký sortiment a zejména ekologicky příznivé řešení všech výzev, kterým se štětcem v ruce čelí v prostředí svých domácností. Kvůli přehlednosti jsou tyto výrobky vizuálně spojeny jednotným grafickým znakem, rybkou ve slunci "říká obchodní ředitel společnosti v oboru.

Výběr barev
Profesionální malíři dbají na své zdraví si vybírají barvy s přívlastkem ekologické. Dělejte to jako oni. Dobrým znakem je, pokud je výrobce držitelem certifikátu podle mezinárodní normy ISO 14001. Nátěry na bázi vody se doporučují zejména v případech, kdy je třeba natřít větší plochy v interiérech, a všude tam, kde se zdržují lidé. Díky složení jsou vhodné i do interiérů gastronomických provozů (kuchyně, restaurace atd..). Dnes už není problém mít hezké stěny, je třeba však myslet i na to, aby byly zdravé.

Chystáme se doma malovat
To je dostatečný důvod na stres, který přináší dočasná nepohoda. Pohodlí má nyní svou váhu, ale domácí mistr, natož profesionální malíř, by měl myslet především na bezpečnost. Zatímco před třiceti lety odcházelo mnoho profesionálních malířů do předčasného důchodu, zahraniční prameny uvádějí, že dnes je více než těkavé látky ohrožují úrazy - pády ze žebříků a lešení či uklouznutí na rozlitých barvách. Platí tedy zásada mít kolem sebe pořádek a dopřát si častěji přestávky na odpočinek. Měly by na to myslet i domácí mistři, kteří se do zkrášlování stěn a fasád svých příbytků pouštějí svépomocí.

Jak vybrat správný kotel do bytu, domu

2010-02-23T10:58:00.000-08:00

Vybrat správný kotel na chatu či chalupu vyžaduje pečlivou přípravu. Při projektování otopné soustavy je nutno vycházet z energetické bilance domu, která se skládá z bilance energie, tepelných ztrát budovy, tepelného příkonu systému, přípojných hodnot a ze spotřeby paliva. Správné určení tepelného výkonu zdroje tepla a větví rozvodů otopné soustavy je přímo závislé na přesných technických a projektových podkladů.

K technickým a projektovým podkladem pro stanovení výkonu kotle jsou nezbytné: klimatické údaje o lokalitě, dispoziční řešení domu a jeho orientace na světové strany, tepelně technické vlastnosti stavebních materiálů, požadavky na dodávané množství tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody. Na základě těchto informací lze navrhnout správný zdroj tepla spolu s celou otopnou soustavou, která ve vaší chatě či chalupě bude fungovat efektivně a úsporně.

Zdroj tepla

Vytápění, při němž je jeden zdroj tepla - kotel, je v našich podmínkách nejrozšířenější. Převažují kotle s výkonem od 50 do 70 kW, které spalují tuhá, kapalná nebo plynná paliva. V posledních letech k nim stále častěji patří i alternativní zdroje tepla. V chalupách a chatách se zvyknou využívat kombinované kotle, které zároveň připravují i teplou užitkovou vodu. Ve zdroji tepla se mění energie z paliva na teplo, které se předává teplonosné látce. Prostřednictvím potrubního rozvodu se tato látka dále distribuuje do topných těles.

Kotle mohou být závěsné nebo stacionární:
Závěsné (nebo nástěnné) kotle lze osadit na volně přístupnou stěnu v kterékoli místnosti. Jsou určeny výhradně pro spalování plynných paliv a navrhují se pouze pro vodní vytápěcí soustavy a na ohřev teplé vody.
Stacionární kotle se umísťují ve vyhrazeném prostoru. Obvykle jsou osazeny na základní podstavec a připojené na odvod spalin do komínového tělesa. Stacionární kotle jsou určeny pro teplovodní otopné soustavy větších dispozičních prostorů a na přípravu teplé vody. Mohou spalovat všechny druhy paliv.

Kotle na tuhá paliva
Mohou spalovat černé a hnědé uhlí, koks, kusové dřevo, dřevěné brikety a štěpky, pelety. Jejich výhodou je nižší pořizovací cena, nevýhodou znečištěný interiér, tak namáhavá a pracným obsluha. Automatické přikládací zařízení může částečně usnadnit obsluhu kotle. Toto zařízení však musí být připojeny na elektrickou síť 230 V. Kotel s takovým přídavkem přirozeně vyžaduje větší prostor. Při volbě kotle na tuhá paliva je nutné myslet předem na dostatečně velký sklad na palivo az praktických důvodů ho situovat co nejblíže ke zdroji tepla.

Elektrické kotle
Obvykle mají třífázové elektrické vedení, přičemž každá fáze musí mít své samostatné jištění. Elektrokotle jsou konstruovány na různý výkon. V chalupách a chatách jsou instalovány podle počtu topných místností obvykle s výkonem od 8 do 20 kW. Jejich instalaci a provoz musí schválit příslušný elektrorozvodných závod - z důvodu, zda je v dané lokalitě k dispozici dostatečná elektrická kapacita. Elektrické vytápění je nejčistší a nejpružnější, má vysokou účinnost - až do 99%. Dalšími výhodami eklektický kotlů jsou jednoduchost obsluhy a nehlučnost. Výraznou nevýhodou je, že oproti jinému vytápění jde o finančně náročnější řešení a statisticky vykazuje větší zátěž na životní prostředí.

Kombinované kotle
Jsou ty, které fungují díky dřevu a elektřině. Jednotlivé modely mají v sobě zabudovanou elektrickou přímotopnou jednotku pro temperování a elektrické vytápění. Teplota vratné vody by však neměla klesnout pod 65 ° C.

Faktory, které ovlivňují výběr kotle:
• typ umístění: stacionární nebo závěsný,
• způsob přikládání paliva: ruční, poloautomatické, plnoautomatické,
• druh paliva: elektrická energie, zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, lehký a těžký topný olej, mazut, černé a hnědé uhlí, lignit, brikety, koks, dřevo, pelety a jiný bioodpad,
• odvod spalin: s otevřenou nebo uzavřenou spalovací komorou,
• přívod vzduchu: otevřený, uzavřený, se zvláštním přívodem,
• předávání tepla: vodotrubné, ohnivzdornými.

Kritéria pro umístění kotle:
• před kotlem má být minimální manipulační prostor 80 cm,
• vzdálenost kotle od hořlavých předmětů nesmí být menší než 20 cm,
• minimální rozměry místnosti musí mít 0,8 m3 na každý 1 kW výkonu kotle,
• v místnosti se nesmí skladovat hořlavý materiál,
• místnost musí být snadno větratelných, suchá, bez možnosti vzniku a víření prachu,
• dveře a okna nesmí být pevně utěsněny.

Kotle na plynná paliva
Mohou spalovat zemní plyn, propan-butan a bioplyn. U nás jsou nejpoužívanější kotle na zemní plyn, a to buď klasické, nebo kondenzační. Odborníci považují kondenzační kotle za druh vyšší generace, protože při vysokoteplotním i kondenzačním režimu pracují spolehlivěji a efektivněji. Jejich normovaný stupeň účinnosti je až 105%. Největší výhodou však je, že dokáží zužitkovat i odpadní teplo. Z ekologického hlediska jsou některé typy kondenzačních kotlů s ohledem na dopad na životní prostředí posuzovány dokonce jako neutrální. Takové pozitivum získali díky minimálním hodnotám emisních látek volně úniku do ovzduší.

Zplyňovací kotle
Jsou vysoce ekologické, protože z nich uniká do ovzduší minimální množství exhalací. Jejich účinnost se udává od 80 do 90%. V útlmová režimu vydrží bez obsluhy 12 až 16 hodin. Zplyňování, tedy pyrolýza, je proces, při kterém se dřevo spaluje účinněji než v klasickém kotli. Důvodem je, že v pyrolytického kotle probíhají následující procesy: vysušení dřeva, ohřev dřevěné hmoty s uvolňováním plynných složek, spalování pevné složky a hoření plynu. Palivo má předepsaná kritéria: kusové dřevo musí být suché, s maximální vlhkostí do 20%.

Splyňovací kotel se skládá z horní a dolní komory a může být i kombinovaný. V některých typech lze topit například dřevem i uhlím. V univerzálních splyňovacích kotlích lze díky výměnným hořáku používat více druhů paliv, kromě dřeva např. pelety, zemní plyn a extra lehké topné oleje.

6. Technické požadavky na stavební výrobu

2009-05-03T07:34:00.002-07:00

6. Technické požadavky na stavební výrobu
Evropským předpisem v oblasti stavebnictví je směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích.

Technické požadavky na stavební výrobu se týkají především:
- zajištění sjednocení základních požadavků kladených ve veřejném zájmu na stavební výrobky
- volný pohyb výrobků
- požadavky na stavby
- technické specifikace
- certifikace shody systému řízení s EN – ISO

- jakost 9001:2001
- environment 14001:2005
- rizika a BOZ 18001:1999

Mezi další požadavky v oblasti stavebnictví patří:
- harmonizace právních předpisů týkajících se stavebnictví
- uznávání diplomů a jiných kvalifikačních dokladů
- harmonizace právní úpravy veřejných stavebních zakázek
- harmonizace úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

4. SWOT analýza- stavebnictví

2009-05-03T07:34:00.001-07:00

4. SWOT analýza

4.1. Strengths – silné stránky
- hrozba substitutů je nízká
- hrozba vzniku nových velkých stavebních společností je vzhledem ke komplexnosti oboru nízká
- nižší náklady na pracovní sílu v porovnání s konkurencí z původní patnáctky EU
4.2. Weaknesses – slabé stránky
- náročnost na kapitál a jeho pomalý obrat
- vysoká citlivost na stav národního hospodářství
- nepředvídatelné působení klimatických vlivů
- otevřenost stavebního trhu ČR zahraničním subjektům, omezení působení českých firem na stavebních trzích západoevropských členů EU
- fluktuace pracovníků
4.3. Opportunities – příležitosti
- rozvoj a realizace developerských stavebních projektů
- příchod investicí postavených na principech PPP a přísun peněz na projekty ze strukturálních fondů
- rozvoj bytové výstavby podpořený vývojem trhu hypotečních úvěrů, stavebního spoření a úrovně úrokových sazeb
4.4. Threats – hrozby
- možný pokles objemu státních zakázek v případě politických nebo ekonomických změn
- vstup zahraničních stavebních firem na náš trh
- vstup nových členů do EU a otevření se trhu pro firmy z těchto zemí
- neprodloužení výjimky snížené sazby DPH 5% pro bytovou výstavbu

3. Faktory oborového okolí

2009-05-03T07:33:00.004-07:00

3. Faktory oborového okolí

3.1. Vyjednávací síla zákazníků
Stavební trh se značně liší od trhu klasických komerčních produktů. Zatímco komerční produkt je v podstatě vyráběn pro anonymního zákazníka, je drtivá většina stavebních zakázek vyráběna pro zákazníka konkrétního, jehož požadavky, vlastnosti a preference jsou přesně známy. Tento zákazník se účastní zrodu stavebního díla od samého počátku, od prvního záměru a studií, projektu k územnímu řízení, stavebnímu povolení až po vlastní realizaci a kolaudaci.
Zákazník, spolupráce s ním a jeho požadavky na výrobek (stavební dílo) hrají ve stavebnictví významnější roli než v odvětvích s klasickými produkty. Finanční náročnost stavebního díla je vysoká a na rozdíl od např. předmětů denní potřeby zákazník „kupuje“ stavební dílo pouze jednou nebo několikrát za život. Proto věnuje svému rozhodování mezi variantami velkou pozornost. Pro stavební firmu to představuje dlouhodobou, u větších zakázek i několikaletou, práci bez záruky jejího završení, tj. získání dodávky.

3.2. Hrozba vstupů
Existuje potenciální hrozba vstupu nových konkurentů na český stavební trh a to zejména prostřednictvím investic zahraničních subjektů z EU. Bohužel tato hrozba je pouze jednostranná, kdy zahraniční subjekty mohou takřka neomezeně pronikat na český stavební trh, avšak české stavební firmy nemají rovnocennou pozici, poněvadž otevření českého stavebního trhu vstupem ČR do EU nebylo následováno totožným otevřením trhu EU. Z toho důvodu jsou české stavební firmy vystaveny zvýšenému konkurenčnímu tlaku, a více se zaměřují na stavební trhy nových členů EU.

3.3. Hrozba substitutů
Vzhledem ke specifickému charakteru stavební výroby je hrozba substitutů pro většinu českých stavebních firem nevýrazná. Ze strany potenciálních zákazníků hrozí snaha o záměnu plánovaného výrobku za jiný substitut ojediněle. Dochází k ní výlučně u infrastrukturních projektů velkého rozsahu (například výstavbu rychlodráhy nahradit jiným druhem dopravy). Tyto však realizují velké firmy, či jejich sdružení, jež jsou vzhledem k univerzálnosti a rozsahu produkce schopny realizovat i tento substitut.

3.4. Konkurenční rivalita v odvětví
Konkurenční rivalita v odvětví se rozdílně projevuje v rámci následujících způsobů získání stavební zakázky.
V prvním způsobu hraje klíčovou roli zákon o veřejných zakázkách. Tímto zákonem se musí řídit všechny zakázky, které jsou alespoň částečně financovány z veřejných prostředků. Jedná se o zákon, který je všeobecně koncipován pro veřejné zakázky jakéhokoliv charakteru, tedy i stavební. Veřejné zakázky tvoří značný podíl na celkových stavebních aktivitách na trhu. Stavebnictví je oborem silně závislým na těchto zakázkách. Soukromí investoři nemají takové investiční možnosti, aby svými požadavky zasytili potenciál stavebních firem.
Druhým zdrojem zakázek jsou soukromí investoři. Tito investoři se řídit zákonem o veřejných zakázkách nemusí. Při výběru zhotovitele mají zcela volnou ruku.
Třetí možností získávání zakázek je aktivní komunikace firmy s potenciálním investorem, kterého se snaží sama vyhledat. Vstupuje do volného tržního prostoru a pomocí nástrojů marketingového mixu mapuje tržní segmenty a vyhledává stavební příležitosti. Takým případem je pro např. developerská činnost.

3.5. Shrnutí faktorů oborového okolí
- specifické podmínky stavebnictví
- otevřenost stavebního trhu ČR zahraničním subjektům, omezení působení českých firem na stavebních trzích západoevropských členů EU
- tři zdroje stavebních zakázek : státní, soukromé, developerské projekty

Shrnutí faktorů obecného okolí

2009-05-03T07:33:00.003-07:00

2.3. Shrnutí faktorů obecného okolí
Následující výčet představuje nejvýznamnější faktory, které zásadním způsobem ovlivňují činnost stavebních firem v ČR.
- zvýšení produktivity malých a velkých stavebních firem, pokles produktivity středních stavebních firem
- zvýšení počtu zaměstnanců ve stavebním sektoru o 2,9 %, z toho nejvyšší nárůst v plzeňském a jihočeském regionu
- zvýšení mezd ve stavebnictví o cca 6 %
- přijetí nového zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. s transpozicí evropských směrnic, především směrnice č. 2004/18/ES
- zvýšení cen stavebních prací a materiálů
- pokračující rozvoj bytové výstavby a infrastrukturních projektů
- možný pokles objemu státních zakázek v případě politických změn

Stavební zákon

2009-05-03T07:33:00.001-07:00

2.2.1. Stavební zákon
V současné době probíhá v ČR příprava nového stavebního zákona. Na počátku tohoto roku vrátil Senát návrh zákona Poslanecké sněmovně. Senátoři podpořili zjednodušení stavebního řízení v oblasti výstavby rodinných domů a rekonstrukcí bytů, kde by místo stavebního povolení občanům mělo pro malé stavby stačit jen ohlášení.
Nejdůležitější změna navržená Senátem se týká omezení možnosti vyvlastnění pouze na případ výstavby dopravní a technické infrastruktury, oproti sněmovní verzi operující s širším pojmem veřejně prospěšná stavba.
Dosud publikované verze nového stavebního zákona by přispěly k rychlejšímu povolování staveb, i když ještě nezaručují zásadu, že se o stejné věci rozhoduje pouze jednou a na jednom místě. Porušení této zásady tak otvírá prostor pro odsouvání zahajování investic, a zpomaluje to nejen výstavbu dopravních staveb (u dálnic až kriticky), ale nepříznivě ovlivňuje i zájem velkých zahraničních investorů – viz průběh jednání o automobilce v Moravskoslezském kraji.
Je třeba si uvědomit, že vlastní stavební činnost není stavebním zákonem výrazně ovlivněna. Stavebním firmy jsou schopny stavět i dle stávajícího stavebního zákona. Vadí jim však pomalý rozhodovací proces, a tedy odsouvání stavební zakázky. Problém mají investoři s legislativním řešením, zejména liniových staveb. Jsou nuceni řešit povolování stavby po částech, ale logicky kontrahují celou stavbu najednou. Některé z dílčích stavebních povolení se vždy opozdí. Prodlužuje se tak lhůta výstavby, a zhoršují se tak ekonomické výsledky všech účastníků výstavby. Inflační doložkou ve smlouvě – jediným institutem, kterým lze reagovat, není možné řešit všechny náklady vyvolané prodloužením stavby.

2.2. Zákon o veřejných zakázkách

2009-05-03T07:32:00.002-07:00

2.2. Zákon o veřejných zakázkách
S účinností k 1.7.2006 byl přijat zákon č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, přinášející řadu změn vyplývajících z transpozice nových právních předpisů ES – směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES, a jejich institutů. Neméně významným cílem bylo napravit nedostatky zákona č. 40/2004 Sb., zajistit větší přehlednost zákona a vyšší jednoznačnost a flexibilitu nové právní úpravy.
Zákon rozlišuje veřejné, dotované a sektorové zadavatele. Dělí veřejné zakázky do 3 kategorií na nadlimitní, podlimitní, a pro zakázky s předpokládanou hodnotou nižší než 2 mil. Kč (dříve nepovažované za veřejné), zavádí kategorii zakázky malého rozsahu. Limity pro rozlišení nadlimitních a podlimitních zakázek budou každé 2 roky upravovány nařízením Evropské Komise, což vyvolá potřebu novelizací zákona. (Do 31.12.2007 je stanoven limit pro stavební práce 165 288 000 Kč). Zákon zachoval rozdělení veřejných zakázek na dodávky, stavební práce a služby. U stavebních prací došlo ke změně definice veřejné zakázky, kde v předmětu zakázky rozlišuje jednotlivé činnosti dle OKEČ od zhotovení celé stavby. Významnou změnou je zadávání zakázek na stavební práce, jejichž předmětem je jak zpracování projektu (samostatně by šlo o služby), tak provedení stavebních prací. Rozhodnutí zda zadat vcelku, či per partes přísluší zadavateli.
Ke stávajícím 4 druhům zadávacího řízení tj. otevřené, užší, jednací s uveřejněním a bez uveřejnění, zákon přidává soutěžní dialog, kde dále jedná se všemi zájemci, kteří splnili kvalifikaci, a zjednodušené podlimitní, mající charakter výzvy vybraným zájemcům. Zákon zavádí nové instituty:
- rámcové smlouvy, zjednodušující výběrová řízení
- elektronizaci zadávacích řízení, jež by se dle plánu Evropské Komise měla stát v budoucnu výlučnou formou zadávání
- elektronické aukce vedoucí ke snižování nabídkových cen
- dynamické nákupní systémy, pro elektronické zadávací řízení již kvalifikovaných dodavatelů
- centrální zadávání umožňující centrálnímu zadavateli zadávat za další zadavatele

V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek došlo k úpravám lhůt pro podávání námitek, a následných opatření. V případě, že námitky byly zadavatelem odmítnuty,se uchazeč dalšího řízení vzdá, nebo podá k Úřadu na ochranu Hospodářské soutěže návrh na zahájení přezkumného řízení. V naprosté většině případů však uchazeči zvolí první možnost.Důvodem je účast v dalších soutěžích identického zadavatele,tak i nová úprava , která zvyšuje limit kauce z 1 na 2 mil Kč.

Faktory obecného okolí

2009-05-03T07:32:00.001-07:00

Faktory obecného okolí

2.1. Vybrané právní normy
- Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (úz. plánování, úz. rozhodnutí, staveb. povolení, stavba (Smlouva o dílo), stavební řízení)
- Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (postup práce úřadů státní správy)
- Zákon č. 344/1992 Sb., Katastrální zákon (Katastr nemovitostí ČR, Správa KN, povinnosti vlastníka, povinnosti obcí, státu a státních orgánů)
- Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách
- Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
- Zákon č. 139/2006 SB., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon)
- Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)
- Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
- Zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb.
- Vyhláška č. 137/98 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu

1. Specifika stavebnictví

2009-05-03T07:31:00.000-07:00

1. Specifika stavebnictví

Pro stavebnictví jsou typické aspekty, které z hlediska jejich unikátní povahy nelze nalézt v dalších odvětvích národního hospodářství.

Stavební trh se vyznačuje:
- značnou náročností na kapitál a jeho pomalý obrat
- komplikovaností a unikátností smlouvy mezi investorem a dodavatelem (smlouva o dílo)
- rozdílem v charakteru investora (veřejný, soukromý či kombinace)
- mimořádnou rozmanitostí požadavků dle typů staveb (stavebních oborů)
- různým způsobem zadávání stavby (výběrová řízení, druhy kontraktů, smluvní ceny, apod.)
- vysokou citlivostí poptávky na stav národního hospodářství

V porovnání s průmyslem pro stavebnictví platí:
- stavby se nevyrábějí do zásoby (určitý rozdíl je u developerské činnosti)
- působí klimatické vlivy (snaha o jejich eliminaci vývojem kvalitnějších výrobků, které prodlouží stavební sezónu vs. zvýšení nákladů)
- výroba je téměř vždy individuální
- pracoviště (staveniště) je dočasným místem výroby
- velká fluktuace pracovníků (velký problém)
- manuální náročnost, nutná odbornost
- velké rozměry a hmotnost stavby
- nepřemístitelnost stavby, pevné spojení s pozemkem

11. Začátky podnikání ve stavebním oboru

2008-10-21T03:42:00.002-07:00

Základem vzniku samotného podnikání je prvotní myšlenka, v čem začít podnikat, kde je mezera na trhu, kterou mohu vyplnit svým podnikáním.

Dále musím splnit podmínky pro započetí podnikání, kterými jsou ve stavebním oboru dosažené odborné středoškolské či vysokoškolské vzdělání (stavební nebo architektonické); pro získání autorizace je nutné mít alespoň 3 roky praxe ve stavebnictví nebo 5 let praxe v architektuře. Na základě výše uvedeného pak mohu požádat o živnostenské oprávnění. Před započetím podnikání je však doporučeno vypracovat si podnikatelský záměr, ve kterém stručně či detailněji (dle náročnosti a obsáhlosti podnikatelské myšlenky) popíšu cíle podnikání, věnuji se materiální, ale i finanční stránce věci, lidským zdrojům, apod.

Postup při započetí podnikání (vyřízení nutných formalit, jednání s úřady)

- Živnostenský úřad – získání prvotních informací

- Trestní rejstřík – výpis (potvrzení o bezúhonnosti)

- Finanční úřad (bezdlužnost)

- Živnostenský úřad – podání žádosti

- Získání živnostenského listu/koncese

- Správa sociálního zajištění a zdravotní pojišťovna – registrace

- Finanční úřad – přihlášení se k daním

- Správa sociálního zajištění a zdravotní pojišťovna – registrace zaměstnanců

10.1.2. Vliv na tvorbu zásadních dokumentů souvisejících s podnikatelskou činností

2008-10-21T03:42:00.001-07:00

V rámci vliv stavebních společnosti na vývoj legislativy je žádoucí jejích aktivní spoluúčast, která spočívá především v předávání věcných připomínek k návrhům zákonů a právních předpisů, prostřednictvím profesních organizací např. SPS, ČIA, ČKAIT, společností pro stavební právo a pro výstavbu. Vedoucí pracovníci stavebních společností bývají často členy odborných komisí, jež zpracovávají připomínky k obsahu navržených dokumentů, a předávají je Legislativní radě ČR.

10.1.3. Příprava firemního managementu

Kompetentní pracovníci firmy jsou vyzývání k účasti na právních seminářích k novým zákonům, předpisům a dokumentům EU souvisejících s podnikatelskou činností. Většina stavebních firem se aktivně účastní vládní iniciativy: „Věnujte 10 minut pro zlepšení právního prostředí v ČR“. Snaží se přispět ke snížení zatížení podnikatelské sféry plynoucí z regulace a celkově zjednodušit a zlepšit právní prostředí v ČR. Některé problémy vychází např. z nadměrné administrativní zátěže, z nejasnosti a nesrozumitelnosti textu předpisů, duplicitní nebo rozporné úpravy, roztříštěnosti právní úpravy, nejednotného postupu úřadů, které se liší ve výkladu a vymáhání regulace.

10. Právní normy vztahující se ke stavebnictví

2008-10-21T03:41:00.000-07:00

10.1. Jak může podnikatelský subjekt ovlivnit právní prostředí

10.1.1. Vlastní chování – firemní kultura

V souvislosti s procesem vytváření správné a fungující legislativy je žádoucí spoluúčast osob podnikajících ve stavebním oboru na přípravě a následné tvorbě legislativy ovlivňující podnikání v oboru. Vlastní chování společnosti jak uvnitř, tak navenek následně zrcadlí aktuální stav prostředí pro podnikání.

V rámci firemní kultury vnímáme především její základní hodnoty (profesionalitu, důvěryhodnost a stabilitu na trhu); dále vizi a misi společnosti, která nám ukazuje, jakým směrem se společnost ubírá. S postupujícím časem nám umožní zhodnotit situaci, zda-li společnost dosahuje stanovených cílů a podniká-li v souladu se stanovenými hodnotami či nikoliv. Při hodnocení zdraví společnosti vnímáme taktéž vnitrofiremní vztahy (zejména respekt, loajálnost zaměstnanců, náročnost, kolegialitu, příslušnost k firmě), vztahy k veřejnosti (serióznost, kvalitu práce, reference, sponzoring a charitativní činnost apod.). Neméně důležité jsou i vztahy k obchodním partnerům. Jedná se zejména o vstřícnost k požadavkům, dodržování kvality a termínů, spolupráce na základě jejich předností, kvality a cen služeb, výrobků, materiálů a pověsti. Důraz klademe na podnikatelskou činnost z pohledu jejího fungování v souladu s platnými zákony, etickými a morálními normami. Neopomenutelný je vztah k životnímu prostředí, k bezpečnosti práce a ochraně zdraví (např. rozvíjíme technologie na výrobu materiálů a produktů omezujících čerpání přírodních zdrojů, snižování množství odpadů a potřeby energií).

9. Vybrané statistiky (ČR a EU-25)

2008-10-21T03:40:00.000-07:00

- Vývoj stavební výroby v ČR 2002 – 2005

- Vývoj počtu stavebních podniků (>20 zaměstnanců) v ČR podle počtu zaměstnanců

- Výše objemu zakázek v tis. Kč stavebních podniků v ČR

podle počtu zaměstnanců

- Vývoj počtu stavebních firem v nových členských státech

- Vývoj počtu stavebních firem v některých původních členských státech

- Vývoj vývozu stavebních prací z ČR do zahraničí v tis. Kč

7. Konkurence schopnost českého stavebnictví v EU

2008-10-21T03:39:00.002-07:00

- větší kapitálová síla a zkušenost západních firem s projekty BOT (projekty s vl. financováním)

- liberálnost stavebního trhu v ČR

- ochranářská opatření západních zemí

- orientace českých firem na trhy nových členů EU

8. Podmínky pro činnost českých stavebních firem - příklady

- Rakousko: rakouský trh je pro české střední a velké stavební firmy prakticky uzavřený a nedostupný

- Německo: propracovaný systém ochranných opatření, který vedl k odchodu českých firem ze SRN

- Francie: existuje možnost podnikání pro české stavební firmy, ale existují také silné omezující podmínky a byrokratický přístup

6. Technické požadavky na stavební výrobu

2008-10-21T03:39:00.001-07:00

Evropským předpisem v oblasti stavebnictví je směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích.

Technické požadavky na stavební výrobu se týkají především:

- zajištění sjednocení základních požadavků kladených ve veřejném zájmu na stavební výrobky

- volný pohyb výrobků

- požadavky na stavby

- technické specifikace

- certifikace shody systému řízení s EN – ISO

- jakost 9001:2001

- environment 14001:2005

- rizika a BOZ 18001:1999

Mezi další požadavky v oblasti stavebnictví patří:

- harmonizace právních předpisů týkajících se stavebnictví

- uznávání diplomů a jiných kvalifikačních dokladů

- harmonizace právní úpravy veřejných stavebních zakázek

- harmonizace úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

5. Dopady vstupu ČR do EU na stavebnictví

2008-10-21T03:38:00.000-07:00

- vliv evropského práva

- volný pohyb pracovníků

- volný pohyb stavebních materiálů a výrobků

- bezpečnost a ochrana zdraví

- ochrana životního prostředí

- harmonizovaná daňová legislativa

4. SWOT analýza

2008-10-21T03:37:00.000-07:00

4.1. Strengths – silné stránky

- hrozba substitutů je nízká

- hrozba vzniku nových velkých stavebních společností je vzhledem ke komplexnosti oboru nízká

- nižší náklady na pracovní sílu v porovnání s konkurencí z původní patnáctky EU

4.2. Weaknesses – slabé stránky

- náročnost na kapitál a jeho pomalý obrat

- vysoká citlivost na stav národního hospodářství

- nepředvídatelné působení klimatických vlivů

- otevřenost stavebního trhu ČR zahraničním subjektům, omezení působení českých firem na stavebních trzích západoevropských členů EU

- fluktuace pracovníků

4.3. Opportunities – příležitosti

- rozvoj a realizace developerských stavebních projektů

- příchod investicí postavených na principech PPP a přísun peněz na projekty ze strukturálních fondů

- rozvoj bytové výstavby podpořený vývojem trhu hypotečních úvěrů, stavebního spoření a úrovně úrokových sazeb

4.4. Threats – hrozby

- možný pokles objemu státních zakázek v případě politických nebo ekonomických změn

- vstup zahraničních stavebních firem na náš trh

- vstup nových členů do EU a otevření se trhu pro firmy z těchto zemí

- neprodloužení výjimky snížené sazby DPH 5% pro bytovou výstavbu

3. Faktory oborového okolí

2008-10-21T03:36:00.000-07:00

3.1. Vyjednávací síla zákazníků

Stavební trh se značně liší od trhu klasických komerčních produktů. Zatímco komerční produkt je v podstatě vyráběn pro anonymního zákazníka, je drtivá většina stavebních zakázek vyráběna pro zákazníka konkrétního, jehož požadavky, vlastnosti a preference jsou přesně známy. Tento zákazník se účastní zrodu stavebního díla od samého počátku, od prvního záměru a studií, projektu k územnímu řízení, stavebnímu povolení až po vlastní realizaci a kolaudaci.

Zákazník, spolupráce s ním a jeho požadavky na výrobek (stavební dílo) hrají ve stavebnictví významnější roli než v odvětvích s klasickými produkty. Finanční náročnost stavebního díla je vysoká a na rozdíl od např. předmětů denní potřeby zákazník „kupuje“ stavební dílo pouze jednou nebo několikrát za život. Proto věnuje svému rozhodování mezi variantami velkou pozornost. Pro stavební firmu to představuje dlouhodobou, u větších zakázek i několikaletou, práci bez záruky jejího završení, tj. získání dodávky.

3.2. Hrozba vstupů

Existuje potenciální hrozba vstupu nových konkurentů na český stavební trh a to zejména prostřednictvím investic zahraničních subjektů z EU. Bohužel tato hrozba je pouze jednostranná, kdy zahraniční subjekty mohou takřka neomezeně pronikat na český stavební trh, avšak české stavební firmy nemají rovnocennou pozici, poněvadž otevření českého stavebního trhu vstupem ČR do EU nebylo následováno totožným otevřením trhu EU. Z toho důvodu jsou české stavební firmy vystaveny zvýšenému konkurenčnímu tlaku, a více se zaměřují na stavební trhy nových členů EU.

3.3. Hrozba substitutů

Vzhledem ke specifickému charakteru stavební výroby je hrozba substitutů pro většinu českých stavebních firem nevýrazná. Ze strany potenciálních zákazníků hrozí snaha o záměnu plánovaného výrobku za jiný substitut ojediněle. Dochází k ní výlučně u infrastrukturních projektů velkého rozsahu (například výstavbu rychlodráhy nahradit jiným druhem dopravy). Tyto však realizují velké firmy, či jejich sdružení, jež jsou vzhledem k univerzálnosti a rozsahu produkce schopny realizovat i tento substitut.

3.4. Konkurenční rivalita v odvětví

Konkurenční rivalita v odvětví se rozdílně projevuje v rámci následujících způsobů získání stavební zakázky.

V prvním způsobu hraje klíčovou roli zákon o veřejných zakázkách. Tímto zákonem se musí řídit všechny zakázky, které jsou alespoň částečně financovány z veřejných prostředků. Jedná se o zákon, který je všeobecně koncipován pro veřejné zakázky jakéhokoliv charakteru, tedy i stavební. Veřejné zakázky tvoří značný podíl na celkových stavebních aktivitách na trhu. Stavebnictví je oborem silně závislým na těchto zakázkách. Soukromí investoři nemají takové investiční možnosti, aby svými požadavky zasytili potenciál stavebních firem.

Druhým zdrojem zakázek jsou soukromí investoři. Tito investoři se řídit zákonem o veřejných zakázkách nemusí. Při výběru zhotovitele mají zcela volnou ruku.

Třetí možností získávání zakázek je aktivní komunikace firmy s potenciálním investorem, kterého se snaží sama vyhledat. Vstupuje do volného tržního prostoru a pomocí nástrojů marketingového mixu mapuje tržní segmenty a vyhledává stavební příležitosti. Takým případem je pro např. developerská činnost.

3.5. Shrnutí faktorů oborového okolí

- specifické podmínky stavebnictví

- otevřenost stavebního trhu ČR zahraničním subjektům, omezení působení českých firem na stavebních trzích západoevropských členů EU

- tři zdroje stavebních zakázek : státní, soukromé, developerské projekty

2.3. Shrnutí faktorů obecného okolí

2008-10-21T03:35:00.002-07:00

Následující výčet představuje nejvýznamnější faktory, které zásadním způsobem ovlivňují činnost stavebních firem v ČR.

- zvýšení produktivity malých a velkých stavebních firem, pokles produktivity středních stavebních firem

- zvýšení počtu zaměstnanců ve stavebním sektoru o 2,9 %, z toho nejvyšší nárůst v plzeňském a jihočeském regionu

- zvýšení mezd ve stavebnictví o cca 6 %

- přijetí nového zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. s transpozicí evropských směrnic, především směrnice č. 2004/18/ES

- zvýšení cen stavebních prací a materiálů

- pokračující rozvoj bytové výstavby a infrastrukturních projektů

- možný pokles objemu státních zakázek v případě politických změn

2.2.1. Stavební zákon

2008-10-21T03:35:00.001-07:00

V současné době probíhá v ČR příprava nového stavebního zákona. Na počátku tohoto roku vrátil Senát návrh zákona Poslanecké sněmovně. Senátoři podpořili zjednodušení stavebního řízení v oblasti výstavby rodinných domů a rekonstrukcí bytů, kde by místo stavebního povolení občanům mělo pro malé stavby stačit jen ohlášení.

Nejdůležitější změna navržená Senátem se týká omezení možnosti vyvlastnění pouze na případ výstavby dopravní a technické infrastruktury, oproti sněmovní verzi operující s širším pojmem veřejně prospěšná stavba.

Dosud publikované verze nového stavebního zákona by přispěly k rychlejšímu povolování staveb, i když ještě nezaručují zásadu, že se o stejné věci rozhoduje pouze jednou a na jednom místě. Porušení této zásady tak otvírá prostor pro odsouvání zahajování investic, a zpomaluje to nejen výstavbu dopravních staveb (u dálnic až kriticky), ale nepříznivě ovlivňuje i zájem velkých zahraničních investorů – viz průběh jednání o automobilce v Moravskoslezském kraji.

Je třeba si uvědomit, že vlastní stavební činnost není stavebním zákonem výrazně ovlivněna. Stavebním firmy jsou schopny stavět i dle stávajícího stavebního zákona. Vadí jim však pomalý rozhodovací proces, a tedy odsouvání stavební zakázky. Problém mají investoři s legislativním řešením, zejména liniových staveb. Jsou nuceni řešit povolování stavby po částech, ale logicky kontrahují celou stavbu najednou. Některé z dílčích stavebních povolení se vždy opozdí. Prodlužuje se tak lhůta výstavby, a zhoršují se tak ekonomické výsledky všech účastníků výstavby. Inflační doložkou ve smlouvě – jediným institutem, kterým lze reagovat, není možné řešit všechny náklady vyvolané prodloužením stavby.

2.2. Zákon o veřejných zakázkách

2008-10-21T03:34:00.000-07:00

S účinností k 1.7.2006 byl přijat zákon č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, přinášející řadu změn vyplývajících z transpozice nových právních předpisů ES – směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES, a jejich institutů. Neméně významným cílem bylo napravit nedostatky zákona č. 40/2004 Sb., zajistit větší přehlednost zákona a vyšší jednoznačnost a flexibilitu nové právní úpravy.

Zákon rozlišuje veřejné, dotované a sektorové zadavatele. Dělí veřejné zakázky do 3 kategorií na nadlimitní, podlimitní, a pro zakázky s předpokládanou hodnotou nižší než 2 mil. Kč (dříve nepovažované za veřejné), zavádí kategorii zakázky malého rozsahu. Limity pro rozlišení nadlimitních a podlimitních zakázek budou každé 2 roky upravovány nařízením Evropské Komise, což vyvolá potřebu novelizací zákona. (Do 31.12.2007 je stanoven limit pro stavební práce 165 288 000 Kč). Zákon zachoval rozdělení veřejných zakázek na dodávky, stavební práce a služby. U stavebních prací došlo ke změně definice veřejné zakázky, kde v předmětu zakázky rozlišuje jednotlivé činnosti dle OKEČ od zhotovení celé stavby. Významnou změnou je zadávání zakázek na stavební práce, jejichž předmětem je jak zpracování projektu (samostatně by šlo o služby), tak provedení stavebních prací. Rozhodnutí zda zadat vcelku, či per partes přísluší zadavateli.

Ke stávajícím 4 druhům zadávacího řízení tj. otevřené, užší, jednací s uveřejněním a bez uveřejnění, zákon přidává soutěžní dialog, kde dále jedná se všemi zájemci, kteří splnili kvalifikaci, a zjednodušené podlimitní, mající charakter výzvy vybraným zájemcům. Zákon zavádí nové instituty:

- rámcové smlouvy, zjednodušující výběrová řízení

- elektronizaci zadávacích řízení, jež by se dle plánu Evropské Komise měla stát v budoucnu výlučnou formou zadávání

- elektronické aukce vedoucí ke snižování nabídkových cen

- dynamické nákupní systémy, pro elektronické zadávací řízení již kvalifikovaných dodavatelů

- centrální zadávání umožňující centrálnímu zadavateli zadávat za další zadavatele

V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek došlo k úpravám lhůt pro podávání námitek, a následných opatření. V případě, že námitky byly zadavatelem odmítnuty,se uchazeč dalšího řízení vzdá, nebo podá k Úřadu na ochranu Hospodářské soutěže návrh na zahájení přezkumného řízení. V naprosté většině případů však uchazeči zvolí první možnost.Důvodem je účast v dalších soutěžích identického zadavatele,tak i nová úprava , která zvyšuje limit kauce z 1 na 2 mil Kč.

2. Faktory obecného okolí

2008-10-21T03:33:00.000-07:00

2.1. Vybrané právní normy

- Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (úz. plánování, úz. rozhodnutí, staveb. povolení, stavba (Smlouva o dílo), stavební řízení)

- Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (postup práce úřadů státní správy)

- Zákon č. 344/1992 Sb., Katastrální zákon (Katastr nemovitostí ČR, Správa KN, povinnosti vlastníka, povinnosti obcí, státu a státních orgánů)

- Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách

- Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

- Zákon č. 139/2006 SB., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon)

- Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)

- Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

- Zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb.

- Vyhláška č. 137/98 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu

Podnikání a právo

2008-10-21T03:32:00.000-07:00

1. Specifika stavebnictví

Pro stavebnictví jsou typické aspekty, které z hlediska jejich unikátní povahy nelze nalézt v dalších odvětvích národního hospodářství.

Stavební trh se vyznačuje:

- značnou náročností na kapitál a jeho pomalý obrat

- komplikovaností a unikátností smlouvy mezi investorem a dodavatelem (smlouva o dílo)

- rozdílem v charakteru investora (veřejný, soukromý či kombinace)

- mimořádnou rozmanitostí požadavků dle typů staveb (stavebních oborů)

- různým způsobem zadávání stavby (výběrová řízení, druhy kontraktů, smluvní ceny, apod.)

- vysokou citlivostí poptávky na stav národního hospodářství

V porovnání s průmyslem pro stavebnictví platí:

- stavby se nevyrábějí do zásoby (určitý rozdíl je u developerské činnosti)

- působí klimatické vlivy (snaha o jejich eliminaci vývojem kvalitnějších výrobků, které prodlouží stavební sezónu vs. zvýšení nákladů)

- výroba je téměř vždy individuální

- pracoviště (staveniště) je dočasným místem výroby

- velká fluktuace pracovníků (velký problém)

- manuální náročnost, nutná odbornost

- velké rozměry a hmotnost stavby

- nepřemístitelnost stavby, pevné spojení s pozemkem

OCHRANA PROTI KOROZI, MRAZU A OHNI

2008-05-10T04:57:00.001-07:00

15)OCHRANA PROTI KOROZI

BETON

Ochrana se dělí na primární a sekundární:
1)primární - vhodná volba složek betonu+ speciální příměsi a přísady
2)sekundární - ochrana u již narušených konstrukcí, např. penetrace a různými nátěry na bázi
uhlíků a křemíku..

16)OCHRANA PROTI MRAZU

Kromě běžných deformací a křehnutí mat. při nízkých teplotách dochází změnami skupenství vody
z kapalné fáze do pevné k mechanickému rozrušování a rozpadu materiálu.
Zkouška na mrazuvzdornost

17)OCHRANA PROTI OHNI

Podle schopnosti hoření třídíme stavební látky do těchto stupňů:
A- nehořlavé
B- velmi těžko hořlavé
C- těžko hořlavé
D- středně hořlavé
E- lehko hořlavé

14)KOROZE STAVEBNÍCH LÁTEK

2008-05-10T04:56:00.002-07:00

BETON - u betonu rozeznáváme čtyři typy korozních procesů:
1)vyluhování - způsobuje především měkká voda, zvaná hladová voda, vyluhováním se zmenšuje
hutnost a pevnost betonu
2)krystalizace - některých solí, rozpustných ve vodě, nasáknutí uvnitř betonu způsobuje nežádoucí
napětí
3)chemická reakce prostředí s betonem - jež probíhá s některou ze složek silikátů
4)atmosférická koroze

POLYMERY
1)světelné záření - jeho vliv se projevuje změnou barvy, lesku, vznikem mikro. až makro. trhlin
2)radioaktivní záření - působí na strukturu polymerů
3)teplo - ovlivňuje vlastnosti polymerů fyzikálně i chemicky
4)koroze vlivy chemickými
5)koroze biologickými vlivy

12)TEPELNĚ TECHNICKÉ VLASTNOSTI a 13)

2008-05-10T04:56:00.001-07:00

1)Odolnost proti teplu - se určuje teplotou látky, při níž právě dojde k dohodnuté změně
mechanických vlastností látky
2)Žáruvzdornost - je v podstatě totéž jako teplotní odolnost, jedná se však o extrémně vysoké teploty
nad 1000°C
3)Hořlavost - je vlastnost látek, projevující se hořením, žhnutím nebo doutnáním látky při dosažení
určité teploty

13)TRVANLIVOST A ODOLNOST

Činitele, ovlivňující degradaci materiálů, lze rozdělit do pěti skupin:

a)stárnutí látek vlivem působení fyzikálních činitelů
- sem patří především vlivy vyšších teplot, změny teplot, záření…

b)stárnutí látek vlivem působení chemických činitelů
- chemické látky pro stavebnictví nebezpečné

c)zvětrávání

d)koroze - je způsobena změnou chemického složení obvykle na povrchu látek, vznik koroze je podmíněn přítomností kyslíku, vody, příp. jiných chemických látek

e)poškození vlivem biologických činitelů- narušení organismy

TEPELNÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK

2008-05-10T04:55:00.002-07:00

Teplo se může šířit vedením(kondukcí), proděním(konvekcí) nebo sáláním(radiací).

1)Tepelná vodivost- je schopnost látky vést teplo, tepelná vodivost záleží na složení, struktuře,
pórovitosti, mezerovitosti, vlhkosti, vrstevnatosti a na teplotě[W*m/K]
2)Měrná tepelná kapacita c - udává množství potřebného tepla pro změnu teploty o jeden stupeň
jednotkové hmotnosti, závisí na vlhkosti a teplotě(J*kg/k)
3)Teplotní vodivost nebo též součinitel teplotní vodivosti a
- vyjadřuje rychlost vyrovnání teplot v tělese při neustálém vedení tepla, čím vyšší má hodnotu,
tím se teploty vyrovnávají rychleji
4)Tepelná jímavost b - vyjadřuje schopnost látky přejmout a uvolňovat teplo, čím vyšší je, tím hůře
materiál přijímá i uvolňuje teplo, nízká hodnota znamená, že se látka rychle
ohřívá a zase chladne(W2*s/m4*K2)

7)FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK

2008-05-10T04:55:00.001-07:00

1)Hustota- =m/Vk
2)Objemová hmotnost
3)Sypná hmotnost
4)Hutnost
5)Pórovitost
6)Mezerovitost
7)Vlhkost
8)Navlhavost a vysýchavost
9)Vzlínavost
10)Difúze
11)Propustnost
12)Tvar- popis
13)Rozměr- skladebný
- výrobní
- skutečný
14)Hmotnost

3)KOLOIDNÍ LÁTKY A SMĚSI (a 4 a 5 a 6)

2008-05-10T04:54:00.002-07:00

3)KOLOIDNÍ LÁTKY A SMĚSI
Koloidní látky - dispersní soustava je systém skládající se nejméně ze dvou druhů hmoty, z nichž jeden
druh je rozptýlen v druhém ve formě více nebo méně drobných částic např.
cementový tmel a jíly pro krystalické koloidy
Velikost částic: hrubě dispersní látky- 1- 10-3 mm
Koloidně dispersní - 10-4- 10-6 mm

Pevné směsi - pevné látky spojené vazebními silami
Dle vzniku: slitiny, slinuté látky, pojené látky
Dle uspořádání částic: homogenní(stejnorodé) látky
heterogenní(nestejnorodé) látky
Hmoty pojené - skládají se z pojiva(zajišťuje kohezi mat.) a plniva(vytvoří kostru)

4)VÝZTUŽNÉ LÁTKY
Výstužné látky - jsou vlastně pevné směsi, v nichž jedna součást(obvykle pevnější a houževnatější),
tvoří nosný systém hmoty, přičemž druhá součást zajišťuje vnitřní soudružnost
hmoty, nosná část se nazývá výztuž(armatura) a tmelící část pojivo např. železobeton,
sklolaminát..

5)VÍCEFÁZOVÉ LÁTKY
Vícefázové látky - pórovité látky- pevná fáze tvoří kostru soudružné zeminy
- sypké látky
- vícefázové látky s nosnou výplní pórů

6)ORGANICKÉ LÁTKY- STRUKTURA DŘEVA, POLYMERY
Dřevo - lze charakterizovat jako organický, nehomogenní, anizotropní a hygroskopický

Skladba buněk:
• podélná dřevní vlákna(pletivo) letokruhy
- tracheidy - jehličnaté dřeviny(pryskyřičné kanálky)
měkké, smrk, borovice, jedle, modřín
- hydrocyty - listnaté dřeviny(cévy)
tvrdé - buk, dub, javor
měkké - lípa, topol, kaštan, olše
• příčná dřevní vlákna(pletivo)
- dřeňové paprsky jsou kolmé k letokruhům
• přírůstky dřeva- letokruhy, jarní- letní přírůstky, odumírání dřeně

Vlastnosti vysokomolekulárních látek:
- fyzikální i chemické - vlastnosti jsou závislé na jejich struktuře, při tech. použ. Záleží na
mechanických vlastnostech(pevnost v tlaku, ohybu, rázu, odolnost proti
otěru..)
- rozpouštění - vysokomolekulárních látek se liší od rozpouštění látek nízkomolekulárních, poněvadž
je zprvu nutné, aby látka nabobtnala vniknutím rozpouštědla mezi řetězce
makromolekul
- elektrické vlastnosti - většina vysokomolekulárních látek je vysloveným nevodičem a použ. se jich
proto jako výborných izolátorů

2)KRYSTALICKÉ LÁTKY

2008-05-10T04:54:00.001-07:00

Krystalické látky se navenek projevují tím, že v tuhém stavu tvoří systematické útvary ohraničené pravidelnými plochami, které nazýváme krystaly. Jejich základní částice, tj. atomy, ionty nebo molekuly jsou v prostoru pravidelně uspořádány podle jednoduchých geometrických schémat a vytvářejí krystalickou mřížku.
Druhy krystalických mřížek:
Iontová - se vyskytuje u látek vytvořených z iontů- kationtů a aniontů, především u sloučenin kovů s
nekovy např. NaCl, CaO, CaCl2..
Atomová - z atomů spojených mezi sebou kovalentní vazbami- ta vzniká společným sdílením elektronů
různými atomy např. u sloučenin kovů a uhlíkem(karbidy), křemíku či dusíku(nitridy),
látky mají vysoký bod tání, vysokou tvrdost a chemickou odolnost
Molekulová - z molekul, které jsou mezi sebou vázány poměrně slabými silami van der Walsovými,
látky mají malou pevnost, jsou měkké, plastické a mají nízký bod tání, typickým
příkladem jsou látky makromolekulární(plasty)
Kovová - atomy jsou poutány kovovou vazbou, mřížka je tvořena kationty vzájemně vázanými a
společně sdílenými a přitom do značné míry pohyblivými valenčními elektrony, právě toto
dodává kovům jejich charakteristické vlastnosti- velkou elektrickou a tepelnou vodivost,
kujnost a tažnost, kovový lesk..

1)STAVEBNÍ LÁTKY, STAVEBNÍ MAT.- POŽADAVKY NA VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

2008-05-10T04:53:00.000-07:00

Stavební látky - jsou základní součástí všech stavebních konstrukcí a ve většině případů rozhodují o
vlastnostech, použitelnosti, kvalitě konstrukce i celé stavby
Stavební materiál - jsou považovány téměř výlučně pevné látky, v nichž jsou jednotlivé částice a
součásti více či méně pravidelně uspořádány a zaujímají vůči sobě stejné
rovnovážné polohy
Způsobem uspořádání částic je určena struktura látky

Podle struktury se pevné látky dělí na:
- látky prosté - kam patří všechny látky jednosložkové- krystalické
- amorfní
- koloidní
- látky složené - vícesložkové, jejichž jednotlivé složky tvoří látky prosté- pevné směsi
- výztužné
- vícefázové

Podle způsobu uspořádání struktury:
- izotropní - struktura je všech směrech stejná
- anizotropní - kdy je struktura ve všech odlišná a látka vykazuje v různých směrech rozdílné
vlastnosti
- homogenní - jinak říkáme stejnorodé(sklo)
- heterogenní - nestejnorodé, nehomogenní(beton, keramika..)

OTÁZKY ZE STAVEBNÍCH LÁTEK(1. SEMESTR)

2008-05-10T04:52:00.000-07:00

OKRUH A - STRUKTURA A VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK:
1)STAVEBNÍ LÁTKA, STAVEBNÍ MAT.- POŽADAVKY NA VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ
2)KRYSTALICKÉ LÁTKY- PŘÍKLADY
3)KOLOIDNÍ LÁTKY A SMĚSI- PŘÍKLADY
4)VYZTUŽENÉ LÁTKY- PŘÍKLAD
5)VÍCEFÁZOVÉ LÁTKY- PŘÍKLADY
6)ORGANICKÉ LÁTKY- STRUKTURA DŘEVA, POLYMERY
7)FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK
8)MECHANICKÉ VLASTNOSTI- DEFORMAČNÍ VLASTNOSTI
9)MECHANICKÉ VLASTNOSTI- PEVNOST
10)DLOUHODOBÉ DEFORMAČNÍ VLASTNOSTI
11)TEPELNÉ VALTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK
12)TEPELNĚ TECHNICKÉ VLASTNOSTI
13)TRVANLIVOST A ODOLNOST
14)KOROZE STAVEBNÍCH LÁTEK
15)OCHRANA PROTI KOROZI
16)ODOLNOST PROTI MRAZU
17)ODOLNOST PROTI OHNI
18)VODA VE STAVEBNICTVÍ
19)VLIV VLHKOSTI NA VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK
20)RECYKLACE STAVEBNÍCH LÁTEK

OKRUH B - CHARAKTERISTIKA A VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ:
1)STAVEBNÍ KÁMEN
2)PŘÍRODNÍ KAMENIVO
3)PÓROVITÉ KAMENIVO
4)POJIVA VZDUŠNÁ- SÁDRA, VÁPNO
5)POJIVA HYDRAULICKÁ
6)DRUHY CEMENTŮ A JEJICH POUŽITÍ
7)DRUHY A POUŽITÍ MALT PRO STAVEBNÍ ÚČELY
8)SLOŽKY BETONU
9)ZÁSADY NÁVRHU SLOŽENÍ ČERSTVÉHO BETONU
10)VÝROBA ČERSTVÉHO BETONU
11)DOPRAVA A ZPRACOVÁNÍ ČERSTVÉHO BETONU
12)VLASTNOSTI ZTVRDLÉHO BETONU
13)VYUŽITÍ BETONU V KONSTRUKCÍCH- LEHKÝ BETON
14)SLOŽENÍ A VLASTNOSTI KERAMIKY
15)CIHLÁŘSKÉ VÝROBKY
16)KERAMICKÉ A KAMENINOVÉ VÝROBKY
17)VÝROBA ŽELEZA
18)DRUHY A VLASTNOSTI OCELÍ
19)VÝROBKY PRO KOVOVÉ KONSTRUKCE
20)VÝZTUŽ BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
21)NEŽELEZNÉ KOVY
22)SLOŽKY A VLASTNOSTI SKLA
23)SKLENĚNÉ VÝROBKY PRO STAVEBNICTVÍ
24)VLASTNOSTI DŘEVA
25)DŘEVĚNÉ VÝROBKY VE STAVEBNICTVÍ
26)MAKROMOLEKULÁRNÍ LÁTKY
27)ASFALTY A DEHTY
28)ŽIVOČIŠNÉ SMĚSI A IZOLACE
29)IZOLACE PROTI VODĚ A VLKOSTI
30)TEPELNÁ IZOLACE, IZOLACE PROTI HLUKU A OTŘESŮM

OKRUH C - ZKOUŠENÍ STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ:
1)STANOVENÍ OBJEMOVÉ HMOTNOSTI KAMENIVA HUTNÉHO I
PÓROVITÉHO, HUTNOST, PÓROVITOST
2)STANOVENÍ ZRNITOSTI KAMENIVA, TVAROVÉHO INDEXU A POSOUZENÍ
VHODNOSTI K VÝROBĚ BETONU, ČÁRA ZRNITOSTI
3)STANOVENÍ SYPNÝCH HMOTNOSTÍ, MEZEROVITOSTI A PEVNOSTI
ZRNITÝCH MATERIÁLŮ
4)STANOVENÍ OBJEMOVÉ HMOTNOSTI HYDROSTATICKOU METODOU
5)ZKOUŠENÍ CIHLÁŘSKÝCH VÝROBKŮ- TVAR A ROZMĚR
6)ZKOUŠENÍ CIHLÁŘSKÝCH VÝROBKŮ- STANOVENÍ MECHANICKÝCH
VLASTNOSTÍ
7)VADY CIHLÁŘSKÝCH VÝROBKŮ
8)ZKOUŠENÍ DOB TUHNUTÍ A OBJEMOVÉ STÁLOSTI CEMENTU
9)STANOVENÍ PEVNOSTI CEMENTU
10)ZKOUŠENÍ ZPRACOVATELNOSTI A PEVNOSTI MALTY PRO STAVEBNÍ
ÚČELY
11)STANOVENÍ ZPRACOVATELNOSTI ČERSTVÉHO BETONU
12)STANOVENÍ PEVNOSTI BETONU V TLAKU, STATICKÉ HODNOCENÍ
13)ZKOUŠKY BETONU V TAHU OHYBEM, PŘÍČNÝ TAH
14)ZKOUŠENÍ PCELÍ, TAHOVÁ ZKOUŠKA, STANOVENÍ TAŽNOSTI
15)PRACOVNÍ DIAGRAMY- TYPY
16)ZKOUŠENÍ VÝZTUŽE DO BETONU
17)STANOVENÍ PEVNOSTI DŘEVA V ZÁVISLOSTI NA SMĚRU VLÁKEN
18)STANOVENÍ VLKOSTI DŘEVA, RÁZOVÁ HOUŽEVNATOST
19)STANOVENÍ TAHOVÉ A OHYBOVÉ PEVNOSTI A TAŽNOSTI POLYMERŮ
20)IDENTIFIKAČNÍ ZKOUŠENÍ POLYMERŮ

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží V

2007-12-23T02:54:00.002-08:00

Jakost a kontrola kvality:
Jakost a kontrola kvality bude sledována průběžně stavbyvedoucím, mistrem a investorem.
Stavbyvedoucí v přítomnosti investora zkontroluje správnost provedení celé konstrukce a společně provedou zápis do stavebního deníku. V případě jakýchkoli pochybností o jakosti provedení projednají spolu další alternativy prověření funkce konstrukce.
Jakost je dána normami ČSN EN ISO 9000

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci:
Pravidla bezpečnosti práce stanoví vyhláška 324/1990 Sb. Českého úřadu bezpečnosti práce „O bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích“. Výběr vhodných pracovníků se řídí zásadou, že práce smějí vykonávat jen vyškolení nebo vyučení dělníci, jejichž odbornost odpovídá kvalifikační charakteristice prováděných procesů. Na pomocné práce musí být pracovník alespoň zacvičen v rozsahu nutném pro odborné a bezpečné vykonávání prací.
Mezi nejdůležitější zásady patří:
- materiál pro zdění musí být ukládán tak, aby zůstal u všech míst vždy dostatečně volný prostor pro práce (min. 0,6 m).
- Všechny otvory, zejména schodiště a otvory ve stropech, musí být bezpečně zakryty ochrannou podlahou, aby nedošlo k pádu osob a materiálu.
- Zabezpečení vnějšího obvodu stavby se provádí vždy, je-li úroveň pracovišť výše než 1,5 m nad úrovní terénu nebo konstrukce stavby.
- Lešení, z nichž se provádí zdění, musí být dostatečně široké (1,5 m), únosné a prostorově stabilní. K výstupu na ně musí být použito žebříku.
- Provádí-li se zdivo zevnitř půdorysu objektu, musí být vnější líc budovy nejméně v úrovni každého podlaží opatřen ochranným hrazením. Hrazení musí být dostatečně vyložené a pevné.
- Montážní práce smějí provádět jen kvalifikovaní a zdraví pracovníci způsobilí pro montážní práce ve výšce. Musí mít potvrzení o této způsobilosti a musí být obeznámeni s bezpečnostními předpisy, které se týkají jejich pracovní náplně.
- Z hlediska stability konstrukce je nutné zachovat sled montážních prací stanovený projektem a technologickým postupem montáže.
- Montážní četa musí být vybavena všemi bezpečnostními prostředky (ochranné pásy, vesty, přilby, rukavice, obuv, jistící lana). Pracovníci jsou povinni toto osobní vybavení používat. Za dodržení tohoto ustanovení je odpovědný vedoucí čety a všichni pracovníci.
- Pracovníci smějí používat drobné nářadí bez jeho zajištění proti pádu přivázáním jen při souběžném zabezpečení prostoru pod montážním místem.
- Zabezpečení po obvodu podlaží a u větších vnitřních otvorů proti pádu se provádí pracovním nebo ochranným lešením, příp. zábradlím nebo ochranným hrazením.
- Pro zvedání prefabrikovaných prvků musí být vždy určen bezpečný způsob jejich zavěšení.
- Prefabrikáty ani ostatní materiál nesmí být dopravovány nad osobami a pracovníci se k němu smějí přiblížit až je v blízkosti místa, kde bude osazen.
- Pracovníci pověření uvazováním a odvazováním prefabrikátů a jiných břemen musí mít kvalifikaci vazače.
- Břemena nesmí být odpojena od závěsného prostředku, pokud nebyla spolehlivě zajištěna proti posunutí, převracení a pádu.
Odborné prohlídky konstrukcí pro práce ve výškách (např. lešení) se provádějí nejméně po 14 dnech, pohyblivých zařízení a ochranných sítí pro práce ve výškách nejméně týdně. Denně se provádí zběžná prohlídka ochranných konstrukcí, které jsou v častém namáhání a ihned se provádí prohlídka všech konstrukcí po bouřce, silném dešti, větru, oblevě, silných mrazech apod.
O všech provedených kontrolách se provede zápis do knihy BOZ. Zjištěné závady musí být neprodleně odstraněny.

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží IV

2007-12-23T02:54:00.001-08:00

Pracovní pomůcky a nářadí:
Nivelační stroj, hadicová vodováha, měrná lať, pásmo, skládací metr, rozpěrné rámy ocelových zárubní, zednické kladívko, lžíce a naběračka, olovnice, vodováha , zednická šňůra, truhlíky na maltu, pracovní lešení, žebříky, naběračka s dlouhou násadou.

Složení pracovní čety:
Dělníci mají požadovanou kvalifikaci pro daný pracovní úkon. Všichni zaměstnanci budou seznámeni s bezpečnostními předpisy práce na staveništi a o ochraně životního prostředí.
• vedoucí čety 1
• zedníci – vyzdívači 2
• pomocníci zedníků 3
• výroba malty a betonu 1
• vazač 1
• jeřábník 1
celkem 9

Vedoucí čety zodpovídá za organizaci práce uvnitř čety a za kvalitu provedené práce, která musí odpovídat projektu a technologickému předpisu zdění.
Zedník provádí vyzdívání, vyrovnávání a zakládání zdiva a osazuje také nadokenní a nadedveřní překlady.

Pomocník zedníka zabezpečuje přísun potřebných materiálů, nanáší a rozprostírá maltu na ložnou plochu zdiva, podává cihly zedníkovi a připravuje lešení pro zdění druhé výšky.
Pomocník pro výrobu malty a betonu musí ovládat základní receptury složení jednotlivých směsí. Připravuje maltu pro zdění.

Jeřábník je zodpovědný za provoz a běžnou údržbu jeřábu a také za způsob dopravy a ukládání všech břemen. Jeho odborná kvalifikace musí být doložena jeřábnickým průkazem.

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží III

2007-12-23T02:53:00.002-08:00

3) zdění první výšky
Na založené zdivo provádíme vyzdívaní způsobem „do šňůry“. Na plných úsecích zdiva vyzdíme nejdříve rohy na výšku 3 až 5 vrstev. Přitom kontrolujeme svislost nároží pomocí olovnice a vodorovnost spar pomocí vodováhy. Výšku jednotlivých vrstev kontrolujeme měřící latí. Poté napneme v první spáře mezi oběma kraji úseku zednickou šňůru a podle ní klademe a vyrovnáváme další část zdiva. Po vyzdění několika vrstev provedeme kontrolu vodorovnosti a výšky zdiva pomocí měrné latě a hadicové vodováhy. Poté pokračujeme v dalším zdění. Jakmile zedníci již nemohou zdít z úrovně podlahy musíme přistoupit ke stavbě lešení.

4)Lešení
Před postavením lešení vyčistíme pracoviště. Součásti lešení (zpravidla kozového nebo tabulového) se dopraví na určené místo. Toto pracovní lešení provádíme obvykle 1500 mm široké. Musí mít odpovídající nosnost. Ochranné hrazení z vnější strany se používá při zdění výšky jak 1,5 m nad terénem.

5) zdění druhé výšky
Na připravené lešení dopravíme potřebný materiál. Postup zdění je stejný jako při provádění první výšky zdiva. Navíc zde přibývá osazován í nadokenních příp. nadedveřních překladů, zejména pokud nad nimi zdivo pokračuje.

6) ztužující věnce
Obvodové a střední zdi jsou v úrovni každého podlaží svázány ztužujícími věnci. Na poslední vrstvu cihel se uloží po obvodu věncovky, poté provedeme bednění a umístíme výztuž tvořenou 4 pruty 10 335 prům. 10 mm a třmínkovou výztuží 10 216. Pro konstrukci bednění bude použito smrkového dřeva (rozpěrky, vzpěry, svlaky, desky). Jako spojovacího materiálu bude použito hřebíků, rádlovacího drátu a kramlí. Do bednění uložíme betonovou směs B20 a zhutníme, po zatuhnutí můžeme odbednit.

Článek podporuje:
podlahy z exotických dřevin, terasové desky, pokládka podlah

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží II

2007-12-23T02:53:00.001-08:00

Připravenost staveniště:
K procesu výstavby bytového domu lze přistoupit po dokonalé přípravě staveniště. Před zahájením zdění musí být provedena přejímka základových konstrukcí včetně hydroizolace (alespoň dílčí) a zařízení staveniště. Výsledek přejímky musí být zapsán ve stavebním deníku a musí obsahovat zejména:
• Výsledky kontroly hlavních rozměrů vytyčeného objektu a jeho základových konstrukcí.
• Vyjádření ke stavu základů a ploch pro zdění, jejich rovinnosti a kvalitě
• Vyjádření k rozsahu a stavu potřebného zařízení staveniště.

Doprava a skladování materiálů a dílců:
Doprava materiálů se uskutečňuje po silniční komunikaci na nákladních automobilech, přívěsech a návěsech. Pokud je to možné, dopravují se dílce v poloze v níž budou montovány do konstrukce.

Technologický postup provedení základové kce:

1) vyměření budoucích zdí
Vytyčení zdí se provede pomocí teodolitu, provázku, olovnice. Nad jednu lavečku se umístí a vycentruje teodolit tak, aby byl přesně nad hřebíkem, který označuje hranu stavby. Teodolit zaměříme na hřebík na protější lavečce. Spojnice těchto hřebíků je hrana zdi, z této osy určíme polohu budoucí zdi. Vykreslení půdorysu zdiva musí odpovídat projektové dokumentaci.

2)založení zdiva
K místu budoucí zdi dopravíme materiál v požadované míře a druhu. Zdivo založíme na očištěný a zvlhčený podklad tak, že do rozprostřené malty MVC 2,5 položíme jednu vrstvu cihel v předepsané vazbě. Dbáme přitom na dokonalou směrovou a horizontální rovinnost.

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží

2007-12-23T02:52:00.002-08:00

Zadání:
Vypracujte technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží zadaného objektu.

Technologický předpis pro provedení zdících prací
Popis objektu:
Technologický předpis je zpracován pro bytový dům s 8 bytovými jednotkami. Jde o čtyřpodlažní objekt, v podzemní části se nachází sklepy. V nadzemní části jsou vždy v každém patře dvě bytové jednotky. Jedná se o objekt s nosnou konstrukcí tvořenou podélným stěnovým zděným systémem s konstrukční výškou 3,0m. Půdorysné rozměry jsou 10,80 x 20,70 m.
Základy jsou tvořeny monolitickými pasy, obvodový plášť je tvořen zdivem typu POROTHERM. Střecha je valbová s taškovou krytinou, krov je tvořen dřevěnou vaznicovou soustavou se stojatou stolicí .

Výpočet kubatur na 1 podlaží:
POROTHERM 44 P+D 64,658 m 3
POROTHERM 30 P+D 41,503 m 3
POROTHERM příčkovky 19,80 m 2
Pk –CD 39,60 m 2

Použité materiály:
Vnější nosné: POROTHERM 44 P+D
Vnitřní nosné: 30 P+D
Příčky POROTHERM příčkovky
Pk-CD
Překlady POROTHERM 14 ks
Malta: MVC 2,5

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů V

2007-12-23T02:52:00.001-08:00

Složení pracovní čety:
Dělníci mají požadovanou kvalifikaci pro daný pracovní úkon. Všichni zaměstnanci budou seznámeni s bezpečnostními předpisy práce na staveništi a o ochraně životního prostředí.
Pro výrobu bednění:
5-7 tesařů
10 pomocných dělníků
pro výrobu, dopravu a uložení betonové směsi:
5-7 pomocných dělníků
4-6 betonářů
4 železáři

Jakost a kontrola kvality
Jakost a kontrola kvality bude sledována průběžně stavbyvedoucím, mistrem a investorem.
Mistr provádí na stavbě průběžné zkoušky pevnosti betonu nedestruktivní metodou dle ČSN 732011 – Schmidtův tvrdoměr. Do 6-ti měsíců by se měly hodnoty pevnosti betonu a ostatních jeho charakteristik zjištěné na staveništi vyrovnat laboratorním hodnotám. Prohlášení o shodě se zaznamenává do stavebního deníku.
Po odbednění zkontroluje stavbyvedoucí v přítomnosti investora správnost provedení celé konstrukce a společně provedou zápis do stavebního deníku. V případě jakýchkoli pochybností o jakosti provedení projednají spolu další alternativy prověření funkce konstrukce.
Jakost je dána normami ČSN EN ISO 9000

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci:
Pravidla bezpečnosti práce stanoví vyhláška 324/1990 Sb.

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů IV

2007-12-23T02:51:00.002-08:00

8) technologická pauza – pokračování betonování nebo následné zdění svislých konstrukcí je možno provádět jen při pevnosti betonu aspoň 70% celkové pevnosti betonu.

Použité stroje a mechanizmy

zařízení	typ		Parametry
Míchačka betonu	SM 250	Obsah bubnu: 250 l výkon: 5 m³ / hod Otáčky mísícího hřídele 23 ot/min motor 4 kW hmotnost 1320 kg
Čerpadlo betonu	MIXOKRET M201-E	Geom.objem tl.nádoby:250 dm³ už.objem tl.nádoby:200 dm³ jm.výkon s potrubím J5 65mm: <4m³ max.přeprav.rychlost:15 km/h max.přepravní vzdálenost: vodorovně – 100m svisle – 40m celk.příkon: 300 kW prac. napětí:380V 50Hz celk.hmotnost: 1500 kg
Ponorný vibrátor	PV 201	Delka: 3225 mm šířka 300 mm výška: 350 mm hmotnost:25,3 kg příkon motoru: 0,55 kW Průměr vibr.hlavice I. 32 mm II.43 mm výkon vibrační hlavice I. 2 m³ /hod II. 8 m³ /hod

Stroje a pomůcky pro zhotovení bednění:

Řetězové pily

Vrtačky, kladiva, klínky, spojovací materiál

Rádlovací drát, propichovací tyče, kramle.

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů III

2007-12-23T02:51:00.001-08:00

Technologický postup provedení základové konstrukce:

1) Zaměření a vytýčení prostoru pro stavbu bednění a následnou betonáž.

2)Podklad:
Suchý rovný, začištěný do roviny. Základové pasy budeme ukládat přímo do výkopu, bez nutnosti použít .bednění U základových patek bude použit železový beton a je nutné patku obednit. Podklad pro základovou patku bude tvořen 10 cm silnou vrstvou vyrovnávacího betonu třídy B12,5.

3)Zhotovení bednění
Pro konstrukci bednění bude použito smrkového dřeva (rozpěrky, vzpěry, svlaky, desky). Jako spojovacího materiálu bude použito hřebíků, rádlovacího drátu a kramlí. Řezivo bude skladováno na suchém zpevněném proti povětrnostním vlivům chráněném místě (dle výkresu zařízení staveniště)Všechny dřevěné prvky přesahující délku 1 m budou proloženy min. ve třetinách délky dřevěnými latěmi.
Na vyrovnávací vrstvu betonu se položí dolní stahovací trámy, na ně se uloží bednící desky, ty se zajistí vzpěrami a rádlovacím drátem, poté se vloží horní stahovací trámy a provede se jejich zabezpečení. Je třeba dbát na správnost vnitřních rozměrů bednění, rovnost a tuhost bednění.

4)Vyztužování
Armování bude provedeno přímo do bednění z armovacího drátu 10 216 různých průměrů dle výkresu uložení výztuže. Tvarování provedou vyškolení pracovníci – železáři. Je třeba dodržet min. tloušťky krytí přesným uložením výztuže.

5)betonáž, přeprava betonu
Beton bude vyráběn v betonárce na staveništi a bude přepravován do bednění pomocí stacionárního čerpadla MIXOKRET M201-E . Stacionární čerpadlo se umístí u míchacího centra, kde betonová směs půjde z míchačky přímo do čerpadla a odtud do bednění. Při ukládání je potřeba dbát na dodržení výšky shozu, která nesmí překročit 1,5m. Při ukládání do dřevěného bednění je třeba dbát na dostatečné provlhčení konstrukce bednění. Po uložení do bednění bude beton vibrován ponorným vibrátorem typu PV 201. Je třeba dbát na dokonalé provibrování. Hlavici nutno ponořovat pomalu a svisle. Tloušťka zhutňované vrstvy nesmí překročit 1,25 x délky hlavice a musí proniknout do předcházející vrstvy do hloubky cca 50-100mm. Hutníme do té doby než dojde k vyplavování cementu na povrch.
Pro realizaci betonových konstrukcí jsou povinné tyto zkoušky:
Průkazné: mají ověřit ještě před zahájením prací vhodnost složek směsi
Kontrolní:provádějí se v průběhu prací, ověřují vlastnosti bet. směsi. Kontrola jakosti betonu se provádí na zkušebních krychlích.

6) ošetřování betonu
Beton bude nutno ošetřovat po dobu 6 dnů kropením pilin na povrchu základů nebo použít vhodný nástřik např. Ochranal. Rovněž je možné použít pro ošetření různé textilie, které se budou po dobu zrání betonu kropit nebo použít PET folie. Při zpracování, zhutňování a ošetřování je nutno dodržet ČSN 73 24 00.

7) odbednění
Odbednění bude možné provést po částečném zatvrdnutí betonu, zhruba po uplynutí 7 dnů.

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů II

2007-12-23T02:50:00.000-08:00

Použité materiály:
Základová konstrukce je složena z monolitických pasů a pod sloupy z monolitických železobetonových patek . Pruty oceli nejsou použity jako nosná výztuž, ale pouze jako konstrukční ke zlepšení vlastností prostého betonu. Beton je třídy B15.
Rbd=8,5 Mpa
Rbtd=0,75 Mpa
E=23 Gpa
=2400 kgm-3
Ocel: 10 216 (E): R sd=190 Mpa
Beton bude na stavbu dopravován ze staveništní betonárky pomocí stacionárního čerpadla MIXOKRET. Betonáž základových konstrukcí nesmí být prováděna za deště ani krupobití, z důvodu nebezpečí vyplavování částic z betonové směsi.

Složky betonu B15:
Celkem betonu:
-kamenivo: drobné těžené (0-4)=0,481m3 …….. 24,612 m3
hrubé těžené (4-8)=0,194 m3 ……. 9,927 m3
hrubé drcené (8-16)=490 kg …….. 25,072 t
-cement Portlandský struskový 32,5 –407 kg ……. 20,825 t
-voda 0,197 m3 ……... 10,080 m3

Připravenost staveniště:
Pro provedení základů je nezbytné, aby byl ukončen výkop stavební jámy a rýh pro základy. Rýhy jsou ručně dočištěny. Na staveništi je připravena staveništní betonárka, dokončeny jsou přípojky vody a elektřiny pro její provoz. Pro vytvoření železné výztuže je připraven rovný, zpevněný podklad dle výkresu Zařízení staveniště.
Betonážní práce mohou probíhat pokud teplota vzduchu neklesne pod 5°C během následujících 7 dnů.

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů

2007-12-23T02:49:00.002-08:00

Technologický předpis pro provedení základů

Popis objektu:
Technologický předpis je zpracován pro objekt – prodejna potravin+ klub mládeže Náchod.Jde o dvoupodlažní objekt, v podzemní části se nachází část CO, malý víceúčelový sál pro 160 diváků a další prostory nutné pro provoz klubu. V nadzemní části je prodejna potravin, příprava masa, zeleniny, lahůdek, bloky chladíren, strojovna chlazení a vzduchotechniky a sklady. Součástí objektu je zvedací plošina, kanály vzduchotechniky, schodiště nouzového úniku. Jedná se o objekt s nosnou konstrukcí tvořenou skeletovým systémem S 1.2 a konstrukční výškou 3,6m. Půdorysné rozměry jsou 33,0 x 28,5 m.
Základy jsou tvořeny z patek a monolitických pasů, obvodový plášť pro 1.PP je tvořen z cihelného zdiva, 1.NP porobeton. Střecha je dvouplášťová z keramických panelů, plochá s povlakovou krytinou z asfaltových pásů Bitagit.
Pro základy bude použit beton třídy B15.

Rozsah staveniště:
Plocha staveniště ……………….. 6156 m2
Plocha objektu…………………... 940,50 m2

Výpočet kubatur:
Patky:
30x0,6x1,2x1,2=25,92 m3
pasy:
7x4,8x0,8x0,3=8,064 m3
6x6,0x0,8x0,3=8,640 m3
33,8x0,8x0,3+2x0,9x0,8x0,3=8,544 m3
celkem …………….. 51,168 m3

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací III

2007-12-23T02:49:00.001-08:00

Pracovní stroje, pomůcky, nářadí

Použité stroje pro provádění zemních prací	Označení stroje	Parametry stroje
Dozer na pásovém podvozku	CATERPILLAR D8N	Šířka radlice: 4262 mm Kapacita radlice:11,7 m³ Rychlost vpřed :5,3 – 11 km/h vzad: 4,5 km/h
Dempr	VOLVO BM A 25C 6 x 6	Objem korby: 13,5 m³ Šířka vozidla: 2,8 m Rychlost: max 65 km/h
Rypadlo na pásovém podvozku	DH 101	Výkon 180-280 m³ /h Objem hloubkové lopaty: 1,6 m³ Vodorovný dosah: 10,5m Hloubkový dosah: 5,95 m Výsypná výška: 6,75 m Šířka lopaty: 1,5 m
Nákladní auto	Tatra 815 S1	Objem korby: 9m³ Výkon motoru: 208 kW Max. rychlost: 88 km/h
Hydraulické rypadlo	TY 45	Šířka lopaty: 0,8m Obsah lopaty: 0,33 m³ Šířka rypadla: 2480 mm

· nivelační přístroj, teodolit

· měrná lať, pásmo, metr

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací II

2007-12-23T02:48:00.000-08:00

Sejmutí ornice
Celá plocha staveniště je pokryta ornicí o mocnosti 20 cm a bude odstraněna v souladu s předpisy pomocí pásoveho dozeru Caterpillar D8N. Ornice bude sejmuta do hloubky 200 mm z plochy 60,0 x 76,0 m tj. 4560 m2 . (Viz. příloha Sejmutí ornice). Šířka radlice dozeru je 4262 mm, účinná šířka radlice je 4,0 m a kapacita 11,7 m3.Dozer bude snímat ornici z jedné dráhy na 3 pojezdy, tedy hloubka záběru činí přibližně 70 mm. Celkem dozer pojede 19 drah, každou se třemi pojezdy. Veškerou sejmutou ornici skladujeme na mezideponii umístěné na stavebním pozemku dle přílohy. Výška uskladněné zeminy činí 1,5 m. Celková kubatura sejmuté ornice je 912 m3.
Skrývka

Výkop jámy:
Zabezpečení jámy proti sesunutí se zjistí podle stavebního výkresu. Výkop je nepažený ve sklonu 1: 0,5. Stavební jáma je obdélník velikosti 36,0 x 31,3 m a hloubky 3,7 m. Zemina je hlína s částečným obsahem písku. Těžbu zeminy bude provádět hydraulické pásové rypadlo DH 101 o objemu hloubkové lopaty 1,6 m3a výkonem v rozmezí 180-280 m3/h. Šířka lopaty je 1,5 m. Předpokládaný dosah je 5 m. Způsob výkopu a pojezdu je patrný z přílohy.
Pro odvoz zeminy bude použit dempr Volvo BM A 25 C 6x6 o obsahu korby 13,5 m3 . Dempr bude pojíždět za rypadlem po stejné dráze, jakou vykoná rypadlo.
Množství vykopané a odvezené zeminy bez výkopů patek a základových pasů činí 5297 m3 , vytěžená zemina bude odvážena na úložiště do vzdálenosti 14 km. Dočištění dna provedou ručně kopáči pomocí lopat a krumpáčů.

Hloubení rýh
Zaměření rýh provede geodet se dvěma pomocníky pomocí nivelačního přístroje, výtyček a olovnice. Pro výkop rýh pro patky a základové pasy bude použito hydraulické rypadlo TY 45 o šířce lopaty 0,8 m a objemu lopaty 0,33 m3 . Pro odvoz bude použita sklopka Tatra 815 S1. Objem vytěžené zeminy činí 160,3 m3. Způsob provedení rýh je patrný z přílohy Výkop patek a základových pasů.

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací

2007-12-23T02:47:00.000-08:00

Obecné informace:

Technologický předpis je zpracován pro objekt – prodejna potravin+ klub mládeže Náchod.Jde o dvoupodlažní objekt, v podzemní části se nachází část CO, malý víceúčelový sál pro 160 diváků a další prostory nutné pro provoz klubu. V nadzemní části je prodejna potravin, příprava masa, zeleniny, lahůdek, bloky chladíren, strojovna chlazení a vzduchotechniky a sklady. Součástí objektu je zvedací plošina, kanály vzduchotechniky, schodiště nouzového úniku. Jedná se o objekt s nosnou konstrukcí tvořenou skeletovým systémem S 1.2 a konstrukční výškou 3,6m. Půdorysné rozměry jsou 33,0 x 28,5 m.
Základy jsou tvořeny z prefabrikovaných patek a monolitických pasů, obvodový plášť pro 1.PP je tvořen z cihelného zdiva, 1.NP porobeton. Střecha je dvouplášťová z keramických panelů, plochá s povlakovou krytinou z asfaltových pásů Bitagit.
Poloha staveniště je stabilizována jedním polohovým bodem a dvěma směry, výškově pak jedním výškovým bodem v systému B.p.v. Stavba je realizována na pozemku vedeném jako louka a v její lokalitě se nenachází žádná ochranná pásma.

Rozsah staveniště:
Plocha staveniště ……………….. 81,0x76,0 = 6156 m2
Plocha objektu…………………... 33,0x28,5=940,50 m2
Plocha pro uskladnění ornice …… 608,00 m2
Plocha pro ostatní účely ………… 3619,50 m2
Pozn:
Výpočet kubatury vytěžené zeminy je uveden v příloze Výpočet kubatury.

Vytyčení zemních prací:
Objekty stavby se vytyčují z hlavních polohových čar jako vytyčovacích os. Nad body se postupně ustavuje teodolit a běžnými měřičskými postupy se určí polohy všech bodů, kterými jsou dány půdorysné obrysy objektu, osy komunikací a rozvodů.

Fáze pro provedení zemních prací:
1. sejmutí ornice
2. výkopy jámy
3. hloubení rýh

Technologický předpis pro provádění zemních prací VI

2007-12-20T13:31:00.000-08:00

Pracovní stroje, pomůcky, nářadí

Použité stroje pro provádění zemních prací	Označení stroje	Parametry stroje
Dozer na pásovém podvozku	CATERPILLAR D8N	Šířka radlice: 4262 mm Kapacita radlice:11,7 m³ Rychlost vpřed :5,3 – 11 km/h vzad: 4,5 km/h
Dempr	VOLVO BM A 25C 6 x 6	Objem korby: 13,5 m³ Šířka vozidla: 2,8 m Rychlost: max 65 km/h
Rypadlo na pásovém podvozku	DH 101	Výkon 180-280 m³ /h Objem hloubkové lopaty: 1,6 m³ Vodorovný dosah: 10,5m Hloubkový dosah: 5,95 m Výsypná výška: 6,75 m Šířka lopaty: 1,5 m
Nákladní auto	Tatra 815 S1	Objem korby: 9m³ Výkon motoru: 208 kW Max. rychlost: 88 km/h
Hydraulické rypadlo	TY 45	Šířka lopaty: 0,8m Obsah lopaty: 0,33 m³ Šířka rypadla: 2480 mm

· nivelační přístroj, teodolit

· měrná lať, pásmo, metr

Složení pracovní čety

Profese	Počet
Stavbyvedoucí	1
Obsluha dozeru	1
Obsluha rypadla	1
Řidiči nákl. Automobilů	2
Pracovníci na vytyčení	3
Dělníci na začištění	4

Ochranné pomůcky a BOZP

Ochranné pomůcky: brýle, rukavice, pracovní oděv, pevná obuv, přilba.
Je třeba dbát a důsledně dodržovat pravidla bezpečnosti práce dle vyhláška o bezpečnosti práce 324/1990 Sb.

ARCHITEKTURA A STAVEBNICTVÍ

ARCHITEKTURA A STAVEBNICTVÍ - obsah:

6. RESTAURACE ( verejné stravování ) - NAUKA O STAVBÁCH

5. PROSTŘEDÍ BEZ BARIÉR - NAUKA O STAVBÁCH

4. PŘECHODNÉ UBYTOVÁNÍ - NAUKA O STAVBÁCH

3. BYTOVÉ DOMY - NAUKA O STAVBÁCH

2. DUM A MÍSTO - NAUKA O STAVBÁCH

1. POHYB V DOMĚ - NAUKA O STAVBÁCH

Plasty (polymery)

Plasty

Spoje v dřevěných konstrukcích

Výroba a montáž ocelových konstrukcí

Ocel a konstrukce

Historie cihly

Historie výroby střešních tašek

Hlína jako stavební materiál

Podlahové vytápění

Kanalizace

Druhy dlažby

Nátěry proti dřevokazným houbám a živočišným škůdcům

Barevné řešení interiérů

Druhy nátěrových vrstev, druhy nátěrových hmot, příprava podkladu

Informační a výstražné nátěry

Nátěr

Psychologické působení barev

Vady nátěrů

Válečkování, vzornicování, linkování, tupování

Barva jako fyzikální pojem

Linkování, šumrování, žilkování, stříkání, batikování

Jak si vybrat barvu do bytu, domu, fasády, jak vymalovat

Jak vybrat správný kotel do bytu, domu

6. Technické požadavky na stavební výrobu

4. SWOT analýza- stavebnictví

3. Faktory oborového okolí

Shrnutí faktorů obecného okolí

Stavební zákon

2.2. Zákon o veřejných zakázkách

Faktory obecného okolí

1. Specifika stavebnictví

11. Začátky podnikání ve stavebním oboru

10.1.2. Vliv na tvorbu zásadních dokumentů souvisejících s podnikatelskou činností

10. Právní normy vztahující se ke stavebnictví

9. Vybrané statistiky (ČR a EU-25)

7. Konkurence schopnost českého stavebnictví v EU

6. Technické požadavky na stavební výrobu

5. Dopady vstupu ČR do EU na stavebnictví

4. SWOT analýza

3. Faktory oborového okolí

2.3. Shrnutí faktorů obecného okolí

2.2.1. Stavební zákon

2.2. Zákon o veřejných zakázkách

2. Faktory obecného okolí

Podnikání a právo

OCHRANA PROTI KOROZI, MRAZU A OHNI

14)KOROZE STAVEBNÍCH LÁTEK

12)TEPELNĚ TECHNICKÉ VLASTNOSTI a 13)

TEPELNÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK

7)FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH LÁTEK

3)KOLOIDNÍ LÁTKY A SMĚSI (a 4 a 5 a 6)

2)KRYSTALICKÉ LÁTKY

1)STAVEBNÍ LÁTKY, STAVEBNÍ MAT.- POŽADAVKY NA VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

OTÁZKY ZE STAVEBNÍCH LÁTEK(1. SEMESTR)

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží V

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží IV

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží III

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží II

Technologický předpis pro provedení zdících prací jednoho podlaží

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů V

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů IV

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů III

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů II

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení základů

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací III

Označení stroje

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací II

Technologie stavebních procesů - Technologický předpis pro provedení zemních prací

Technologický předpis pro provádění zemních prací VI

Označení stroje

Složení pracovní čety

Ochranné pomůcky a BOZP