Jak vybrat správný kotel do bytu, domu

Vybrat správný kotel na chatu či chalupu vyžaduje pečlivou přípravu. Při projektování otopné soustavy je nutno vycházet z energetické bilance domu, která se skládá z bilance energie, tepelných ztrát budovy, tepelného příkonu systému, přípojných hodnot a ze spotřeby paliva. Správné určení tepelného výkonu zdroje tepla a větví rozvodů otopné soustavy je přímo závislé na přesných technických a projektových podkladů.

K technickým a projektovým podkladem pro stanovení výkonu kotle jsou nezbytné: klimatické údaje o lokalitě, dispoziční řešení domu a jeho orientace na světové strany, tepelně technické vlastnosti stavebních materiálů, požadavky na dodávané množství tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody. Na základě těchto informací lze navrhnout správný zdroj tepla spolu s celou otopnou soustavou, která ve vaší chatě či chalupě bude fungovat efektivně a úsporně.

Zdroj tepla

Vytápění, při němž je jeden zdroj tepla – kotel, je v našich podmínkách nejrozšířenější. Převažují kotle s výkonem od 50 do 70 kW, které spalují tuhá, kapalná nebo plynná paliva. V posledních letech k nim stále častěji patří i alternativní zdroje tepla. V chalupách a chatách se zvyknou využívat kombinované kotle, které zároveň připravují i teplou užitkovou vodu. Ve zdroji tepla se mění energie z paliva na teplo, které se předává teplonosné látce. Prostřednictvím potrubního rozvodu se tato látka dále distribuuje do topných těles.

Kotle mohou být závěsné nebo stacionární:
Závěsné (nebo nástěnné) kotle lze osadit na volně přístupnou stěnu v kterékoli místnosti. Jsou určeny výhradně pro spalování plynných paliv a navrhují se pouze pro vodní vytápěcí soustavy a na ohřev teplé vody.
Stacionární kotle se umísťují ve vyhrazeném prostoru. Obvykle jsou osazeny na základní podstavec a připojené na odvod spalin do komínového tělesa. Stacionární kotle jsou určeny pro teplovodní otopné soustavy větších dispozičních prostorů a na přípravu teplé vody. Mohou spalovat všechny druhy paliv.

Kotle na tuhá paliva
Mohou spalovat černé a hnědé uhlí, koks, kusové dřevo, dřevěné brikety a štěpky, pelety. Jejich výhodou je nižší pořizovací cena, nevýhodou znečištěný interiér, tak namáhavá a pracným obsluha. Automatické přikládací zařízení může částečně usnadnit obsluhu kotle. Toto zařízení však musí být připojeny na elektrickou síť 230 V. Kotel s takovým přídavkem přirozeně vyžaduje větší prostor. Při volbě kotle na tuhá paliva je nutné myslet předem na dostatečně velký sklad na palivo az praktických důvodů ho situovat co nejblíže ke zdroji tepla.

Elektrické kotle
Obvykle mají třífázové elektrické vedení, přičemž každá fáze musí mít své samostatné jištění. Elektrokotle jsou konstruovány na různý výkon. V chalupách a chatách jsou instalovány podle počtu topných místností obvykle s výkonem od 8 do 20 kW. Jejich instalaci a provoz musí schválit příslušný elektrorozvodných závod – z důvodu, zda je v dané lokalitě k dispozici dostatečná elektrická kapacita. Elektrické vytápění je nejčistší a nejpružnější, má vysokou účinnost – až do 99%. Dalšími výhodami eklektický kotlů jsou jednoduchost obsluhy a nehlučnost. Výraznou nevýhodou je, že oproti jinému vytápění jde o finančně náročnější řešení a statisticky vykazuje větší zátěž na životní prostředí.

Kombinované kotle
Jsou ty, které fungují díky dřevu a elektřině. Jednotlivé modely mají v sobě zabudovanou elektrickou přímotopnou jednotku pro temperování a elektrické vytápění. Teplota vratné vody by však neměla klesnout pod 65 ° C.

Faktory, které ovlivňují výběr kotle:
• typ umístění: stacionární nebo závěsný,
• způsob přikládání paliva: ruční, poloautomatické, plnoautomatické,
• druh paliva: elektrická energie, zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, lehký a těžký topný olej, mazut, černé a hnědé uhlí, lignit, brikety, koks, dřevo, pelety a jiný bioodpad,
• odvod spalin: s otevřenou nebo uzavřenou spalovací komorou,
• přívod vzduchu: otevřený, uzavřený, se zvláštním přívodem,
• předávání tepla: vodotrubné, ohnivzdornými.

Kritéria pro umístění kotle:
• před kotlem má být minimální manipulační prostor 80 cm,
• vzdálenost kotle od hořlavých předmětů nesmí být menší než 20 cm,
• minimální rozměry místnosti musí mít 0,8 m3 na každý 1 kW výkonu kotle,
• v místnosti se nesmí skladovat hořlavý materiál,
• místnost musí být snadno větratelných, suchá, bez možnosti vzniku a víření prachu,
• dveře a okna nesmí být pevně utěsněny.

Kotle na plynná paliva
Mohou spalovat zemní plyn, propan-butan a bioplyn. U nás jsou nejpoužívanější kotle na zemní plyn, a to buď klasické, nebo kondenzační. Odborníci považují kondenzační kotle za druh vyšší generace, protože při vysokoteplotním i kondenzačním režimu pracují spolehlivěji a efektivněji. Jejich normovaný stupeň účinnosti je až 105%. Největší výhodou však je, že dokáží zužitkovat i odpadní teplo. Z ekologického hlediska jsou některé typy kondenzačních kotlů s ohledem na dopad na životní prostředí posuzovány dokonce jako neutrální. Takové pozitivum získali díky minimálním hodnotám emisních látek volně úniku do ovzduší.

Zplyňovací kotle
Jsou vysoce ekologické, protože z nich uniká do ovzduší minimální množství exhalací. Jejich účinnost se udává od 80 do 90%. V útlmová režimu vydrží bez obsluhy 12 až 16 hodin. Zplyňování, tedy pyrolýza, je proces, při kterém se dřevo spaluje účinněji než v klasickém kotli. Důvodem je, že v pyrolytického kotle probíhají následující procesy: vysušení dřeva, ohřev dřevěné hmoty s uvolňováním plynných složek, spalování pevné složky a hoření plynu. Palivo má předepsaná kritéria: kusové dřevo musí být suché, s maximální vlhkostí do 20%.

Splyňovací kotel se skládá z horní a dolní komory a může být i kombinovaný. V některých typech lze topit například dřevem i uhlím. V univerzálních splyňovacích kotlích lze díky výměnným hořáku používat více druhů paliv, kromě dřeva např. pelety, zemní plyn a extra lehké topné oleje.