Kanalizace

Kdy a kde byla vynalezena vůbec první kanalizace na světě se přesně neví.. První zmínky o existenci kanalizačního systému a odpadové jámě se vyskytují v mytologii semitských Akadů, kteří přesídlili do Babylonu okolo roku 2 600 př. Kr. V mezopotámských a protoindických městech budovali kolem roku 2 510 př. Kr. speciální kanalizační systémy na odvádění odpadních vod a podle vykopávek v městech Harapo a Mohendžo – daro, můžem mluvit dokonce i o koupelnách a toaletách . Z vykopávek je známo, že v Mezopotámii byly používány splachovací záchody, z kterých byly fekálie splachovány přímo do kanalizace. Rovněž v městech na území tehdejší Sumeru byla budována městská kanalizace. Z ní byly vedeny přípojky do jednotlivých domů, kde byly ukončeny svislými šachtami. Do nich se pak vléval otvorem odpad. Přípojky byly budovány z hliněných trub, někdy byly čtvercového nebo obdélníkového průřezu z pálených cihel a byly přikryty čtverhrannými deskami. Měly značný sklon, aby voda mohla rychle odtéci. Hlavní stoky byly rovněž zděné. Dokonce již kolem roku 2 600 př. Kr. tehdejší stavitelé znali techniku valené klenby. Uliční stoky sváděly splašky buď přímo do velkých řek nebo do sběrných jam či rybníků.
Jak dokazují archeologické vykopávky učiněné v Knóssu na Krétě, byly tehdy (1 500 let př. Kr.) běžné koupelny, splachovací záchody a dokonce i oddílná kanalizace. Rovněž vykopávky z Kartága dokladují, že Féničané měli zavedenou kanalizaci (kolem roku 800 př. Kr.).

Na území Českých zemí jsou první zmínky o “odvádění” odpadu zachyceny z doby raného středověku. K likvidaci fekálních odpadů na hradech sloužily suché záchody. Jejich situování bylo takové, že z něho fekálie vypadávaly přímo na hradby. Tyto tzv. prevéty jsou jedním z nejstarších kanalizačních útvarů , je nesporné že měli vlastně dvojí funkci, jak tělesnou úlevu, tak i zvyšovaly nedobytnost hradeb J

Ve středověku začal prudce vzrůstat počet obyvatel. Stavěly se víceposchoďové domy, ovšem bez odpovídajícího hygienického zařízení. Středověk si s hygienou nedělal problémy. Města to řešila veřejnými latrínami na březích řek, ale přesto byla už z dálky nevábně cítit. Pokrok přišel až z Anglie – prvním anglickým domem, který měl podzemní kanalizační systém a toalety a umývárny u každého pokoje, byl ve 13. století Westminsterský palác. Ale první funkční splachovací klozet měla teprve v roce 1596 královna Alžběta I. V Richmondském paláci (dar kmotřence sira Harringtona, který jej vynalezl a nechal nainstalovat ve svém domě v Kelstonu nedaleko Bathu). Její hygienické zařízení se podobalo dnešním. Mělo nádržku s čistou vodou, mísu a místo splachovadla kličku u sedátka. Voda do mísy tryskala z důmyslně rozmístěných kanálků. Odpad neústil do kanalizace, ale do žumpy. Používání tohoto záchodu se všeobecně neujalo hlavně proto, že většina domů neměla přívod vody ani kanalizaci.

Patent prvního skutečného splachovacího záchodu na světě přihlásil roku 1775 Alexander Cummings, anglický hodinář, který vymyslel posuvný uzávěr mezi mísou a odpadem. Do té doby používala chudina obyčejné kýble, v lepším případě dřevěné latríny, a vznešení páni, hrabata a králové elegantní a bohatě zdobené nočníky (pro cestovní účely ukládané do kožených pouzder), zavírací stoličky potažené sametem nebo saténem a zdobené třásněmi, zlatými hřebíky a stužkami, cestovní latríny a tzv. bourdalou (dámské nočníky). Na nich plánovali vraždy (Richard III.) a byli také vražděni (skotský král James I., Král Edmund „Železný“).

Postupem času se ustálily dva druhy splachovacích záchodů. V prvém případě je nádržka splachovače – sloužící k dávkování vody – umístěna na zdi nad klozetovou mísou, ve druhém případě s ní tvoří jeden celek (tzv. provedení kombi). Další vývoj se zaměřil prakticky jen na způsob dávkování vody.
V posledních letech umožňují tzv. úsporné dávkovače také zvolit si potřebné množství vody.
Poslední novinkou je pohyblivá odpadní trubka, která se díky pružnému těsnění přizpůsobí různým šířím vývodu a může pokračovat dál prakticky libovolným směrem. Tedy bez ohledu na to, zda je odpad umístěn rovně nebo třeba půl metru bokem.
Dá se pořídit i klozetová mísa se sprchou. Náročnější varianta má vyjížděcí sprchu, jejíž teplota se dá nastavit, bezdotekový teplovzdušný vysoušeč a zabudovaný odsávač pachů.
A jaké bude WC budoucnosti?