Druhy dlažby

Dlažbu můžeme rozdělit na základě mnoha kriterií, jako je např. povrchová úprava, druh materiálu, údržba, estetický vzhled apod.

Základní rozdělení dlažeb je podle jejich tvrdosti, nasákavosti a z toho plynoucí možnosti použití na vnitřní či vnější. Podlaha musí splňovat náročná kritéria, jako je bezpečný neklouzavý povrch, odolnost proti opotřebování, dobrou tepelnou i zvukovou izolaci, stálobarevnost a také zdravotní nezávadnost.

Důležitá je i barva a zvolený vzor.

Jedním z nabízených vzorů je tzv.

šachovnicový vzor, kde si můžeme vybírat nejrůznější barevné kombinace, vždy jedna barva by měla být tmavší a druhá světlejší. Tento vzor byl obzvláště populární v polovině minulého století, kde byl hojně využíván např. na chodbách domů, ve školách, nemocnicích apod.

Jeho méně výraznou variantou je tzv. radiální dlažba, která se liší pouze v odstínech barvy, nikoli v barvě samotné. Své využití nalezne např. na příjezdových cestách.

Dalším typem vzoru je úhlopříčná drobná dlažba, která je složena z dlaždic podobné barvy. Ty jsou uloženy k sobě pod úhlem 45 stupňů. Jedná se o velmi přirozené vydláždění, které nevypadá extravagantně. Jedním z nejjednodušších druhů dlažby je tzv. běhounová cesta, která je jednoduchá i na vytvoření. Tento typ dlažby může (podle typu stavby) opticky zmenšit, nebo naopak zvětšit prostor. Pokud budete skládat dlažbu střídavě podélně a napříč, prostor se bude působit větším dojmem. Populárním typem dlažby je tzv. velká dlažba, kde by všechny dlaždice měly mít stejnou barvu i odstín. Rozdíl barev nepůsobí u této dlažby příliš dobře.

Stejně jako všech stavebních materiálů, je i u dlažeb velmi důležitá kvalita. Pokud chceme opravdu kvalitní dlažbu, musíme sledovat pevnost dlažby, tzn. druh materiálu, glazuru a výšku dlaždic, dále její otěruvzdornost a v neposlední řadě také její desing.

· Pevnost dlažby určuje materiál, ze kterého je dlaždice vyrobena. Rozlišujeme v tomto směru tři druhy dlažeb – glazované dlažby s klasickým střepem, glazované se střepem slinutým a slinuté dlažby bez glazury. Každá z těchto variant má své využití. Dlažby na klasickém střepu mají poměrně široké použití, ale vzhledem k jejich horším mechanickým vlastnostem jsou vhodnější spíše do interiérů. Slinutá neglazovaná dlaždice je velmi vhodná pro pracovní prostředí s velkým provozem, kde díky probarvenému střepu a absenci glazury budou místa případného porušení velmi málo nápadná. Další výhodou je poměrně nízká pořizovací cena. K jejím nevýhodám patří např. zbytková nasákavost (právě díky absenci glazury), tak se v některých případech může stát, že bude obtížné vyčistit z ní některé materiály, jako např. kuchyňský olej apod. K jejím dalším nevýhodám patří poměrně malá variabilita desingu. Asi nejuniverzálnějším a také nejpoužívanějším typem dlažeb jsou slinuté dlažby s glazurou. Spojují většinu výhod obou předchozích variant, jako je glazurou uzavřený povrch a tím pádem také absolutní nepropustnost povrchu na straně jedné a výborné mechanické vlastnosti slinutých dlažeb, kde máme většinou zaručenou například i mrazuvzdornost, na straně druhé. V tomto druhu dlažeb také existuje největší nabídka jak designu, tak i rozměrů dlažby. Pokud se zaměříme na výšku dlažby, měli bychom si uvědomit, že dlažba nižší než je 8mm (resp. 7 mm u formátu 20*20 cm a menších) je už nevyhovující. Tyto dlažby nás mohou překvapit popraskáním i v případě poměrně kvalitního položení.

· Otěruvzdornost je dalším důležitým faktorem, který je pro dlažbu určující. Podle standardních evropských norem se označuje číslicemi 3 až 5, přičemž dlažba s otěrem 5 je ta nejkvalitnější, tedy s nejpevnějším povrchem. Takový materiál je možné použít i do nejnáročnějších provozů, jako jsou obchody, pasáže, garáže a podobně (ale samozřejmě i kamkoli do soukromých prostor). Dlažby s otěrem 4 můžeme využít kdekoli v privátních prostorách, včetně těch, kde běžně chodíme v botách. Oproti tomu dlažby s otěrem 3 jsou nejvhodnější do koupelen a místností s menším provozem, kde používáme pouze domácí obuv.