Válečkování, vzornicování, linkování, tupování

Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.

Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.

Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.

Vzornicování

Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.

Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.

Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.

Tupování

Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.

1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.

2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.

3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.

Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.

Nátěrové hmoty a jejich členění

Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické“ (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.

A – asfaltové nátěrové hmoty
B – bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C – celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H – chlorkaučukové nátěrové hmoty
K – silikonové nátěrové hmoty
L – lihové nátěrové hmoty
O – olejové nátěrové hmoty
S – syntetické nátěrové hmoty
U – polyuretanové nátěrové hmoty
V – vodou ředitelné nátěrové hmoty
P – pomocné prostředky

Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S“ – syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S“ zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny“ charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.

První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 – bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 – nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 – pasty
5000 – tmely
6000 – ředidla
7000 – tužidla, iniciátory, sušidla
8000 – pomocné přípravky a jiné

Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů“ navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 – 1999 bílé, šedé, černé
2000 – 2999 hnědé
3000 – 3999 fialové
4000 – 4999 modré
5000 – 5999 zelené
6000 – 6999 žluté
7000 – 7999 oranžové
8000 – 8999 červené
9000 – 9999 hliníkové a ostatní

Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.