Nátěry proti  dřevokazným houbám a živočišným škůdcům

Jedním z nejstarších a nejpoužívanějších stavebních materiálů je dřevo, jeho nevýhodou je hořlavost, nízká odolnost proti povětrnostním vlivům a proti napadení dřevokaznými škůdci, houbami a plísněmi.

Dřevokazné houby
Houby vyžadují ke svému růstu určitou teplotu, vlhkost a množství vzduchu. Narušují především konstrukční pevnost materiálu a tím i statiku objektu. To může v krajním případě vést až ke zničení celého objektu. Jejich spory mohou vyvolávat alergie a mohou produkovat nebezpečné mykotoxiny. Některé druhy také dřevo zbarvují, čímž je narušen jeho estetický vzhled.

Nejobávanější z dřevokazných hub je

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans), na povrchu dřeva se nejdříve objeví bělavé vatové vlákno, později plodnice, která tuhostí a tvarem částečně připomíná choroše. Má sytě oranžovou až hnědočervenou barvu a často bílé okraje. Dřevo se začne rozpadat do charakteristických kostkovitých tvarů, nejdříve u povrchu, rozklad však rychle postupuje. Při dodržení některých zásad je ochrana poměrně jednoduchá. Základní podmínkou prevence je udržení vlhkosti pod 18 procent. Do stavby nesmí zatékat, toho lze docílit řádnou údržbou střech a okapů. Důležitá je také dokonalá izolace zdiva. Další metodou prevence je chemické ošetření dřeva, je náročnější a z hlediska ekologického poněkud problematičtější. Na trhu je obrovské množství přípravků, mezi osvědčené výrobky patří například řada produktů Lignofix, Dřevosan a další. Prostředky mají mít typové označení podle ČSN 490600, musí být schváleny hlavním hygienikem ČR a Státní zkušebnou č. 227. Nejúčinnější je máčení dřeva nebo jeho tlaková impregnace. Je však třeba si uvědomit, že neexistuje metoda, která by houby trvale zlikvidovala. Spory jsou ve vzduchu stále přítomné a začnou růst všude, kde se jim naskytnou vhodné podmínky.

Kromě dřevomorky u nás žijí i další dřevokazné houby ohrožující stavby. Většinou mají vyšší nároky na životní prostředí, tj. potřebují ke svému zdárnému růstu vyšší teplotu nebo vlhkost, případně obojí. Přesto je nelze podceňovat. Patří k nim např. Koniofora sklepní(Coniophora puteana), Pórnatka zprohýbaná (Poria vaporaria), Trámovky (rod Gloephyllum)

Dřevokazný hmyz

hlavním a nejvíce obávaným škůdcem dřeva je červotoč:
Červotoč umrlčí (Anobium pertinax L.) je 4,5 až 6 mm velký, celý černý se štítem v rozích zbarveným žlutě. Dává přednost vlhkému prostředí (sklepy).

Červotoč proužkovaný (Anobium punctatum Deg.) jeho tělo je 3 až 4 mm velké, černé nebo hnědočerné, krovky rýhované. Jeho larvy jsou bělavé, se žlutou hlavou, požírají nejprve měkké jarní dřevo, později žerou tvrdší. Jejich vývoj trvá asi rok. Brouci se rojí v červnu a červenci, zůstávají většinu doby ve svých chodbách, jen k vlastnímu páření vylézají ven.

Červotoč hnědý (Ernobius mollis L.) jeho velikost se pohybuje mezi 3 a 6 mm. Krovky má hladké,hnědé bez rýh. Rojí se v květnu a červnu. Napadá především střešní stropy a krovy. V bytech se vyskytuje málo.

Mezi další škůdce patří i Tesařík fialový (Callidium violaceum L.), krásně kovově modře nebo sytě fialově zbarvený 9 až 15 mm velký brouk. Jeho larvy jsou dlouhé cca 10 mm. Létá od května do července, kdy napadá suché smrkové či borové dříví. Poškozuje nejčastěji střešní konstrukce a nábytek.

Ochrana dřeva – shrnutí
· Povrchová úprava (konzervace)
Spočívá v napouštění dřeva účinnými látkami a má preventivní charakter.
Provádí se štětcem, štětkou, válečkem.

· Hloubková úprava
Konzervační látky se vpraví do dřeva, hloubka průniku závisí na použité
metodě napouštění.

· Nátěr, případně postřik
Je metoda pomocná a málo účinná

· Chemická ochrana
Bývá velmi problematická. Látky, které jsou k tomu účelu na trhu, jsou
převážně vysoce toxické a působí jako kontaktní jedy. Proto při práci
s nimi používáme gumové rukavice a chráníme oči.